Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 15/99Nález ÚS ze dne 31.03.1999K náhradě hotových výdajů vynaložených při poskytování právních služeb

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
advokát/odměna
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 50/13 SbNU 359
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.15.99
Datum vyhlášení21.04.1999
Datum podání11.01.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 40 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 151 odst.2, § 151 odst.3

177/1996 Sb., § 13 odst.1, § 11 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 15/99 ze dne 31. 3. 1999

N 50/13 SbNU 359

K náhradě hotových výdajů vynaložených při poskytování právních služeb

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 31. března 1999 v senátě ve věci

ústavní stížnosti JUDr. J. Z., proti výroku usnesení Krajského

soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 1998, čj. 12 To 616/98-90,

za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení,

za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11.

1998, čj. 12 To 616/98-90, se v napadeném výroku zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pokud jím byla

zamítnuta stěžovatelova žádost na náhradu cestovních nákladů

vynaložených dne 3. 9. 1998 ve výši 57,50 Kč, stěžovatel uvádí, že

tímto rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to

rovněž práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obviněný musí mít

právo kdykoli se poradit se svým obhájcem, přičemž z hlediska

nároku na náhradu hotových výdajů není délka porady s klientem

podmíněna žádným časovým úsekem. Toto právo obviněného nesmí být

omezeno ekonomickými vlivy, např. nemožností obhájce hradit

z vlastních prostředků cestu za obviněným do vzdálené věznice. To,

že jde o obhajobu ustanoveného obhájce, nesmí být na újmu klienta,

jak by se stalo v případě, jestliže by soud nepřiznal obhájci

náhradu hotových výdajů v souvislosti s druhou a další poradou

obhájce s klientem ve věznici, nepřesáhne-li tato dobu jedné

hodiny. Z uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje, aby citované

usnesení Krajského soudu v Hradci Králové bylo v napadené části

zrušeno.

Krajský soud v Hradci Králové uvedl ve svém vyjádření ze

dne 10. 3. 1999, že v rozhodovací praxi obecných soudů ve výkladu

celé řady ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. skutečně nepanuje

shoda. Mimosoudní odměna advokátů je, jak stanovení ustanovení §

6 advokátního tarifu, vázána výlučně na "úkon právní služby" a ty

jsou vypočteny v ustanovení § 11 odst. 1, odst. 2 advokátního

tarifu. Přitom podle odst. 3 odměnu přiznat i za úkony, které jsou

odměnitelným úkonům nejbližší. Nárok na náhradu hotových výdajů,

který zahrnuje i ony sporné cestovní výdaje, je podmíněn především

účelností jejich vynaložení v souvislosti s poskytnutím právní

služby. Tento nárok se proto neváže k jakékoli právní službě, ale

pouze ke konkrétnímu úkonu právní služby s rozšířením na případy

uvedené v § 14 odst. 2 advokátního tarifu. Není ničím

opodstatněno, aby tento nárok byl spojován s jinými nároky na

odměnu, zejména ne s "jinými" náklady advokáta, které jsou

zahrnuty podle § 2 odst. 2 advokátního tarifu v přiznané odměně.

Konstruovat opak z výkladu pojmu právní služba a úkon právní

služby, o což stěžovatel usiluje, by znamenalo jednat v rozporu

s vyhláškou č. 177/1996 Sb. a otevřít cestu k bezbřehým požadavkům

úhrad hotových výdajů a jakoukoli službou advokáta, jejíž účelnost

by posuzoval výhradně advokát sám, nikoli právní předpis.

Z obsahu spisu 2 T 89/98 Okresního soudu v Jičíně Ústavní

soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové o stěžovatelově

stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 10.

1998, čj. 2 T 98/98-82, rozhodl napadeným usnesením tak, že toto

usnesení v bodě II podle ustanovení § 149 odst. 1 písm. a), odst.

2 trestního řádu zrušil s tím, že stěžovateli se podle § 151 odst.

2, 3 trestního řádu přiznává nárok na náhradu cestovních nákladů

v částce 57,50 Kč vynaložených na cestu z Jičína do Valdic

vykonanou za účelem návštěvy obviněného S. M. ve vazbě dne 1. 7.

1998, zatímco stěžovatelovu žádost na náhradu cestovních nákladů

vynaložených na cestu tamtéž dne 3. 9. 1998 ve výši 57,50 Kč

zamítl. Ze spisu je dále patrno, že stěžovatel byl ustanoven

obhájcem obžalovaného S. M. ex offo. V důvodech napadeného výroku

uvedl krajský soud, že stěžovatel cestu sice řádně vykonal,

protože však jeho porada s obžalovaným nepřesáhla jednu hodinu,

nelze ji považovat za některou z odměnitelných právních služeb

uvedených v § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996

Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování

právních služeb (advokátní tarif). Tarif totiž podmiňuje přiznání

náhrady hotových výdajů tím, že byly vynaloženy v souvislosti

s poskytnutím právní služby, porada kratší jednu hodinu však

tarifem uznanou právní službou není.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 citované vyhlášky náleží

advokátu náhrada hotových výdajů účelně vynaložených

v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní

a jiné poplatky, cestovní výdaje a další. O tom, že

v projednávané věci o takovou náhradu související s poskytnutím

právní služby jde, nelze míti pochyb, neboť stěžovatel navštívil

obviněného dne 3. 9. 1998 ve věznici ve Valdicích a měl s ním

poradu jako jeho ustanovený obhájce. To, že nejde o úkon právní

služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) citované

vyhlášky má svůj dopad pouze v tom, že stěžovateli za tento úkon

nenáleží odměna, nemůže však nic měnit na oprávněnosti

stěžovatelova nároku na náhradu hotových výdajů účelně

vynaložených na uskutečnění již konstatované cesty. O tom, že

v projednávané věci jde o účelně vynaložené výdaje, nikoli tedy

o výdaje vyplývající z "bezbřehosti" požadavků, může být

v projednávané věci stěží pochyb, neboť stěžovatel navštívil

obviněného ve vazební věznici celkem ve třech případech, z toho

v jednom případě v souvislosti s jeho výslechem. Jinými slovy,

poskytnutí právní služby mimo rámec vymezený ustanovením § 11

citované vyhlášky nezakládá sice nárok na odměnu, je však důvodem

pro poskytnutí náhrady hotových výdajů ve smyslu již citovaného

ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky. Uváží-li se navíc povinnosti

plynoucí advokátu z ustanovení § 16 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996

Sb., o advokacii, lze stěží nesouhlasit s názorem stěžovatele, že

obviněný má právo kdykoli se poradit se svým obhájcem, což nesmí

být omezeno ani ekonomickými vlivy. Jakkoli tedy věc, pokud jde

o výši částky, jíž se týká, by mohla být považována za bagatelní,

posunuje ji do ústavně právní roviny mimo jiné i ta okolnost, že

takové nesprávné posouzení právního předpisu obecným soudy by ve

svých důsledcích mohlo ohrozit i právo obviněného na obhajobu ve

smyslu ustanovení § 40 odst. 3 Listiny. Tím, že krajský soud

náhradu cestovních nákladů v uvedené výši stěžovateli nepřiznal,

odepřel mu tím právo zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 36

odst. 1 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a usnesení Krajskéhosoudu v Hradci Králové v napadené části podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. března 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru