Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 142/98Usnesení ÚS ze dne 17.03.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkObnova řízení
osoba/oprávněná
legitimace/procesní
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.142.98
Datum podání27.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., čl.

71/1967 Sb., § 62


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 142/98 ze dne 17. 3. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV.ÚS 142/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti :

Ing. B.P., Ing. M.F., R.V., J.K., M.Ž., V.N., MUDr. J.S., R.M., M.Š., M.H., Ing. J.P., V.H., J.Č.,

všichni zastoupeni JUDr. D.N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 1998, čj. 29 Ca 66/97-43, o zastavení řízení o přezkoumání rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, č.j. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27.3.1998, domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 1998, čj. 29 Ca 66/97-43, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení o přezkoumání rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, č.j. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti, a dále ve spojení s ním zrušení rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, č.j. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti.

Kromě těchto rozhodnutí navrhují, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství o zamítnutí podnětu k přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, č.j. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti, v mimoodvolacím řízení, ze dne 15. 1. 1997 (resp. správně sdělení Ministerstva zemědělství ČR ze dne 15. 1. 1997, čj.1711/96-3152, o neodůvodněnosti podnětu k přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, č.j. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti v mimoodvolacím řízení), a rozhodnutí týkající se jejich návrhu na obnovu řízení, jmenovitě rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. 5. 1997, čj. PÚ 194/91-11, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení ve věci rozhodnutí, čj. PÚ 194/91-10, ze dne 24. 3. 1995, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9. 9. 1997, čj. 1455/97-3152, kterým se zamítá odvolání do rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. 5. 1997, čj. PÚ 194/91-11, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení. Stěžovatelé tvrdí, že těmito rozhodnutími orgánů veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod, které stěžovatelům zaručuje ústavní zákon nebo mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy ČR, aniž však jakýmkoli způsobem specifikují, které ústavně zaručené právo či svoboda byla těmito rozhodnutími porušena, a v odůvodnění své ústavní stížnosti v podstatě rekapitulují průběh dosavadních řízení. Z hlediska obsahového stěžovatelé orgánům veřejné moci především vytýkají, že s nimi nejednaly jako s účastníky řízení o restituci vlastnického práva oprávněných D.S., A. a L.K. k pozemkům podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen "zákon o půdě"), když stěžovatelé mají za to, že důvodem proto, aby s nimi takto bylo jednáno, je jejich vlastnické právo k rekreačním chatám nacházejícím se na předmětných pozemcích, a existence práva dočasného užívání k pozemkům. Tato skutečnost pak ovlivnila nejen rozhodování okresního pozemkového úřadu podle § 9 zákona o půdě, ale i výsledek řízení, kterými se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu, případně obnovení řízení, v němž bylo o věci rozhodováno bez jejich účasti.

Po seznámení se s obsahem odůvodnění ústavní stížnosti a s obsahem Ústavním soudem vyžádaného spisu Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 194/91, a spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca 66/97, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že v dané procesně komplikované věci, v níž bylo orgány veřejné moci postupně rozhodováno počínaje rokem 1991, lze za včas podanou považovat ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 1998, čj. 29 Ca 66/97-43, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení o přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, č.j. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti. Důvodem pro zastavení řízení byla skutečnost, že žaloba směřovala proti prvoinstančnímu rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, proti němuž stěžovatelé nepodali odvolání. Stěžovatelé s tímto postupem soudu nesouhlasí a v odůvodnění ústavní stížnosti uvádějí, že odvolání proti prvoinstačnímu rozhodnutí nemohli podat, protože jim správní orgán rozhodnutí nikdy nedoručil, a nejednal s nimi jako s účastníky řízení.

Bylo na soudu, který je podle jejich tvrzení "uznal za účastníky řízení", aby konstatoval, že rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitosti nenabylo vůči nim právní moci, a dále pak postupovat v souladu s o.s.ř.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázal především na nejasnost odůvodnění ústavní stížnosti ze strany stěžovatelů. Ve vztahu ke skutečnostem, které vedly krajský soud k zastavení řízení, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že jmenovitě zdůraznil, že soud není oprávněn přezkoumávat v řízení vedeném podle části páté, hlavy druhé o.s.ř. jakékoli rozhodnutí, které ještě bylo možno v rámci správního řízení napadnout řádným opravným prostředkem, neboť tato výluka je jednoznačně a kogentně stanovena v § 247 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy se stěžovatelé žalobou domáhali přezkoumání rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, aniž by proti němu byl podán opravný prostředek k nadřízenému správnímu orgánu, nezbylo soudu, než aby řízení zastavil. Současně poukázal nato, že stěžovatelé byli v odůvodnění usnesení o zastavení řízení soudem upozorněni (aniž by tím prejudikoval oprávněnost tvrzení stěžovatelů), jak postupovat, aby mohlo být v dané věci dosaženo meritorního přezkoumání věci, a to podáním odvolání proti napadenému rozhodnutí.

Ve vztahu ke stěžovateli R.V. soud ve svém vyjádření zdůraznil, že ve vztahu k němu bylo důvodem zastavení řízení nesplnění jeho poplatkové povinnosti. Z těchto důvodů v závěru svého vyjádření Krajský soud v Brně navrhuje, aby ústavní stížnost stěžovatelů byla zcela zamítnuta, pokud nedojde k jejímu odmítnutí.

Při posuzování opodstatněnosti blíže nespecifikovaného tvrzení stěžovatelů, že tímto rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod, Ústavní soud zaměřil svoji pozornost na zjištění, zda způsob, jakým bylo v řízení o návrhu stěžovatelů na přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání věci, trpí z hlediska ústavněprávního vadami, pro které by bylo třeba přisvědčit tvrzení stěžovatelů, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod. Ústavní soud je toho názoru, že Krajský soud v Brně z hlediska procesního postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř., tudíž tvrzení stěžovatelů, že toto rozhodnutí orgánu veřejné moci trpí vadami, které představují zásah do jejich ústavně zaručených práv, neshledal důvodným. K obecnému tvrzení stěžovatelů, že soud měl konstatovat, že "rozhodnutí vůči nim nenabylo právní moci a dále postupovat podle o.s.ř.", lze uvést, že stěžovatelé mají zřejmě za to, že ve vztahu k nim měl být soudem aplikován postup vyplývající z ustanovení § 250b odst. 2 o.s.ř. V tomto směru lze přisvědčit postupu a právnímu názoru krajského soudu, který poučil v odůvodnění stěžovatele, že v rámci řízení o žalobách proti rozhodnutí správních orgánů je předpokladem tohoto postupu, aby šlo o rozhodnutí, vůči němuž byly vyčerpány řádné opravné prostředky, které jsou pro ně připuštěny. To platí i pro postup podle § 250b odst. 2 o.s.ř., s tím, že nebude ovšem splněna v rámci tohoto speciálního režimu podmínka nabytí právní moci, uvedená v § 247 odst. 2 in fine o.s.ř., což však nic nemění na tom, že osoby, které tvrdí v žalobě, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně mu nebylo doručeno, ač s ním jako s účastníkem řízení mělo být jednáno, musí dříve, než se domáhají ochrany svých práv prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví, vyčerpat řádné opravné prostředky.

Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatelů v části, v níž směřuje proti usnesení o zastavení řízení o přezkoumání rozhodnutí o schválení dohody o vydání nemovitosti podle § 43 odst. 2 psím. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítá Ústavní soud stížnost i ve vztahu k R.V., a to z důvodu uvedeného jak v odůvodnění usnesení, které je ústavní stížností napadeno, tak v opakovaně zdůrazněném vyjádření Krajského soudu v Brně, kterým je nesplnění poplatkové povinnosti.

K návrhu na zrušení rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, č.j. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti, lze uvést, že se jedná o rozhodnutí předcházející usnesení o zastavení řízení, a proto sleduje stejný právní režim jako rozhodnutí, které bylo Ústavním soudem odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

Pokud stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství o zamítnutí podnětu k přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, čj. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti v mimoodvolacím řízení, ze dne 15. 1. 1997 (resp. správně sdělení Ministerstva zemědělství ČR ze dne 15. 1. 1997, čj.1711/96-3152, o neodůvodněnosti podnětu k přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 24. 3. 1995, čj. PÚ 194/91-10, o schválení dohody o vydání nemovitosti v mimoodvolacím řízení) je třeba uvést, že v tomto směru je jejich podání opožděné, což je důvodem pro jeho odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm.b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Konečně stěžovatelé navrhují zrušit rozhodnutí týkající se jejich návrhu na obnovu řízení, jmenovitě rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. 5. 1997, čj. PÚ 194/91-11, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení ve věci rozhodnutí, č.j. PÚ 194/91-10, ze dne 24. 3. 1995, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9. 9. 1997 čj. 1455/97-3152, kterým se zamítá odvolání do rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. 5. 1997, č.j. PÚ 194/91-11, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení. Aniž by se Ústavní soud zabýval důvody, proč byl návrh na obnovu řízení zamítnut, považuje za nutné uvést, že z vyžádaného spisového materiálu zjistil, že proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení byla podána žaloba, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 4. 5. 1998, čj. 7 A 94/97-28, tak že řízení zastavil s odůvodněním, že napadené rozhodnutí nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť se jedná ve smyslu § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. o rozhodnutí procesní povahy.

Za situace, kdy stěžovatelé navrhují zrušit správní rozhodnutí, proti nimž směřovala žaloba, o níž bylo rozhodnuto způsobem výše uvedeným, je třeba jejich návrh odmítnout jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti je vhodné upozornit na právní názor vyslovený Ústavním soudem v nálezu, sp. zn. IV.ÚS 366/96 (publikovaný pod č. 78 ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení, s. 247 a násl.), podle něhož rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení (§ 62 a násl. zákona č. 71/1967 Sb.) není nutně rozhodnutím procesní povahy, a proto není vyloučeno jeho přezkoumání soudem v řízení podle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. Přípustným by byl návrh, který by směřoval proti usnesení Vrchního soudu o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání do rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, který však podle zjištění Ústavního soudu nebyl stěžovateli podán.

Ve věci, která je předmětem této ústavní stížnosti, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že návrh stěžovatelů směřující do výše uvedených správních rozhodnutí, týkajících se nepovolení obnovy řízení, je návrhem opožděným, neboť se jedná o rozhodnutí ze dne 9. 9. 1997.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. března 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru