Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1467/11 #1Usnesení ÚS ze dne 28.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánMINISTERSTVO / MINISTR - vnitra
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkVýsluhový příspěvek
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1467.11.1
Datum podání20.05.2011
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

zákon; 346/2010 Sb.; zákon, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ; bod 6., bod 92.

Ostatní dotčené předpisy

346/2010 Sb., § 6, § 92


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1467/11 ze dne 28. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného Doc. JUDr. Karlem Klímou, CSc., advokátem se sídlem Hradčanské nám. 12, 119 01 Praha 1, o ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a o návrhu na zrušení ustanovení bodu 6. a bodu 92. zákona č. 346/2010 Sb., takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení bodu 6. a bodu 92. zákona č. 346/2010 Sb. se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud uložil Ministerstvu vnitra ČR povinnost "nepokračovat v ústavních zásazích spočívajících v každoměsíčním nevyplácení částky ve výši 1.099,- Kč jako zdanění výsluhového příspěvku stěžovatele" s tím, že "plátci daně se takto ve věci stěžovatele zakazuje pokračovat v protiústavní činnosti".

Na podporu svého tvrzení o protiústavnosti kritizovaného postupu stěžovatel podrobně rozvedl námitky, pro něž považuje zdanění svého výluhového příspěvku, založené v záhlaví označenými zákonnými ustanoveními, za odporující ústavním kautelám zakotveným v čl. 1 odst. 1, čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vycházeje z těchto tvrzení, domáhal se stěžovatel v návaznosti na ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušení ustanovení bodu 6. a bodu 92. zákona č. 346/2010 Sb.

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle § 43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§ 43 odst. 2 písm. b) cit. zákona].

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou ohledně návrhu stěžovatele splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem umožňující následné posouzení jeho věcné opodstatněnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Potud je rozhodné, že v případě srážky daně při výplatě výsluhového příspěvku Ministerstvo vnitra ČR nevystupuje vůči stěžovateli v pozici "orgánu veřejné moci", který autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech stěžovatele, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Stěžovatel odhlíží od toho, že (v rozsahu pro posouzení jeho návrhu relevantním) Ministerstvo vnitra ČR vůči němu postupuje stejně jako každý plátce daně, který odvádí správci daně daň sraženou poplatníkovi (§ 38c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Důsledkem této skutečnosti je, že návrh, jímž se stěžovatel domáhá vydání shora formulovaného výroku Ústavního soudu ve smyslu § 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., tudíž není přípustný.

Ve vztahu k návrhu na zrušení označených zákonných ustanovení nutno dodat, že z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) - e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], tento návrh sdílí procesně její osud, tj. jeho možné projednání v návaznosti na dikci § 74 zákona č. 182/1993 Sb. pozbývá právního základu (usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).

Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR) což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Proto byly ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení bodu 6. a bodu 92. zákona č. 346/2010 Sb., aniž by (pro uvedené) ohledně tohoto petitorního vymezení posuzoval Ústavní soudu jeho věcnou adekvátnost, odmítnuty [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru