Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1591/10 #1Usnesení ÚS ze dne 14.06.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkOdvolání
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1591.10.1
Datum podání02.06.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 201, § 229 odst.1 písm.h


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1591/10 ze dne 14. 6. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 14. června 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky N. D., zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Preslova 1269/17, Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 68 Nc 14/2009-5 ze dne 6. 2. 2009, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 12 C 227/2007-29 ze dne 11. 12. 2007 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 12 C 227/2007-19 ze dne 23. 8. 2007 a o návrhu na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Dne 2. 6. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a současně i odkladu jejich vykonatelnosti do doby vydání rozhodnutí o ústavní stížnosti.

Podstatu ústavní stížnosti tvořila námitka, že stěžovatelce byl v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 12 C 227/2007 ustanoven opatrovník (usnesením obvodního soudu č. j. 12 C 227/2007-19 ze dne 23. 8. 2007), přestože pro takový postup nebyly splněny předpoklady stanovené v § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"); ustanovený opatrovník nadto svou funkci vykonával zcela formálně a nedostál své povinnosti reálně hájit zájmy stěžovatelky. Obvodní soud následně rozsudkem č. j. 12 C 227/2007-29 ze dne 11. 12. 2007 uložil stěžovatelce povinnost uhradit žalobkyni, obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., částku 2.398,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. O existenci tohoto rozsudku se stěžovatelka dozvěděla až dne 3. 4. 2010, poté, co byla usnesením obvodního soudu č. j. 68 Nc 14/2009-5 ze dne 6. 2. 2009 nařízena exekuce. Stěžovatelka uvedla, že jí byla v důsledku výše popsaného postupu obecných soudů protiprávně odňata možnost reálně a efektivně jednat před soudem, čímž mělo dojít k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 2 a 4, čl. 90, čl. 96 Ústavy České republiky. Stěžovatelka v této souvislosti odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 171/06, I. ÚS 264/06, II. ÚS 1090/07 a II. ÚS 2704/07, v nichž se Ústavní soud zabýval skutkově obdobnými případy, a navrhla, aby Ústavní soud usnesení obvodního soudu č. j. 68 Nc 14/2009-5 ze dne 6. 2. 2009, rozsudek obvodního soudu č. j. 12 C 227/2007-29 ze dne 11. 12. 2007 a usnesení obvodního soudu č. j. 12 C 227/2007-19 ze dne 23. 8. 2007 svým nálezem zrušil a aby jí dle § 83 zákona o Ústavním soudu přiznal náhradu nákladů právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.

II.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byly splněny všechny zákonné předpoklady pro meritorní projednání návrhu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Novelizací občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. bylo s účinností od 1. 7. 2009 do tohoto právního předpisu vloženo ustanovení § 229 odst. 1 písm. h), dle nějž je možno žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže byl účastníku řízení ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny zákonné předpoklady. Tuto žalobu lze dle § 234 odst. 5 občanského soudního řádu podat ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí, přičemž dle ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. je možno tento opravný prostředek využít i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem 1. 7. 2009.

Jelikož stěžovatelka nepodala proti rozsudku obvodního soudu č. j. 12 C 227/2007-29 ze dne 11. 12. 2007 žalobu pro zmatečnost, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytoval, a Ústavnímu soudu tak nezbylo než její ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Judikatura Ústavního soudu, na niž stěžovatelka odkazovala, vycházela ze stavu před novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. a na projednávanou věc jí proto nebylo možno použít. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti platí i ve vztahu k usnesení obvodního soudu č. j. 68 Nc 14/2009-5 ze dne 6. 2. 2009, neboť u něj doposud nebylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky, resp. stěžovatelka žádné rozhodnutí odvolacího soudu v ústavní stížnosti nenapadla. Stěžovatelka ostatně žádnou námitku, která by se týkala specificky usnesení o nařízení exekuce, nevznesla a jeho protiústavnost odvozovala výlučně od postupu obvodního soudu při ustanovení opatrovníka v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 227/2007.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí a současně tato skutečnost zakládá nemožnost přiznat stěžovatelce náhradu nákladů právního zastoupení (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2010

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru