Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1376/17 #1Usnesení ÚS ze dne 07.11.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
odůvodnění
žaloba/na plnění
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.1376.17.1
Datum podání05.05.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1376/17 ze dne 7. 11. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. listopadu 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti COLOR CARS, spol. s r. o., se sídlem Drásov 95, 261 01 Drásov, IČ: 42726735, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. března 2017 č. j. 12 C 81/2016-85, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníka řízení, a za účasti obchodní společnosti Allianz pojišťovny, a. s., se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, IČ: 47115971, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 5. května 2017 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se obchodní společnost COLOR CARS, spol. s r. o. (dále jen "stěžovatelka" nebo "žalobkyně") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v článku 36 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že před Obvodním soudem pro Prahu 8 (dále také jen "soud") probíhal pod sp. zn. 12 C 81/2016 soukromoprávní spor. V něm se stěžovatelka (žalobkyně) domáhala vůči obchodní společnosti Allianz pojišťovně, a. s. [dále jen "žalovaná"] zaplacení částky 4 500 Kč. Žalobkyně odvozovala svůj nárok z toho, že obchodní společnosti KONFEKTION MT, s. r. o. (dnes TIMBEPLY s. r. o.), IČ: 25749561, poskytla náhradní vozidlo Citroën C-Elysée za cenu 1 299 Kč na den plus DPH. Protože obchodní společnost KONFEKTION MT, s. r. o. užívala dané vozidlo po dobu 12 dnů, byla povinna žalobkyni uhradit částku 15 588 Kč s DPH. Tuto částku obchodní společnost KONFEKTION MT, s. r. o. uplatnila z titulu uzavřené pojistné smlouvy vůči obchodní společnosti Allianz pojišťovně, a. s.

Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyni se navzdory opakovaně poskytnutému poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nepodařilo prokázat, že by v dané věci byla aktivně věcně legitimována. Listinu označenou jako "Souhlas s proplacením pojistné události přímo na autorizovaný servis - COLOR CARS s. r. o." dle soudu nebylo možné vyložit jako oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 526 odst. 1 obč. zák., ve znění do 31. prosince 2013. Z uvedeného dokumentu se totiž nijak nepodávalo, že by obchodní společnost KONFEKTION MT, s. r. o. (dále jen "postupitel") postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni (postupníka). Z tohoto důvodu soud žalobu na zaplacení částky 4 500 Kč rozsudkem ze dne 2. března 2017 č. j. 12 C 81/2016-85 zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 926 Kč.

III.

Stěžovatelka namítá, že soud její žalobu zamítl, aniž by zjistil skutečný stav věci a aniž by své rozhodnutí řádně odůvodnil. Dle stěžovatelky jí soud svým postupem znemožnil prokázat, že k účinnému postoupení pohledávky skutečně došlo, neboť jí učiněné důkazní návrhy na provedení účastnického výslechu jejího jednatele a jednatele postupitele zamítl. Stejně tak soud zamítl i důkazní návrh žalované na vypracování znaleckého posudku. Protože z odůvodnění rozhodnutí se nijak nepodává, z jakého důvodu soud účastníky řízení navržené důkazy neprovedl, je stěžovatelka přesvědčena, že napadené rozhodnutí je jednak nepřezkoumatelné a současně je zatíženo libovůlí soudu, čímž porušuje její právo na spravedlivý proces.

IV.

Poté, co Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobou oprávněnou a splňuje také ostatní zákonné požadavky, přezkoumal napadené rozhodnutí, načež shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který není již z kvalitativního hlediska obecně schopen založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09, či ze dne 19. září 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na stránce http://nalus.usoud.cz/); případný zásah uplatňuje pouze v případech extrémního vybočení obecných soudů ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. června 2008 sp. zn. III. ÚS 2612/07 a další rozhodnutí v něm citovaná).

Předmětem řízení před Ústavním soudem je částka 4 500 Kč; Ústavní soud dodává, že stěžovatelka nijak nebrojí proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (k mezím ústavněprávního přezkumu výroku o nákladech řízení srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. května 2017 sp. zn. IV. ÚS 1076/17).

Částku 4 500 Kč považuje Ústavní soud v poměrech projednávané věci za evidentně bagatelní.

Jestliže je součástí námitek stěžovatelky i poukaz na údajné porušení článku 36 odst. 1 Listiny, lze k tomu připomenout, že uvedené právo není právem samoúčelným. Jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v projednávané věci na právo majetkové), přičemž zásah do tohoto práva stěžovatelky je natolik nízké intenzity, že mu z tohoto důvodu nelze poskytnout ústavně právní ochranu. V případě bagatelních částek je zjevné, že nad právem k přístupu soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky.

Stran důkazních návrhů stěžovatelky lze odkázat na již zmíněné ustanovení § 526 odst. 1 obč. zák. podle něhož je třeba postoupení pohledávky bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Na účinnost postoupení pohledávku vůči dlužníkovi proto nemá vliv, jak celou situaci vnímali postupitel a postupník (stěžovatelka), resp. jejich jednatelé. Stran znaleckého posudku je zřejmé, že za situace, kdy soud nevyhodnotil "Souhlas s proplacením pojistné události přímo na autorizovaný servis - COLOR CARS s. r. o." jako účinné oznámení o postoupení pohledávky vedlejší účastnici, by provedení takového důkazu bylo zcela nadbytečné. I proto Ústavní soud v dané věci neshledal natolik extrémní postup soudu, který by odůvodňoval jeho případný kasační zásah.

Na tomto místě je třeba odkázat na klasickou zásadu římského práva minima non curat praetor, jejímž smyslem je zabránit tomu, aby vrcholné státní orgány, mezi něž Ústavní soud patří, byly odváděny od plnění skutečně závažných úkolů, k jejichž řešení jsou ústavně určeny. Odporuje smyslu ústavního soudnictví, aby přezkum tzv. bagatelních věcí byl přesouván do řízení před Ústavním soudem.

Zároveň lze dodat, že posouzení bagatelnosti věci není v řízení před Ústavním soudem určeno žádnou pevnou hranicí peněžní částky, která je předmětem sporu a je ji třeba posuzovat individuálně v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv.

Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru