Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1357/15 #1Usnesení ÚS ze dne 08.07.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 5
POLICIE - OŘ policie Praha II, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality - 2. oddělení
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
trestní stíhání/zahájení
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.1357.15.1
Datum podání07.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 160 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1357/15 ze dne 8. 7. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Jany Vyletové, zastoupené Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 938/37, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 10. 3. 2015 č. j. 2 ZT 453/2014-24 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 2. oddělení ze dne 9. 12. 2014 č. j. KRPA-224661-79/TČ-2013-001292, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil body 3. a 4. v záhlaví označeného usnesení Policie České republiky, kterým bylo zahájeno její trestní stíhání pro trestné činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Dále navrhuje zrušení části označeného usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, ve kterém byla zamítnuta její stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 96 Ústavy.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že policejní orgán zahájil její trestní stíhání předčasně a na základě nepodložených tvrzení a domněnek. Konkrétně tvrdí, že případ je založen na jejím sporu s obchodním partnerem, který má však civilní charakter a neměl by být řešen prostředky trestní represe. Stěžovatelka dále polemizuje s některými konkrétními argumenty, jimiž bylo odůvodněno zahájení jejího trestního stíhání.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 511/02).

Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Není smyslem usnesení o zahájení trestního stíhání vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu tak přísluší se zabývat otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po jeho ukončení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 539/98).

V dané věci lze konstatovat, že napadené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 je dostatečně a přesvědčivě odůvodněno. O pozornosti, s jakou státní zástupkyně přistoupila k přezkumu usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatelky svědčí i to, že částečně stížnosti vyhověla a část usnesení o zahájení trestního stíhání zrušila. Argumentaci, o kterou bylo opřeno zamítnutí zbývající části stížnosti stěžovatelky, včetně posouzení důvodnosti trestního stíhání, lze považovat za zcela logickou a racionální.

Jestliže stěžovatelka v některých konkrétních bodech s touto argumentací polemizuje a poukazuje na nedostatečné prokázání určitých okolností (např. ohledně částek vybraných z pokladny společnosti GAS-MONT, v. o. s. či činnosti dalšího společníka společnosti), je nutno připomenout, že k zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu se nevyžaduje spolehlivé a úplné prokázání skutkového stavu, ale postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že trestný čin byl spáchán a že jej spáchala určitá osoba. Napadená rozhodnutí tedy nemohla zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky; uvedené námitky může stěžovatelka uplatňovat v rámci své obhajoby v dalším průběhu trestního řízení.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru