Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1477/18 #1Nález ÚS ze dne 27.06.2018Nesprávné posouzení včasnosti podaného dovolání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
lhůta/zmeškání
doručování/do vlastních rukou
Datové schránky
lhůta/procesněprávní
doručenka
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 118/89 SbNU 777
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.1477.18.1
Datum vyhlášení10.07.2018
Datum podání27.04.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

300/2008 Sb., § 17 odst.1, § 2 odst.1 písm.a

40/2009 Sb., § 354

99/1961 Sb., § 265i odst.1 písm.c, § 265e


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Vadným posouzením zákonné lhůty pro podání dovolání a následným odmítnutím dovolání pro opožděnost poruší dovolací soud právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 27. června 2018 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele R. U. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018 č. j. 8 Tdo 25/2018-31, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Obvodní soud pro Prahu 6 uznal obviněného vinným přečinem nebezpečného pronásledování a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, kterého výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a rozhodl o náhradě škody. Městský soud v Praze k odvolání obviněného zrušil prvoinstanční rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, a při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a znovu rozhodl také o náhradě škody. Dovolání obviněného bylo odmítnuto jako opožděné. Proti všem rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, ve které namítal opakované porušení práva na spravedlivý proces obecnými soudy. Dále namítal porušení práva na soudní ochranu, neboť má za to, že lhůta k podání dovolání byla zachována a proto nemělo být dovolání odmítnuto jako opožděné.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud shledal ústavní stížnost v části, která směruje proti usnesení dovolacího soudu, jimž bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto jako opožděné, důvodnou. Ústavní soud má za to, že dovolací soud vadně posoudil zákonnou lhůtu pro podání dovolání. V trestním řízení se rozhodnutí odvolacího soudu doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci. Dle § 265e odst. 2 trestního řádu počíná lhůta k podání dovolání běžet od toho doručení, které bylo učiněno později. Obviněnému bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 18. 8. 2017, jeho obhájci dodáno do datové schránky dne 16. 8. 2017, ale pověřená osoba se do datové schrány přihlásila až dne 23. 8. 2017. Teprve okamžik, kdy se do datové schránky přihlásí osoba s oprávněním přístupu, je považován dle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, za okamžik, kdy byl dokument doručen.

Dle Ústavního soudu zkrátil Nejvyšší soud stěžovatele v základním právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že nesprávně považoval za počátek běhu dvouměsíční odvolací lhůty 18. 8. 2017 (den doručení rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému), nikoli 23. 8. 2017 (den doručení rozhodnutí odvolacího soudu obhájci). Dovolání bylo podáno dne 23. 10. 2017, a tedy v rámci zákonem stanovené lhůty, proto Ústavní soud napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jan Musil. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 1477/18 ze dne 27. 6. 2018

N 118/89 SbNU 777

Nesprávné posouzení včasnosti podaného dovolání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy - ze dne 27. června 2018 sp. zn. IV. ÚS 1477/18 ve věci ústavní stížnosti R. U., právně zastoupeného Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem, se sídlem Zachova 4, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018 č. j. 8 Tdo 25/2018-31, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2017 sp. zn. 9 To 216/2017 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. dubna 2017 sp. zn. 16 T 86/2016, kterými byl stěžovatel uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a D. Š. jako vedlejší účastnice řízení.

I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018 č. j. 8 Tdo 25/2018-31 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018 č. j. 8 Tdo 25/2018-31 se ruší.

Odůvodnění:

I.

Návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným Ústavnímu soudu dne 27. dubna 2018, se stěžovatel (dále též "obviněný") domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina").

II.

Z obsahu ústavní stížnosti, vyžádaného spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 86/2016 a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále "soud prvního stupně") ze dne 14. dubna 2017 sp. zn. 16 T 86/2016 byl obviněný R. U. uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 12. července 2017 sp. zn. 9 To 216/2017 k odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu prvoinstanční rozsudek ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Znovu rozhodl také o náhradě škody.

Usnesením Nejvyššího soudu (dále jen "dovolací soud") ze dne 24. ledna 2018 č. j. 8 Tdo 25/2018-31 bylo dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítnuto jako opožděné.

Proti všem výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů podává stěžovatel ústavní stížnost.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v předcházejícím řízení před obecnými soudy bylo opakovaně porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Dále stěžovatel namítá porušení práva na soudní ochranu, neboť má za to, že lhůta k podání dovolání byla zachována, a dovolání proto nemělo být odmítnuto jako opožděné. Konkrétně stěžovatel uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno až dne 23. srpna 2017, nikoliv dne 16. srpna 2017, jak je uvedeno v předkládací zprávě dovolacímu soudu ze dne 28. prosince 2017. Má za to, že dovolací soud vycházel toliko z předkládací zprávy, a nikoliv z přiložené doručenky, založené ve spise soudu prvního stupně sp. zn. 16 T 86/2016 na č. l. 465.

IV.

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřily dovolací soud a soud prvního stupně.

Dovolací soud považuje ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhuje ústavní stížnost odmítnout. Má za to, že obsah dokladu o doručení rozhodnutí odvolacího soudu, založený na č. l. 465, obsahuje údaj o doručení rozhodnutí dne 16. 8. 2017. Dovolací soud uvádí, že při posuzování doručení nevycházel jen z předkládací zprávy pořízené soudem prvního stupně, ale též z obsahu spisu. Vzhledem k tomu, že dovolací soud neměl v době svého vyjádření k dispozici spis soudu prvního stupně sp. zn. 16 T 86/2016, nemůže ověřit údaje uvedené v předkládací zprávě.

Soud prvního stupně ve svém vyjádření uvádí, že rozsudek odvolacího soudu v Praze ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. 9 To 216/2017 byl dodán do datové schránky dne 16. 8. 2017 a dne 23. 8. 2017 se přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a tedy byla datová zpráva doručena.

Ústavní soud nezasílal výzvu k vyjádření odvolacímu soudu ani vyjádření účastníků řízení k replice stěžovateli, neboť to nepokládal za účelné.

V.

Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, pročež od něj upustil dle ustanovení § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.

VI.

Ústavní stížnost je důvodná v té části, která směřuje proti usnesení dovolacího soudu, jímž bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto pro opožděnost. Dovolací soud vadným posouzením zákonné lhůty pro podání dovolání porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

VII.

Je třeba konstatovat, že v rámci trestního řízení se rozhodnutí odvolacího soudu doručuje, krom dalších subjektů trestního procesu, jak obviněnému, tak i jeho obhájci, a proto lhůta k podání dovolání počíná dle § 265e odst. 2 tr. řádu běžet od toho doručení, které bylo učiněno nejpozději.

Obviněnému R. U. bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 18. srpna 2017 a jeho obhájci bylo rozhodnutí dodáno do datové schránky dne 16. srpna 2017, ovšem pověřená osoba se přihlásila do datové schránky obhájce dne 23. srpna 2017.

Podle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, je dokument, který byl dodán do datové schránky, doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Nepřihlásí-li se do datové schránky pověřená osoba ve lhůtě do 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty.

V trestním spisu soudu prvního stupně je na doručence založené na č. l. 465 shodně s tvrzením stěžovatele vyznačeno, že oprávněná osoba se přihlásila do datové schránky obhájce dne 23. srpna 2017. Je tedy zřejmé, že dovolání stěžovatele bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě.

V předkládací zprávě dovolacímu soudu bylo jako datum doručení rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno datum 16. srpna 2017, tedy datum dodání do datové schránky obhájce, nikoliv však datum, kdy se rozhodnutí považuje za doručené. Dovolací soud pak s ohledem na tuto předkládací zprávu považoval za poslední den lhůty pro podání dovolání den 16. října 2017, proto dovolání odmítl jako opožděné.

Vadná úvaha dovolacího soudu, který stěžovatelovo dovolání odmítl jako opožděné, měla za následek porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu, garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud napadené usnesení dovolacího soudu zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

VIII.

Částí ústavní stížnosti směřující proti rozsudku odvolacíhosoudu ze dne 12. července 2017 sp. zn. 9 To 216/2017 a rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. dubna 2017 sp. zn. 16 T 86/2016 se Ústavní soud nezabýval. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a ze zásady minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci obecných soudů vyplývá, že Ústavní soud zasáhne svým kasačním nálezem až tehdy, jestliže náprava namítaného zásahu do základních práv stěžovatele není možná v systému obecného soudnictví.

V posuzovaném případě je otevřena cesta k tomu, aby v rámci dovolacího řízení dovolacísoud přezkoumal též postup soudu prvního stupně a odvolacího soudu z toho hlediska, zda nebyla extrémním způsobem porušena základní práva stěžovatele [k tomu srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne 18. srpna 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187) a ze dne 23. března 2004 sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz]. Shledá-li dovolací soud existenci takových extrémních vad, bude povinen dovolání vyhovět a věc vrátit k opětovnému projednání soudům nižších instancí.

Poté, co řízení před obecnýmisoudy dospěje do stadia konečného pravomocného rozhodnutí, bude se moci stěžovatel, pokud se bude domnívat, že k tomu jsou dány důvody, obrátit opět na Ústavní soud.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru