Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 140/96Usnesení ÚS ze dne 12.06.1996

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.140.96
Datum podání20.05.1996

přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 140/96 ze dne 12. 6. 1996

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 140/96 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. června 1996 ve věci ústavní stížnosti dr. ing. A.B., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1995, čj. 13 Co 544/95-48,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo jako opožděně podané odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 9. 1995, čj. 21 C 377/93-37, zastavující řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., stěžovatel uvádí, že nedodržení lhůty k odvolání bylo způsobeno nesprávným jednáním pošty a převzetím zásilek neodpovědnými osobami. V nezohlednění těchto skutečností stěžovatel spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces, a navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí.

2 - IV. ÚS 140/96

Ve své ústavní stížnosti přehlíží stěžovatel tu základní skutečnost, že totiž písemnost je třeba doručit do vlastních rukou jen tehdy, jestliže to stanoví zákon (§ 47 odst. 1 o. S. ř.). Na rozdíl od rozsudku (§ 158 odst. 2 o. s. ř.), pokud jde o usnesení, však povinnost doručení do vlastních rukou, vyjma zákonem výslovně stanovených případů (např. § 175a o. s. ř.), stanovena není, což znamená, že zde přichází v úvahu jen tzv. prosté doručení. Podle ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. , nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě, bydlící v témže bytě nebo v témže domě, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Vzhledem k ustanovení § 46 odst. 3 o. s. ř. je takové doručení neúčinné jen tehdy, jestliže písemnost byla odevzdána účastníku, který má na věci protichůdný zájem. Takto "účinně" bylo stěžovateli doručeno i v projednávané věci, neboť ve své ústavní stížnosti sám připouští, že doručované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 převzal někdo ze sousedů, kteří byd1e1i nebo bydlí ve stejném domě. Z pohledu ustanovení § 46 o. s. ř. je přitom právně irelevantní způsob podpisu, je-li nepochybné, že šlo o osobu, ochotnou odevzdání písemnosti obstarat, a navíc, že k předání písemnosti stěžovateli skutečně došlo. Podal-li tedy stěžovatel odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, doručené mu dne 15. 9. 1995, osobně teprve dne 4. 10. 1995, stalo se tak již po uplynutí lhůty 15 dnů, stanovené k odvolání v ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř., neboť tato skončila dnem 2. 10. 1995.

Ústavní soud nesdílí proto stěžovatelův názor, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, odmítajícím jeho odvolání pro opožděnost, mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces (§ 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Naopak bylo na stěžovateli, aby po poskytnutém poučení využil možnosti právního zastoupení advokátem, což však neučinil.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

- 3 - IV. ÚS 140/96

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. června 1996

prof.JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru