Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1568/16 #1Nález ÚS ze dne 07.02.2017Nepřihlédnutí k běhu zákonné lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na bezplatnou pomoc obhájce, tlumočníka
právo na soudní a jinou právní ochran... více
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
řízení/zastavení
dovolání/náležitosti
lhůta/soudcovská
lhůta/zachování
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 23/84 SbNU 291
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.1568.16.1
Datum vyhlášení28.02.2017
Datum podání16.05.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 241b odst.3, § 243c, § 104 odst.2, § 241 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Je porušením ústavně zaručeného práva domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud se dovolací soud chybně řídí soudcovskou lhůtou a nezohlední běžící lhůtu zákonnou, v důsledku čehož řádně a včas podané dovolání odmítne bez věcného projednání.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 7. 2. 2017 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele A. Ž. usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2240/2014-220 ze dne 1. 3. 2016 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel podal spolu s dovoláním návrh na ustanovení zástupce, který obecné soudy pravomocně (ke dni 15. 3. 2013) zamítly. Následně obvodní soud stěžovateli stanovil desetidenní lhůtu k tomu, aby si zvolil zástupce pro dovolací řízení. Stěžovatel se obrátil na Českou advokátní komoru, která mu v dubnu 2013 určila advokáta. Určený advokát v témže měsíci podal dovolání. Nejvyšší soud následně řízení o dovolání zastavil s odůvodněním, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě neodstranil vytčenou vadu dovolání, když si nezvolil právního zástupce. Dle názoru stěžovatele přitom Nejvyšší soud nerespektoval ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud přisvědčil argumentaci stěžovatele, mj. s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti s politováním přiznal vlastní pochybení a nesprávnost svého postupu, když přihlédl pouze ke (zmeškané) lhůtě soudcovské a opomněl přihlédnout ke lhůtě zákonné. Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. totiž platí, že požádá-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta k podání dovolání znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nejvyšší soud jako účastník řízení před Ústavním soudem se proto připojil k návrhu stěžovatele na zrušení napadeného usnesení.

Ústavní soud si ve vyžádaném spisu obvodního soudu ověřil shodná tvrzení stěžovatele i Nejvyššího soudu a ústavní stížnosti pro její důvodnost vyhověl.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jaromír Jirsa. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 1568/16 ze dne 7. 2. 2017

N 23/84 SbNU 291

Nepřihlédnutí k běhu zákonné lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 7. února 2017 sp. zn. IV. ÚS 1568/16 ve věci ústavní stížnosti A. Ž., zastoupeného JUDr. Ivou Berkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Na Doubkové 1281/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 č. j. 30 Cdo 2240/2014-220, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelově dovolání s odůvodněním, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě neodstranil vytčenou vadu dovolání spočívající v nezvolení si právního zástupce, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 č. j. 30 Cdo 2240/2014-220 se zrušuje, neboť jím bylo porušeno právo domáhat se práv u nezávislého a nestranného soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 20 Co 521/2011-110 dovoláním spojeným s požadavkem na ustanovení zástupce. Obvodní soud pro Prahu 2 o tomto návrhu rozhodl usnesením ze dne 17. prosince 2012 č. j. 22 C 207/2007-129 tak, že nevyloučil asistenta soudce z projednání a rozhodování věci (výrok I), udělil stěžovateli pořádkovou pokutu (výrok II) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce (výrok III). Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. února 2013 č. j. 20 Co 38/2013-139 zamítl návrh na přerušení odvolacího řízení (výrok I), odmítl odvolání proti výroku I (výrok II), potvrdil udělení pořádkové pokuty (výrok III) i zamítavý výrok o žádosti stěžovatele na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok IV); dovolání v této věci Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. května 2013 č. j. 30 Cdo 1119/2013-175.

Poté, co nabylo právní moci rozhodnutí o neustanovení zástupce soudem, vyzval Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatele usnesením ze dne 25. března 2013 č. j. 22 C 207/2007-143, aby si zvolil zástupce pro dovolací řízení, a stanovil mu k tomu lhůtu v trvání 10 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel se obrátil na Českou advokátní komoru a v průběhu soudcovské lhůty požádal o její prodloužení. Dne 19. dubna 2013 mu byl určen advokát, který 26. dubna 2013 podal dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2016 bylo řízení o dovolání zastaveno s odůvodněním, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě neodstranil vytčenou vadu dovolání - nezvolil si právního zástupce.

Ústavní stížností splňující náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť jím byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho zaručené právo, neboť dovolací řízení bylo zastaveno bez věcného projednání, přestože dovolání podal řádně a včas. Nejvyšší soud při vydání rozhodnutí nerespektoval ustanovení § 241b odst. 3 poslední věty za středníkem občanského soudního řádu, podle kterého, požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta k podání dovolání znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Zamítavé usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci dne 15. března 2013; lhůta tedy nemohla uplynout před 15. květnem 2013. Pokud Nejvyšší soud ve věci rozhodl, jak je uvedeno výše, zasáhl do zaručených práv stěžovatele.

Na základě výzvy se k ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyššísoud, který uvedl, že musí dát s politováním a omluvou stěžovateli za pravdu, neboť postup dovolacího soudu nebyl správný. Stěžovatel splnil zákonnou povinnost a ve dvouměsíční lhůtě podal dovolání sepsané právní zástupkyní. Na tom nemění nic ani nedodržení soudcovské lhůty uložené mu Obvodním soudem pro Prahu 2; Nejvyšší soud přihlédl pouze k této lhůtě a opomněl přihlédnout ke lhůtě zákonné. Proto předseda senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ve vyžádaném spisu Obvodníhosoudu pro Prahu 2 si Ústavní soud ověřil tvrzení stěžovatele i Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Stěžovatel i účastník popsali okolnosti případu přesně, srozumitelně a shodně dospěli k závěru o pochybení Nejvyššíhosoudu; proto Ústavní soud na výše uvedené zcela odkazuje.

Ústavnísoud ústavní stížnosti zcela vyhověl a pro porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí dovolacího soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru