Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1338/10 #1Usnesení ÚS ze dne 11.08.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Kutná Hora
SOUD - KS Praha
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1338.10.1
Datum podání07.05.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 420


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1338/10 ze dne 11. 8. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti obchodní společnosti CZECHOBAL, s. r. o., se sídlem Pod Nádražím 547, 286 01 Čáslav - Nové Město, zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou, AK se sídlem třída ČSA 300, 500 03 Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 20. 7. 2009 č. j. 5 C 261/2008-70 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 1010 č. j. 29 Co 495/2009-98 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanoveních čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Porušení svých ústavně zaručených práv spatřovala stěžovatelka v tom, že obecné soudy nesprávně vyložily ustanovení právních předpisů týkající se náhrady škody za porušení předsmluvní povinnosti (culpa in contrahendo).

Stěžovatelka ve svém návrhu odkazovala na závěry obsažené v odborné literatuře (konkrétně Dobeš, P., K odpovědnosti za škodu v předsmluvním stadiu de lege lata, Právní rozhledy 20/2009), podle nichž v předsmluvním stadiu existuje povinnost stran chovat se tak, aby straně druhé nevznikaly zbytečné náklady. Ačkoliv tomuto požadavku chování vedlejšího účastníka (v původním řízení žalovaného) neodpovídalo, a bylo tedy na místě uložit mu povinnost k náhradě škody způsobené v předsmluvním stadiu, rozhodly obecné soudy v neprospěch stěžovatelky.

II.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními.

V projednávané věci z uvedeného konkrétně plyne, že je primárně úlohou obecných soudů (a v rámci jejich soustavy pak zejména Nejvyššího soudu), aby judikatorně vymezily podmínky vzniku a rozsah předsmluvní odpovědnosti; rolí Ústavního soudu je v této otázce zejména regulace možných excesů. V reakci na stěžovatelčiny námitky považuje Ústavní za nutné zdůraznit skutečnost, že jak okresní, tak krajský soud výjimečnou existenci odpovědnosti v předsmluvním stadiu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu připustily, a to navzdory absenci explicitní právní úpravy. S přihlédnutím ke všem podstatným okolnostem (tedy zejména k obchodním zvyklostem, jimiž se řídil proces objednávání a odebírání zboží) však dospěly k závěru, že ke vzniku odpovědnosti nedošlo a že jednání stěžovatelky bylo lze považovat za přijetí běžného podnikatelského rizika. Jejich právní závěry byly řádně odůvodněny a byly založeny na ústavně konformní (a ustálené) interpretaci přiléhavých ustanovení právních předpisů; proto Ústavní soud proti napadeným rozhodnutím nemůže mít žádných ústavněprávních námitek.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru