Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1438/11 #1Usnesení ÚS ze dne 07.10.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1438.11.1
Datum podání17.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1438/11 ze dne 7. 10. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. T. a Občanského sdružení Za Dašice zdravější, se sídlem Dašice, Družstevní 743, oba právně zastoupeni Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Ve Svahu 531/1, směřující proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2011, č.j. 8 A 165/2010-162, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť mají za to, že jím bylo narušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 19. září 2007, č.j. 486-II/550/07/MOR, a Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 25. června 2007, č.j. 27876-6/2007 OŽPZ/Ne, a věc vrátil k dalšímu řízení (výrok I.) a uložil žalovanému (Ministerstvu životního prostředí) povinnost zaplatit žalobcům (stěžovatelé) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 9.200,- Kč k rukám právního zástupce JUDr. P. K. (výrok II.).

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že ačkoliv byli procesně samostatní a úspěšní, byla jim přiznána na náhradu nákladů řízení částka ve výši odpovídající jednomu úspěšnému účastníkovi řízení a navíc pouze za některé úkony, aniž by bylo toto snížení zdůvodněno. Soud přitom nijak nereflektoval přípisy stěžovatelů ze dne 28. ledna 2011, v němž své náklady vyčíslili. Rozsudek rovněž obsahoval chyby v psaní, a to vadné označení právního zástupce stěžovatelů, i ve výroku, kdy náhrada nákladů byla přikázána předchozímu advokátovi stěžovatelů. S ohledem na to stěžovatelé opakovaně navrhli odstranění chyb, přípisy ze dne 21. března a 27. dubna 2011. Na to Městský soud v Praze reagoval sděleními ze dne 21. dubna a 16. května 2011, v nichž částečně vysvětlil snížení přiznané náhrady, chyby v psaní však neopravil.

Stěžovatelé byli v řízení úspěšní, a proto očekávali, že jim bude uhrazena plná výše účelně vynaložených nákladů, což se však nestalo. Soud přitom svůj postup dostatečně neodůvodnil, čímž porušil jejich zaručená práva, včetně práva na legitimní očekávání. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 8 A 165/2010, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ze spisu Městského soudu v Praze se podává, že stěžovatelé podali elektronicky správní žalobu dne 27. listopadu 2007, a věc byla zaregistrována pod sp. zn. 8 Ca 368/2007. V žalobě byl uveden jako právní zástupce JUDr. P. K. (plné moci založeny na č.l. 15, 16), přičemž primární podání bylo odesláno z e-mailové adresy P. Č. Na č.l. 33 soudního spisu je založeno usnesení, jímž jsou stěžovatelé vyzváni, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek podle položky 14a, bod 2 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění od 1. ledna 2003) ve výši 2.000,- Kč. Po uhrazení soudního poplatku proběhlo řízení, které bylo zakončeno rozsudkem ze dne 14. prosince 2009, č.j. 8 Ca 368/2007-62. Tento rozsudek napadl žalovaný kasační stížností. Následně stěžovatelé založili do spisu plnou moc pro Mgr. P. Č. (č.l. 77, 78), který následně zaslal vyjádření ke kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. května 2010, č.j. 9 As 40/2010-130, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k novému projednání. Rovněž k tomuto rozsudku se stěžovatelé prostřednictvím právního zástupce vyjádřili (č.l. 147). Po vrácení věci Městskému soudu v Praze byla této přiřazena nová sp. zn. 8 A 165/2010. Na č.l. 161 je založena zkrácená podoba v ústavní stížnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze, v níž je jak v záhlaví, tak i ve výroku II. uveden jako právní zástupce stěžovatelů Mgr. P. Č. Na originálu úplného rozsudku (č.j. 8 A 165/2010-162), je však uveden JUDr. P. K. Dne 21. března 2011 zaslal právní zástupce stěžovatelů návrh na opravu rozsudku s ohledem na vadně uvedené označení právního zástupce a současně navrhl, aby soud zohlednil skutečně provedené úkony právního zástupce, které vyčíslil (č.l. 173, 173a) dne 21. dubna 2011 (č.l. 174) byla právnímu zástupci zasláno sdělení, v němž předseda senátu odkázal na skutečnost, že stěžovatelé zaplatili jeden soudní poplatek, a proto není možné náklady zastupování účtovat dvakrát. Poté právní zástupce reagoval opakovaným návrhem na vydání opravného usnesení a vyjádřením nesouhlasu se závěry soudu týkajících se nákladů právního zastoupení.

Následně byla do spisu založena žádost Ústavního soudu o zaslání spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 A 165/2010 (č.l. 179), za níž následuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2011, č.j. 8 A 165/2010-180, jímž došlo k opravě chyb v psaní, jak v záhlaví, tak i ve výroku II. tedy rozhodnutím Městského soudu v Praze byl změněn výrok napadený v ústavní stížnosti, přičemž do dnešního dne, respektive ve lhůtě dané v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, nedošlo k doplnění ústavní stížnosti či podání nové ústavní stížnosti brojící proti novému znění výroku.

K ústavní stížnosti samé pak Ústavní soud především poukazuje na skutečnost, že ústavně právní argumentace stěžovatelů se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedli, v čem měl citovaný zásah spočívat. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Pokud pak jde o posouzení výše přiznaného nároku na náhradu nákladů, která byla stěžovatelům přiznána rozhodnutím soudu, konstatuje čtvrtý senát Ústavního soudu, že tuto problematiku nepovažuje za způsobilou zasáhnout do sféry jejich ústavně zaručených práv. Není proto možno souhlasit s tvrzením stěžovatelů o zásahu do práva na spravedlivý proces. Toto právo představuje záruku, že o nárocích a právech účastníků řízení bude rozhodováno v nezávislém a nestranném soudním řízení, které proběhne na základě předem zákonem stanovených pravidel. Nezaručuje nikomu plný úspěch v řízení, ale možnost uplatnění všech procesních nástrojů k ochraně jejich práv. Sama skutečnost, že soud založil své závěry na právním názoru se kterým stěžovatelé nesouhlasí, nezakládá bez dalšího důvodnost ústavní stížnosti.

Jen pro úplnost senát Ústavního soudu opakovaně konstatuje, že požadavku stěžovatelů na opravy v rozhodnutí bylo po podání ústavní stížnosti vyhověno, opravným usnesením ze dne 13. června 2011, aniž by tuto okolnost stěžovatelé jakkoliv reflektovali.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru