Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1584/15 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Sokolov
SOUDNÍ EXEKUTOR - Praha 1 - Luhan Ivo
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkvýkon rozhodnutí/náklady řízení
advokát/odměna
advokátní tarif
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.1584.15.1
Datum podání26.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

jiný právní předpis; 177/1996 Sb.; vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ; § 14b/2

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb., § 14b odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1584/15 ze dne 19. 11. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Společenství vlastníků jednotek č.p. 56,57,58, IČ: 26326094, se sídlem Habartov, Gagarinova 57/8, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 5. 2015 č. j. 29 EXE 3182/2012-22 a příkazu k úhradě nákladů exekuce, vydanému JUDr. Ivo Luhanem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 1, ze dne 23. 1. 2015 č. j. 099 EX 10044/14-17, spojené s návrhem na zrušení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 5. 2015, brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo vyplývající z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci v řízení rovni. Zároveň navrhuje, aby byl zrušen § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

2. Stěžovatel se jako oprávněný domáhal po povinné v exekučním řízení, jež bylo nařízeno podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2014 č. j. 46 Cm 264/2013-40, zaplacení částky 31 434 Kč; v průběhu tohoto řízení byl zastoupen advokátem. Příkazem k úhradě nákladů exekuce, vydaným JUDr. Ivo Luhanem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 1, ze dne 23. 1. 2015 č. j. 099 EX 10044/14-17, byla určena výše nákladů oprávněného částkou 484 Kč a povinnému byla uložena povinnost k jejich zaplacení. Mimosoudní odměna advokáta byla stanovena podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu ve výši 100 Kč jak za první poradu s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení, tak za sepsání návrhu na zahájení řízení. Náhrada hotových výdajů byla stanovena paušální částkou podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každý z obou úkonů. K součtu těchto částek byla připočtena daň z přidané hodnoty v základní sazbě. Námitky stěžovatele proti uvedenému příkazu byly zamítnuty usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 5. 2015 č. j. 29 EXE 3182/2012-22.

3. Porušení zásady rovnosti účastníků řízení spatřuje stěžovatel v aplikaci již zmíněného § 14b odst. 2 advokátního tarifu. Jestliže by předmětné náklady vznikly na straně povinného, byly by stanoveny obecným způsobem zejména podle § 7 advokátního tarifu, tedy v téměř dvanáctinásobné výši oproti výši odměny na straně oprávněného. Pro takovouto nerovnost ovšem nelze nalézt žádný rozumný důvod. Rovněž je třeba odmítnout, že by na straně stěžovatele šlo o jednoduché a typově shodné úkony.

II.

4. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňovala i všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Zároveň je však zjevně neopodstatněná.

5. Ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity řízení před ním pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o něm rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu (zvláště pak vydaných ve formě nálezu), která řeší shodnou či obdobnou právní problematiku.

6. Jak Ústavní soud judikoval v obdobných případech (tedy ve kterých šlo o bagatelní částku a kde byl rovněž aplikován § 14b advokátního tarifu), opodstatněnost ústavní stížnosti zde přichází v úvahu (zpravidla) jen za situace zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Tam, kde soud své rozhodnutí řádně (tj. racionálně a srozumitelně) zdůvodní a kde v ústavní stížnosti jsou fakticky pouze opakovány argumenty vznesené v opravném prostředku, nejeví se tento konkrétní případ být způsobilým "nosičem", na kterém by bylo možné založit případný přezkum ústavní konformity předmětného ustanovení advokátního tarifu, a to přestože byl současně podán návrh na jeho zrušení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 251/15 ze dne 26. 3. 2015 nebo sp. zn. I. ÚS 672/15 ze dne 17. 4. 2015; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, neboť okresní soud krátce vysvětlil, z jakého důvodu nepovažuje postup podle předmětného ustanovení za porušení zásady rovnosti, když vycházel z rozdílné povahy příslušných úkonů oprávněného a případných úkonů povinné. Pokud jde o námitku, že částka 484 Kč neodpovídá skutečně (a účelně) vynaloženým nákladům, ústavní stížnost žádné konkrétní údaje a z nich vycházející argumentaci neobsahuje.

7. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako zjevně neopodstatněné. Návrh na zrušení shora citovaného ustanovení pak - coby návrh akcesorický - sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2015

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru