Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1495/12 #1Usnesení ÚS ze dne 09.05.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.1495.12.1
Datum podání23.04.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142, § 137


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1495/12 ze dne 9. 5. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, směřující proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 156 EC 554/2010-35 ze dne 26. ledna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem porušení jejího ústavně zaručeného práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhala zrušení v záhlaví uvedeného výroku rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem 156 EC 554/2010-35 ze dne 26. ledna 2012 uložil žalovanému J. K. (dále jen "žalovaný") zaplatit stěžovatelce částku ve výši 1.008,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Stěžovatelka se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem Dopravního podniku Ostrava a. s., přičemž při kontrole jeho oprávněným zaměstnancem se neprokázal platným jízdním dokladem. Na základě této skutečnosti žalovaný podepsal Dohodu s cestujícím, kterou se zavázal zaplatit jízdné ve výši 8,- Kč a přirážku ve výši 1.000,- Kč do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného dokladu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností Dopravní podnik Ostrava a. s. a společností Freedom Investment s. r. o. a smlouvy uzavřené mezi společností Freedom Investment s. r. o. a stěžovatelkou došlo k postoupení pohledávky, v důsledku čehož se stěžovatelka stala řádným věřitelem z pohledávky za žalovaným.

Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení, tedy ani procesně úspěšné stěžovatelce. Soud uvedl, že se na straně stěžovatelky nejedná o účelně vynaložené náklady řízení (jak za zaplacený soudní poplatek, tak za náklady za zastoupení advokátem), neboť v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 184 EC 1420/2010 rovněž podala žalobu proti témuž žalovanému o zaplacení dlužného jízdného a pravomocným soudním rozhodnutím byla stěžovatelce přiznána jak žalovaná částka spolu s příslušenstvím, tak náhrada nákladů řízení ve výši 8.220,- Kč. Nic tedy stěžovatelce podle soudu nebránilo v tom, aby žalovala obě tzv. černé jízdy v jedné žalobě, při stejných nákladech řízení i soudním poplatku.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti, dovolávaje se soudní judikatury, obsáhle oponuje závěrům obecného soudu. Jeho rozhodnutí považuje mj. za nepředvídatelné a uvádí řadu argumentů, podle stěžovatelky svědčících zejména názoru, že náhrada nákladů řízení jí měla být v požadovaném rozsahu přiznána.

Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Ostravě se otázkou náhrady nákladů řízení velmi podrobně zabýval a jeho vydané rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno, a to zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu dostupnou na internetových stránkách http://nalus.usoud. cz (srov. např. usnesení ve věci stěžovatelky sp. zn. I. ÚS 44/12 ze dne 25. ledna 2012 a další).

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatelů. Zde je rovněž nutno opakovaně připomenout, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje Ústavní soud velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. V posuzované věci Ústavní soud kvalifikované pochybení, jež by s ohledem na výše uvedené bylo způsobilé zapříčinit porušení práv stěžovatelky, neshledal.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci okresním soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky. Okresní soud se danou věcí dostatečně zabýval a dostatečně rozvedl též důvody, zejména poukazem na jeho možnost žalovat více pohledávek vůči témuž žalovanému současně, pro které stěžovateli náhradu nákladů nepřiznal. V této souvislosti je nutné poznamenat, že právě projednávaná ústavní stížnost je typově podobná i rozsáhlé judikatuře Ústavního soudu ve věci společností Bazcom, a. s. (srov. zejm. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. prosince 2011 a sp. zn. I ÚS 3679/11 ze dne 11. ledna 2012), kde Ústavní soud svoje postoje k tomuto typu sporů vyjádřil opakovaně a náležitě.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 9. května 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru