Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1556/07 #1Nález ÚS ze dne 03.08.2010K dokazování v trestním řízení - povinnost přihlížet jen k zákonně pořízené evidenci o telekomunikačním provozu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Bruntál
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/ tajemství listovní a jiných záznamů a zpráv
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a ji... více
Věcný rejstříkodposlech
Dokazování
trestný čin/krádež
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 152/58 SbNU 289
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1556.07.1
Datum vyhlášení01.09.2010
Datum podání20.06.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 13

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 247, § 238

141/1961 Sb., § 88 odst.4, § 88a, § 2 odst.5, § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Provedení a hodnocení nezákonně pořízených důkazů soudy v rámci trestního řízení zakládá porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Nedílnou součástí ochrany komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu, jejíž tajemství je zaručeno čl. 13 Listiny, je přitom též právo na ochranu tajemství volaných čísel a dalších souvisejících údajů, jako je datum a čas hovoru, doba jeho trvání, v případě volání mobilním telefonem i označení základových stanic zajišťujících hovor.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele M. M. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 3. 8. 2010 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 11. 2006 sp. zn. 1 T 140/2004 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2007 sp. zn. 6 To 64/2007, neboť jimi došlo k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces, jež je mu garantován čl. 36 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel byl rozsudkem okresního soudu shledán vinným ze spáchání trestných činů porušování domovní svobody a krádeže, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody. Podané odvolání bylo usnesením krajského soudu zamítnuto. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že obecné soudy vystavěly odůvodnění svých rozhodnutí především na nezákonných odposleších, které měly dokazovat jeho vinu. Dle názoru odvolacího soudu se však nejednalo o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu podle § 88 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. S tímto názorem však stěžovatel nesouhlasil, neboť z obsahu záznamů o telekomunikačním provozu nevyplývá, že by se jednalo o sdělení právnické osoby, vykonávající telekomunikační činnost, jak má na mysli § 88a trestního řádu, nýbrž o záznamy o telekomunikačním provozu pořízené policisty, jež postrádají náležitosti vyžadované § 88 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatel nadto poukázal na další vady řízení spojené s předmětnými odposlechy. Jestliže, dle stěžovatele, podkladem pro rozhodnutí obou soudů byly důkazy získané v rozporu se zákonem, neměly být takovéto důkazy v řízení použity, čímž mělo dojít k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud v nálezu uvedl, že základním předpokladem řádného výkonu spravedlnosti dle čl. 36 Listiny v demokratickém právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy), je dodržování nejen ústavních, ale i zákonných mezí pro pořizování a provádění důkazů. Proto také postup kteréhokoli orgánu činného v trestním řízení, vybočujícím z rámce procesních předpisů v tomto ohledu, je v rozporu s ústavností státu a ve svých důsledcích znehodnocuje i samotný účel trestního řízení.

V daném případě poskytli mobilní operátoři orgánům Policie ČR na základě blíže nespecifikované žádosti údaje o hovorech prováděných z odcizených mobilních telefonů. Dle náhledu Ústavního soudu, který se již v minulosti prostřednictvím svých nálezů sp. zn. II. ÚS 502/2000 a IV. ÚS 78/01 ztotožnil s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 8. 1984 ve věci Malone proti Spojenému království, je třeba považovat dané údaje, a zvláště pak volaná čísla, za nedílnou součást komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu. Soukromí každého člověka je hodno zásadní (ústavní) ochrany nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu podávaných zpráv, ale i ve vztahu k výše uvedeným údajům. Lze tedy konstatovat, že čl. 13 Listiny, z něhož plyne i právo na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem, zakládá i ochranu tajemství volaných čísel a dalších souvisejících údajů, jako je datum a čas hovoru, doba jeho trvání, v případě volání mobilním telefonem i označení základových stanic zajišťujících hovor; i toto právo dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec je nutno respektovat a důsledně chránit

Okresní soud ve svém rozsudku ponechal zcela stranou otázku zákonnosti získání předmětných údajů. Odvolací soud k odvolací námitce obžalovaného sice uvedl, že se nejednalo o odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu, nýbrž o aplikaci § 88a trestního řádu, nicméně souhlas soudce k zajištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu byl vydán až později. Ze spisu nalézacího soudu přitom nevyplývá, na jakém zákonném podkladě byly prováděny předchozí záznamy o telekomunikačním provozu, jež se staly předmětem hodnocení obecných soudů. Ústavní soud již před účinností § 88a trestního řádu dovodil, že orgány činné v trestním řízení jsou v případě pořizování či získávání evidence telekomunikačního provozu povinny postupovat přiměřeně podle § 88 trestního řádu, resp. dle § 36 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 78/01).

Při projednávání předmětného případu obecné soudy zásadně pochybily, když připustily, že část nezákonně pořízené evidence o telekomunikačním provozu byla do spisu nejen zařazena, ale také jako důkaz provedena a následně v rozhodnutích hodnocena. Tím byl bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst.1 Listiny a Ústavní soud proto napadené rozsudky zrušil.

Soudcem zpravodajem ve věci byla Michaela Židlická. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 1556/07 ze dne 3. 8. 2010

N 152/58 SbNU 289

K dokazování v trestním řízení - povinnost přihlížet jen k zákonně pořízené evidenci o telekomunikačním provozu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky - ze dne 3. srpna 2010 sp. zn. IV. ÚS 1556/07 ve věci ústavní stížnosti M. M. proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 11. 2006 sp. zn. 1 T 140/2004, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestných činů porušování domovní svobody a krádeže, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2007 sp. zn. 6 To 64/2007, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání.

I. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 11. 2006 sp. zn. 1 T 140/2004 a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2007 sp. zn. 6 To 64/2007 došlo k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces, jež je mu garantováno čl. 36 Listiny.

II. Rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 11. 2006 sp. zn. 1 T 140/2004 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2007 sp. zn. 6 To 64/2007 se ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 20. 6. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

3. Účastníci řízení v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání.

II.

4. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 11. 2006 sp. zn. 1 T 140/2004 shledán vinným ze spáchání dvou trestných činů porušování domovní svobody a dvou trestných činů krádeže, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podané odvolání bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnuto.

5. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že obecné soudy vystavěly odůvodnění svých rozhodnutí především na nezákonných odposleších, které měly dokazovat jeho vinu. Podle názoru odvolacího soudu se však nejednalo o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu podle ustanovení § 88 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. ř."). S tímto názorem však stěžovatel nesouhlasí, neboť z obsahu záznamů o telekomunikačním provozu nevyplývá, že by se jednalo o sdělení právnické osoby vykonávající telekomunikační činnost, jak má na mysli ustanovení § 88a tr. ř., nýbrž o záznamy o telekomunikačním provozu pořízené policisty, jež postrádají náležitosti vyžadované ustanovením § 88 odst. 4 tr. ř. V odvolání je poukázáno na konkrétní nedostatky u záznamů odposlechů na č. l. 311, 314 a 316 soudního spisu. Na str. 314 nejsou uvedena jména volajícího ani volaného a záznam není podepsán osobou, která jej pořídila. Úřední záznam na č. l. 316 je sice podepsán, osoby, jež měly uvedená čísla použít, však nejsou ztotožněny, chybí i záznam o IMEI jednotlivých telefonů. Pokud jde o vloupání do chaty poškozeného S., je v odůvodnění poukazováno na záznamy odposlechů na stranách 270-278 a 250-269 spisu, dále na str. 302 a 248, 318, 319, 228-236 a 327-328. Ke všem těmto záznamům lze opět uvést, že s ohledem na jejich obsah nebyly pořízeny v souladu s ustanovením § 88 odst. 4 tr. ř. Jestliže podkladem pro rozhodnutí obou soudů byly důkazy získané v rozporu se zákonem, neměly být takovéto důkazy v řízení použity, čímž mělo dojít k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. V dalším pak stěžovatel poukázal na nejasnosti ve výpovědích svědka J. a svědka S.

III.

6. Okresní soud v Bruntále ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že důkazy byly v řízení provedeny v souladu se zákonem a jejich vyhodnocení je uvedeno v napadeném rozsudku.

7. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vedly k jinému závěru, než který je vyjádřen v napadeném usnesení.

8. Vzhledem k tomu, že předmětná vyjádření neobsahovala žádné nové skutečnosti ani tvrzení, nebyla zaslána stěžovateli k replice.

IV.

9. Ústavní soud se zabýval návrhem stěžovatele na zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je důvodná.

10. Základním předpokladem řádného výkonu spravedlnosti dle čl. 36 Listiny v demokratickém právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy), je dodržování nejen ústavních, ale i zákonných mezí pro pořizování a provádění důkazů. Proto také postup kteréhokoli orgánu činného v trestním řízení vybočujícím z rámce procesních předpisů v tomto ohledu je v rozporu s ústavností státu a ve svých důsledcích znehodnocuje i samotný účel trestního řízení.

11. Okresní soud v ústavní stížností napadeném usnesení vyšel z toho, že trestná činnost stěžovatele byla prokázána především telefonními odposlechy, záznamy policie k případným odposlechům jednotlivých odcizených telefonů v závislosti na mobilním telefonu obžalovaného. Za důležitý důkaz byly považovány též výpovědi svědků B. a J.

12. Součástí vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 140/2004 je seznam uskutečněných hovorů, který obsahuje identifikační číslo telefonu, telefonní číslo volajícího, datum a čas počátku hovoru a číslo volaného. Ústavní soud přitom v minulosti již dospěl k závěru, že právo na ochranu tajemství zpráv podávaných telefonem, plynoucí z čl. 13 Listiny základních práv a svobod, jako ústavně zaručené právo svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá tato ochrana pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy).

13. V daném případě poskytli mobilní operátoři orgánům Policie České republiky na základě blíže nespecifikované žádosti údaje o hovorech prováděných z odcizených mobilních telefonů. Dle náhledu Ústavníhosoudu, který se již v minulosti prostřednictvím svých nálezů sp. zn. II. ÚS 502/2000 ze dne 22. 1. 2001 (N 11/21 SbNU 83) a IV. ÚS 78/01 ze dne 27. 8. 2001 (N 123/23 SbNU 197) ztotožnil s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 8. 1984 ve věci Malone proti Spojenému království, je třeba považovat výše uvedené údaje, a zvláště pak volaná čísla, za nedílnou součást komunikace uskutečněné prostřednictvím telefonu. Soukromí každého člověka je hodno zásadní (ústavní) ochrany nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu podávaných zpráv, ale i ve vztahu k výše uvedeným údajům. Lze tedy konstatovat, že čl. 13 Listiny zakládá i ochranu tajemství volaných čísel a dalších souvisejících údajů, jako je datum a čas hovoru, doba jeho trvání, v případě volání mobilním telefonem i označení základových stanic zajišťujících hovor.

14. Okresnísoud se ve svém rozsudku sice relativně podrobně věnuje obsahu údajů z provedených záznamů o telekomunikačním provozu, nicméně zcela stranou ponechává otázku zákonnosti získání takovýchto údajů. Odvolací soud k odvolací námitce obžalovaného sice uvádí, že se nejednalo o odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle ustanovení § 88 tr. ř., nýbrž o aplikaci ustanovení § 88a tr. ř, nicméně souhlas soudce k zajištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu byl vydán teprve dne 12. 1. 2004. Ze spisu nalézacího soudu přitom nevyplývá, na jakém zákonném podkladě byly prováděny předchozí záznamy o telekomunikačním provozu, jež se staly předmětem hodnocení obecných soudů. Ústavní soud již před účinností ustanovení § 88a tr. ř. dovodil, že orgány činné v trestním řízení jsou v případě pořizování či získávání evidence telekomunikačního provozu povinny postupovat přiměřeně podle ustanovení § 88 tr. ř., resp. podle ustanovení § 36 zákona č. 283/1991 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 78/01).

15. Při projednávání předmětného případu obecnésoudy zásadně pochybily, když připustily, že část nezákonně pořízené evidence o telekomunikačním provozu byla do spisu nejen zařazena, ale také jako důkaz provedena a následně v rozhodnutích hodnocena.

16. Z výše vyložených důvodů Ústavnímusoudu nezbylo než rozhodnout zrušujícím výrokem podle § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru