Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1425/11 #1Usnesení ÚS ze dne 07.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
Bezdůvodné obohacení
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1425.11.1
Datum podání16.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 451

99/1963 Sb., § 132, § 120 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1425/11 ze dne 7. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky J. S., zastoupené JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2011 č. j. 12 Co 51/2011-210, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o její povinnosti zaplatit žalobkyni částku 57.848,- Kč s příslušenstvím, když žádné z účastnic nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, a uvedla, že se stížností napadeným rozsudkem cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, v čl. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na své přesvědčení, že soudy obou stupňů vycházely pouze z důkazů předložených a provedených k návrhu žalobkyně, ostatními důkazy, zejména listinnými, jež předložila ona, se nezabývaly. Za nesprávné také považuje rozhodnutí o nákladech řízení, když soud při něm použil institut "dobrých mravů" s poukazem na zamítnutí části uplatněného nároku pro její vznesenou námitku promlčení, podle jejího názoru však měl vycházet z poměru úspěchu stran ve vztahu k celému předmětu řízení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud II. stupně přezkoumal napadené výroky rozhodnutí Okresního soudu v Domažlicích ze dne 22. 10. 2010 č. j. 12 C 978/2009-178 podle § 212 občanského soudního řádu a opodstatněně rozhodnutí o povinnosti žalované, nyní stěžovatelky, uhradit a tak vydat bezdůvodné obohacení ve výši 57.848,- Kč s příslušenstvím žalobkyni a o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když v odůvodnění rozsudku se s odvolacími námitkami vyčerpávajícím způsobem vypořádal s poukazem na důkazy prokázanou výši a dobu plnění poskytovaného žalobkyní za žalovanou (nyní stěžovatelkou) a na ustanovení § 451 a § 454 občanského zákona, vymezujících pojem bezdůvodného obohacení, a při jeho vzniku pak obsah povinností toho, kdo na úkor jiného se takto obohatil. K námitce stěžovatelky týkající se rozsahu a hodnocení dokazování lze dodat, že podle § 120 odst. 1 a § 132 občanského soudního řádu soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a provedené důkazy pak hodnotí podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Ústavní soud jako soudní orgán ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená ve výše citovaném § 132 občanského soudního řádu - pokud soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely dané tímto ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. Z odůvodnění napadeného rozsudku nebyl v hodnocení důkazů shledán rozpor s § 132 občanského soudního řádu ani libovůle, jež by vedla k porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Stejné zásady nutno respektovat i pokud jde o výroky vztahující se k nákladům řízení. Vzal-li soud vznesení námitky promlčení žalovanou za důvod vhodný zvláštního zřetele pro nepřiznání jí nároku na úhradu poměrných nákladů řízení, pak nevybočil z podmínek pro takové rozhodnutí dle § 150 občanského soudního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh stěžovatelky jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru