Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 157/02Nález ÚS ze dne 04.12.2002Rozhodování soudu o připuštění změny návrhu na zahájení řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprocesní postup
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 149/28 SbNU 347
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.157.02
Datum vyhlášení12.12.2002
Datum podání13.03.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 95 odst.2, § 95 odst.1, § 95 odst.2, § 42, § 43


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 157/02 ze dne 4. 12. 2002

N 149/28 SbNU 347

Rozhodování soudu o připuštění změny návrhu na zahájení řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti

D. B-ové, Z. B. a T. B., proti usnesení Okresního soudu v Hradci

Králové ze dne 17. 12. 2001, čj. 10 C 53/97-326, za účasti

Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12.

2001, čj. 10 C 53/97-326, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svou včas podanou ústavní stížností domáhají

zrušení shora označeného rozhodnutí o nepřipuštění rozšíření

žaloby dle jejich podání ze dne 31. 8. 1999 s tvrzením, že obecný

soud tímto rozhodnutím porušil práva zaručovaná čl. 36 odst. 1,

čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod. V důvodech své

ústavní stížnosti uvedli, že ve věci, vedené u Okresního soudu

v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 53/97, je vedeno již od roku

1997 řízení o náhradu škody ze smrtelného pracovního úrazu manžela

a otce stěžovatelů Z. B. Spor o náhradu škody, náhradu nákladů na

výživné pozůstalých - jehož vedení současně stěžovatelé

charakterizují jako ne dosti racionálně organizované ze strany

soudu - je skutkově i právně složitý, pro obecný soud chybí

precedenční rozhodnutí soudu vyššího stupně, jak vypočítávat

náhradu nákladů na výživu pozůstalé manželky a pozůstalých

sirotků, to vše však dle stěžovatelů neospravedlňuje fakt, že soud

meritorní rozhodnutí odkládal, až nakonec rozhodl alespoň

o základu nároku, čímž se však opět vyhnul rozhodnutí o výši

nároků stěžovatelů, ačkoliv je řízení již po koncentraci řízení

rozhodnutím soudu (§ 118 c o.s.ř.). Soud provedl celé dokazovaní

a je na něm, aby provedené důkazy zhodnotil a rozhodl ve věci

samé. Tento aspekt zdůrazňují stěžovatelé v protikladu k tomu,

s jakou přísností a procesní nekompromisností k nim přistupuje

obecný soud při rozhodování o připuštění rozšíření žaloby podle

§ 95 o.s.ř., jist si tím, že toto jeho procesní rozhodování nemůže

být řádnou instanční cestou v rámci systému obecných soudů

přezkoumáno. Stěžovatelé to pociťují jako zneužívání výkonu práv,

která vůči nim obecný soud má. Důsledkem postupu obecného soudu

je, že brání stěžovatelům v rozšiřování žaloby, nepřípadnou hmotně

právní argumentací (jeho rozhodnutí ze dne 30. 10. 2001), resp. že

zneužívá institutu vadné či neúplné žaloby podle občanského

soudního řádu k tomu, aby nepřipustil ani první rozšíření žaloby

stěžovatelů ze dne 31. 8. 1999. Důsledky prvního i druhého

nepřipuštění rozšíření žaloby se promítají i do sféry hmotného

práva. Na rozdíl od nepřipuštění rozšíření žaloby ze dne 31. 10.

2001 si obecný soud vzal při druhém nepřipuštění změny žaloby ze

dne 31. 8. 1999 ústavní stížností napadeným usnesením za záminku

vady podání stěžovatelů, které prý oni ani po poučení soudem

neodstranili. Soud při ústním jednání dne 10. 4. 2001 je vyzval

k doplnění žalobních tvrzení a doplnění důkazních návrhů, přitom

stěžovatelé, zastoupeni novým právním zástupcem, uznali vadu

podání ze dne 31. 8. 1999, avšak jen v tom směru, že jejich nároky

musí být vyčísleny za jednotlivé měsíce za každého z nich zvlášť

a musí být uvedena sazba úroků z prodlení a počátek z prodlení

z měsíčních náhrad nákladů na výživu pozůstalých. Stěžovatelé pak

specifikovali a rozšířili své nároky podáním ze dne 2. 2. 2001.

Toto podání bylo "změnou změny" žaloby ze dne 31. 8. 1999, přitom

stěžovatelé jsou přesvědčeni o formální bezvadnosti takové změny

žaloby z hlediska obecných požadavků občanského soudního řádu na

náležitosti žaloby. Soud jim však tuto změnu žaloby odmítl

připustit z hmotně právních důvodů, nikoliv z důvodů procesních

vad tohoto podání. Zdůrazňují dále, že rozšíření žaloby ze dne

31. 8. 1999 pak soud nepřipustil z důvodů procesních vad tohoto

podání z hlediska ustanovení § 42 odst. 1 a § 79 odst. 1 o.s.ř.,

aniž však byl vůči nim dodržen postup podle § 43 o.s.ř.,

v důsledku čehož se soud vůči nim dopustil odmítnutí

spravedlnosti, přitom zároveň poukazují na to, že o připuštění

změny žaloby ze dne 31. 8. 1999 rozhodoval soud až v prosinci

2001. Navrhli proto zrušení napadeného usnesení.

Okresní soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém

vyjádření v podstatě odkázal na odůvodnění napadeného usnesení

a zároveň podotýká, že namítaná rozvleklost řízení byla způsobena

i zaviněním stěžovatelů, kteří si včas a dostatečně neujasnili

předmět řízení a žalobu řádně neodůvodnili.

Společnost M., a.s, se svého postavení vedlejšího účastníka

tohoto řízení vzdala.

Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10

C 53/97, který si Ústavní soud připojil, je patrno, že stěžovatelé

- manželka a synové Z. B., zemřelého dne 5. 5. 1994, podali

u jmenovaného soudu dne 3. 4. 1997 návrh na zahájení řízení

o náhradu škody ze smrtelného pracovního úrazu, přičemž

uplatňovanou náhradu škody představují náklady na výživu

pozůstalých. Svým původním návrhem se proti žalovanému M., a.s.,

domáhali povinnosti zaplatit každému z nich částku 700.000,- Kč

s přísl. a dále každému z nich platit počínaje 1. 4. 1997 měsíční

rentu ve výši 20.000,- Kč. V průběhu řízení pak stěžovatelé

u jednání dne 31. 8. 1999, s odkazem na znalecký posudek Ing. L.

H-ové, zabývající se výškou nároku na náhradu škody stěžovatelů

a v jeho rámci výpočtem průměrného výdělku zemřelého, který

zároveň stěžovatelé soudu předložili, rozšířili žalobu tak, aby

žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit 1. stěžovatelce

částku 6 561 139,- Kč, z toho na jistině za dobu od 6. 5. 1994 do

31. 8. 1999 4 417 583,- Kč a na úrocích za stejnou dobu 2 143

556,- Kč, 2. a 3. stěžovateli pak každému z nich částku 2 103

438,- Kč, z toho každému z nich 1 412 498,- Kč na jistině za dobu

od 6. 5. 1994 do 31. 8. 1999, a částku 690 940,- Kč na úrocích za

stejnou dobu. V průběhu dalšího řízení soud ustanovil znalce

k podání znaleckého posudku, který by měl určit výši nároků na

výživu pozůstalých, a teprve u následujícího jednání dne 10. 4.

2001 stěžovatele vyzval mimo jiné i k tomu, aby specifikovali, jak

dospěli k výpočtu požadované částky, jakož i k tomu, aby petit

žaloby byl určen přesně a určitě tak, aby přenesený do výroku

rozhodnutí byl vykonatelný. Zároveň stěžovatele poučil, že jinak

nemůže být připuštěna změna žaloby ze dne 31. 8. 1999. Na tuto

výzvu soudu pak stěžovatelé reagovali svým podáním ze dne 2. 5.

2001, v němž specifikovali jednak výchozí podklady pro výpočet

náhrady nákladů na výživu pozůstalých i nároky na náhradu nákladů

na výživu pozůstalých u jednotlivých stěžovatelů s uvedením metody

jejich výpočtu. Obecný soud pak přesto, že v mezidobí jednal dne

3. 5. 2001, 24. 5. 2001, aniž by u těchto jednání či jiným svým

úkonem dal jakkoliv najevo, že by uvedenou specifikaci považoval

za nedostatečnou, rozhodl teprve u jednání dne 30. 10. 2001 tak,

že nepřipouští rozšíření žaloby dle podání žalobců ze dne 2. 5.

2001, přičemž v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí uvedl, že

rozšíření žaloby nepřipouští "z důvodů hospodárnosti, s ohledem na

námitky promlčení ze strany žalovaného a námitky neúměrnosti ze

strany vedlejšího účastníka dle pracovního vytížení v dalších

pracovních poměrech, které nemohlo být dlouhodobé" a následně pak

usnesením ze dne 17. 12. 2001 nepřipustil rozšíření žaloby dle

podání stěžovatelů ze dne 31. 8. 1999 v podstatě s odůvodněním, že

stěžovatelé neodstranili přes výzvu soudu vady svého podání.

Poté, co se takto Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného

spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jakkoliv si je Ústavní soud vědom svého postavení, při němž

při posuzování ústavních stížností a rozhodování o nich je povinen

respektovat, že obecně není oprávněn zasahovat do činnosti

obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, a proto na

sebe v zásadě nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad touto

činností (tím spíše v případech takových usnesení obecných soudů,

proti jejichž rozhodnutí v prvním stupni zákon nepřipouští opravný

prostředek), je nucen na druhé straně zdůraznit, že předpokladem

respektování uvedené zásady je dodržení podmínky, že obecné soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s ústavními principy,

vyplývajícími z hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Tato

podmínka však v projednávaném případě podle přesvědčení Ústavního

soudu splněna není.

Obecný soud v napadeném usnesení aplikoval ustanovení § 95

odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže

by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení

o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení

o původním návrhu po právní moci usnesení.

Předpokladem připuštění změny návrhu tedy je, že výsledky

dosavadního řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném

návrhu. Pokud mohou být výsledky dosavadního řízení podkladem

řízení o změněném návrhu, nebrání připuštění změny to, že případně

bude nezbytné provést další důkazy. V posuzovaném případě, jehož

předmětem řízení před obecnými soudy je náhrada škody - náklady na

výživu pozůstalých (kdy po objasnění základu nároku, tj.

odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu, musí rozhodnutí soudu

o výši plnění předcházet objektivní zjištění průměrného výdělku

zemřelého), jak patrno z obsahu spisu, bylo dokazování do navržení

změny návrhu vedeno jak k prokazování samotného základu návrhu,

tj. základu odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu, tak

i k výši uplatněného nároku, zejména dokazování ke zjištění

průměrného výdělku zemřelého otce a manžela stěžovatelů a uvedená

zákonná podmínka, zajišťující v podstatě hospodárnost řízení, byla

nepochybně splněna, když změna návrhu v podstatě představovala

"pouze" rozšíření žaloby. V této souvislosti nutno podotknout, že

s ohledem na uvedené šlo odůvodnění obecného soudu jeho v pořadí

prvého usnesení o nepřipuštění změny návrhu ze dne 2. 5. 2001, tak

jak bylo shora citováno, zcela stranou podstaty ustanovení § 95

odst. 2 o.s.ř. Ústavní stížností napadené, v pořadí již druhé,

usnesení obecného soudu o nepřipuštění změny návrhu ze dne 31. 8.

1999, soud zdůvodnil v podstatě nedostatečným odstraněním vad

návrhu na připuštění změny návrhu. Jakkoliv by bylo možno

i připustit, že stěžovateli vylíčený postup specifikace nároku

(jimi samotnými v ústavní stížnosti označeným "změnou změny

návrhu" v podání ze dne 2. 5. 2001) ne zcela jasným způsobem

navazuje na navržený petit rozšířené žaloby tak, jak byla

formulována u jednání dne 31. 8. 1999, nelze v daném případě

přehlížet, že výzva k odstranění vad uvedeného procesního úkonu

nebyla soudem učiněna ihned, anebo alespoň neprodleně, nýbrž

teprve poté, co soud činil další kroky v dokazování (nařídil

podání znaleckého posudku). Výzvu učinil soud teprve u jednání dne

10. 4. 2001, aniž přitom byla jasně stanovena lhůta k odstranění

vad a ani poté, co stěžovatelé soudu předložili podání ze dne 2.

5. 2001, jímž na výzvu soudu reagovali, soud nijak nedal najevo,

že toto podání v poměru k rozšíření žaloby ze dne 31. 8. 1999

nepovažuje za dostačující, dále ve věci jednal ve dnech 3. 5.

2001, 24. 5. 2001, a o nepřipuštění této změny návrhu rozhodl

teprve dne 17. 12. 2001, tedy za dobu delší 2 let. Právě vylíčený

postup soudu je důvodem zásahu Ústavního soudu, neboť i když je

třeba i u změny žaloby ze strany žalobce dodržovat podmínky

ustanovení § 42 o.s.ř., je u těchto podání, s nimiž jsou spojeny

hmotně právní účinky, třeba důsledně trvat na neprodleném postupu

soudu podle § 43 odst. 2 o.s.ř. a jeho následném bezodkladném

rozhodnutí o připuštění nebo nepřipuštění změny návrhu, neboť jen

takový postup odpovídá "stanoveným postupům soudu" ve smyslu čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že

obecný soud, jak shora patrno, takto nepostupoval, bylo jeho

rozhodnutí zrušeno pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod (§ 82 odst. 2, 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. prosince 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru