Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1471/07 #1Usnesení ÚS ze dne 28.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1471.07.1
Datum podání11.06.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1471/07 ze dne 28. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci navrhovatelky, Krajské nemocnice, příspěvkové organizace, Sociální péče 3316/12A, Ústí nad Labem, právně zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Šídlem, Vlastina 23, Praha 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007 sp. zn. 55 Co 503/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 6. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozsudku odvolacího soudu a potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

Přípisem ze dne 9. 7. 2008 doplnila původní stěžovatelka Nemocnice Teplice, příspěvková organizace, svoji ústavní stížnost v tom smyslu, že došlo k prodeji podniku, tj. stěžovatelky Nemocnice Teplice, příspěvkové organizace, novému vlastníku, a to Krajské nemocnici, příspěvkové organizaci. Z výpisu z obchodního rejstříku původní stěžovatelky vyplývá, že došlo ke sloučení Nemocnice Teplice, příspěvkové organizace, IČ 008 30 526 s příspěvkovou organizací Ústeckého kraje Krajské nemocnice, příspěvkové organizace, se sídlem Ústí nad Labem, IČ 006 73 544. Právní zástupce současně předložil plnou moc posledně jmenované. Z uvedených důvodů Ústavní soud považuje v dané věci za právního nástupce původní stěžovatelky právě Krajskou nemocnici, příspěvkovou organizaci, IČ 00673544.

Rozsudkem soudu prvního stupně byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 679.224,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 5,5 % od 1. 6. 2002 do zaplacení a dále částku 686.231,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % z této částky od 30.11. 2002 do zaplacení. K odvolání stěžovatelky rozhodl městský soud tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o uložení povinnosti žalované zaplatit stěžovatelce 686.231,- Kč s příslušenstvím se potvrdil. Ve zbývající části změnil odvolací soud rozsudek tak, že žalobu o zaplacení 679.224,- Kč zamítl.

Jak z ústavní stížnosti samotné, tak i jejího stížnostního petitu je zřejmé, že stěžovatelka brojí proti té části rozsudku městského soudu, jíž došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně. Co se týče naplnění zásady subsidiarity, stěžovatelka ve svém návrhu konstatuje, že nevyužila práva podat dovolání, neboť Městský soud v Praze se ve svém rozhodování řídil právním názorem Nejvyššího soudu, který v případech obdobných sporů mezi Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR a zdravotnickými záchrannými službami zaujal stanovisko, že na daný smluvní vztah se vztahuje cenová regulace podle zákona o cenách. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Posouzení přípustnosti dovolání tak nezáleželo na důvodech uvážení dovolacího soudu a stěžovatelka byla v souladu se zásadou subsidiarity povinna před podáním ústavní stížnosti vyčerpat i dovolání k Nejvyššímu soudu. Na tomto závěru nemění ničeho ani ta skutečnost, že odvolací soud dospěl ke svým závěrům na základě aplikace judikatury Nejvyššího soudu. O účelnosti takového postupu svědčí i právní závěry, k nimž dospěl velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve věci paušálních náhrad za zdravotní péči ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3142/2006.

Domáhá-li se stěžovatelka toho, aby Ústavní soud sám ve věci rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí, nezbývá než podotknout, že pravomoc Ústavního soudu je vystavěna na kasačním principu a potvrzovat rozhodnutí obecných soudu mu tedy nepřísluší.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. února 2011

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru