Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1362/11 #1Usnesení ÚS ze dne 31.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/právo na odvolání (dvojinstančnost řízení)
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Odvolání
Důkaz
opravný prostředek - řádný
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1362.11.1
Datum podání11.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 99/1963 Sb.; občanský soudní řád; § 202/1/n

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 202 odst.1 písm.n, § 141 odst.1, § 138 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1362/11 ze dne 31. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti společnosti KORFIN, s. r. o., se sídlem v Bratislavě, Blumentálská 2725/13, Slovenská republika, zastoupené Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem, AK se sídlem v Sušici, Pravdova 1077, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2011 čj. 14 Cmo 188/2011-142 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2011 čj. 13 Cm 2702/2009-108, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. n) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. n) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 10. 5. 2011 se KORFIN, s. r. o., se sídlem v Bratislavě (dále též "žalobce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění.

Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. n) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jež zní:

§ 202

(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž

...

n) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu;

... .

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 7. 3. 2011 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za akcie společnosti Rybářství Třeboň, a. s., ustanovil znalcem v oboru ekonomika v rozhodnutí specifikovaný znalecký ústav, stanovil úkol a bližší podmínky výkonu jeho činnosti (výrok I.), uložil účastníkům poskytnout potřebnou součinnost (výrok II.) a žalobci uložil ve stanovené lhůtě zaplatit zálohu 120.000 Kč na náklady důkazu znaleckým posudkem (výrok III.). V "Poučení" (nesprávně) uvedl, že proti výroku III. usnesení je přípustné odvolání ve stanovené lhůtě.

Dne 11. 4. 2011 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání žalobce proti usnesení nalézacího soudu ze dne 7. 3. 2011 odmítl jako nepřípustné s poukazem na ustanovení § 202 odst. 1 písm. n) o. s. ř.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel mj. uvedl, že žalobou ze dne 29. 12. 2009 se domáhal ve smyslu § 183k obch. zák. přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnutého mu v rámci výkupu účastnických cenných papírů ve společnosti Rybářství Třeboň, a. s., kde byla hlavním akcionářem společnost Rybářství Třeboň Hld., a. s. Proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 7. 3. 2011 podal odvolání, byť si byl vědom toho, že platná právní úprava tento opravný prostředek nepřipouštěla a že poučení nalézacího soudu v rozhodnutí obsažené bylo vadné (což také potvrdil odvolací soud v rozhodnutí ze dne 11. 4. 2011).

Stěžovatel považoval výši uložené zálohy na náklady znaleckého posudku za nepřiměřenou vzhledem ke svým majetkovým poměrům, což v konečném důsledku "očividně brání průchodu spravedlnosti."

Stěžovatel dále uvedl, že podal k nalézacímu soudu návrh na osvobození od soudních poplatků; i za této situace však ústavní stížnost považoval za podanou nikoliv předčasně a argumentoval, že vyčkáváním na rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků by mohla marně uplynout šedesátidenní zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti; poukázal na nález III. ÚS 441/04 a uvedl, že podnikne veškeré kroky, aby s ohledem na možné důsledky neprovedení předmětného důkazu uloženou zálohu uhradil, přičemž peněžní prostředky si bude nucen vypůjčit.

Návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. n) o. s. ř. stěžovatel odůvodnil poukazem na zásadu dvojinstančnosti soudního řízení v České republice, jejíž porušení bylo dle jeho přesvědčení zásahem do základního práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. dle čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jak plyne z "rozhodnutí Bramelid" (zřejmě měl na mysli rozhodnutí pléna Komise ze dne 12. 10. 1982 o částečné nepřijatelnosti a částečné přijatelnosti ve věci pana Bramelida a paní Malströmové proti Švédsku, stížnosti č. 8588/79 a 8589/79).

IV.

Ústavní soud ústavní stížnost a s ní spojený návrh odmítl z následujících důvodů.

Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty. Účastníci řízení musejí a mohou za běžných okolností počítat s tím, že tato pravidla budou uplatňována.

Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Stěžovatel tvrdil, že výše stanovené zálohy na náklady znaleckého posudku byla nepřiměřená jeho prostředkům, což v konečném důsledku vedlo k porušení jeho základního práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že povinnost složit zálohu na důkaz podle předpokládané výše nákladů založená ustanovením § 141 odst. 1 o. s. ř. není absolutní, stejně jako neuhrazení zálohy na důkaz nevede ve všech případech k jeho neprovedení; citované ustanovení o. s. ř. totiž výslovně počítá s možností osvobození od soudních poplatků, potažmo od povinnosti složit zálohu na důkaz. Je tudíž věcí účastníka civilního řízení, aby, pokud má za to, že splňuje podmínky, požádal nalézací soud o osvobození (resp. částečné osvobození) od soudních poplatků; proti případnému nevyhovujícímu usnesení nalézacího soudu se může odvolat; teprve po vyčerpání tohoto procesního prostředku lze zvažovat naplnění procesní podmínky přípustnosti ústavní stížnosti plynoucí z ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jak bylo uvedeno již výše, stěžovatel o osvobození od soudních poplatků nalézací soud požádal.

Nutno též podotknout, že neprovedením důkazu civilní řízení před obecnými soudy nekončí a že tudíž stěžovatel bude mít i nadále k dispozici procesní prostředky k ochraně ústavně zaručených procesních práv; po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud s tvrzením o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K tomu sluší se dodat, že samo nesložení zálohy na náklady provedení důkazu (a to i kdyby nebyly u stěžovatele shledány podmínky pro osvobození od soudních poplatků) nemusí nutně a bez dalšího - a to i za nyní platného znění ustanovení § 141 odst. 1 o. s. ř. - vést soud k bezvýjimečné úvaze o nemožnosti (tj. zákazu) důkaz provést. Není vyloučeno, že odmítnutí soudu realizovat důkaz jen proto, že na jeho náklady nebyla složena záloha, mohlo by vyústit v závěr, že takto striktní interpretace citovaného zákonného ustanovení by ve svých důsledcích mohla vést k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

K návrhu na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. n) o. s. ř. lze jen stručně poznamenat, že Ústava České republiky, Listina ani Úmluva nezavazují stát ke zřizování odvolacích či dovolacích soudů v civilních věcech; opačný názor, vyplývající z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, je tudíž zjevně neopodstatněný.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný a návrh s ní spojený odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), b) citovaného zákona, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 31. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru