Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 13/98Nález ÚS ze dne 03.09.1998Osvobození právnických osob od soudního poplatku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Městská část Praha 14
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkpoplatek/soudní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 98/12 SbNU 45
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.13.98
Datum vyhlášení03.09.1998
Datum podání12.01.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 96 odst.1

2/1993 Sb., čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb.

99/1963 Sb., § 18, § 138 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 13/98 ze dne 3. 9. 1998

N 98/12 SbNU 45

Osvobození právnických osob od soudního poplatku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

Městské části Praha 14, se sídlem Bratří Venclíků 1073, 190 00

Praha 9, zastoupené Mgr. I.Ch., advokátem AK v Praze, proti

usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, čj. 34

Ro 381/97-13, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11.

1997, sp. zn. 14 Co 696/97, za účasti Městského soudu v Praze

jako účastníka řízení, se souhlasem účastníků bez ústního

jednání,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp. zn.

14 Co 696/97, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17.

9. 1997, sp. zn. 34 Ro 381/97, se zrušují.

Odůvodnění.

Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 1997, sp.

zn. 14 Co 696/97, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu

pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, č.j. 34 Ro 381/97-13,

o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka uvádí,

že v odůvodnění rozhodnutí obou soudů je uvedeno, že "je pojmově

vyloučeno u právnických osob přiznávat osvobození od zaplacení

soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat poměry právnické osoby

z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo

kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob

obecně". Stěžovatelka nesouhlasí s takovýmto výkladem ustanovení

§ 138 odst. 1 o.s.ř a poukazuje na to, že účastníkem občanského

soudního řízení mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby,

a že zákon mezi nimi v tomto smyslu žádné rozdíly

nečiní.Postupem obecných soudů se stěžovatelka cítí dotčena ve

svém právu na rovné postavení účastníků v řízení zakotveném

v Listině základních práv a svobod /dále jen "Listina"/ v čl. 37

odst. 3 a navrhuje, aby Ústavní soud výše citovaná rozhodnutí

zrušil.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 1998

připustil, že znění § 138 odst. 1 o.s.ř. nerozlišuje mezi

účastníkem jako osobou fyzickou či právnickou, avšak poukázal na

historický výklad procesních ustanovení upravujících osvobození

účastníka řízení k jeho žádosti jen ve vztahu k fyzickým osobám.

S ohledem na obtížnost případného přezkumu finanční situace

jednotlivých právnických osob, který by patrně již ve stadiu

zahájení řízení soud nadměrně zatížil prováděním důkazů ohledně

majetkových poměrů, Městský soud v Praze navrhl zamítnutí ústavní

stížnosti.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34 Ro 381/97,

Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 17. 9.

1997 nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na přiznání osvobození

od soudních poplatků v řízení o žalobě proti Ing. J.M. na

zaplacení dlužné částky představující úhradu nákladů za služby

spojené s užíváním nebytových prostor. Městský soud v Praze,

který rozhodoval o odvolání stěžovatelky, napadené usnesení soudu

I. stupně jako věcně správné potvrdil. Z odůvodnění těchto

rozhodnutí je patrno, že obecné soudy v podstatě vycházely ze

závěru, že je pojmově vyloučeno u právnických osob přiznávat

osvobození od placení soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat

poměry právnické osoby z hlediska sociálních poměrů, a navíc by

se jen stěží hledalo kriterium pro zjištění majetkových poměrů

u právnických osob obecně. Pokud by se výklad ustanovení § 138

odst. 1 o.s.ř. vztahoval i na právnické osoby, zjišťování jejich

majetkových poměrů by soudy již ve stadiu zahájení řízení

nepřiměřeně zatížilo, přitom je také obtížné si představit

společné hledisko pro posouzení majetkových poměrů různých typů

těchto osob. Proto historicky bylo vždy osvobození, mimo

zákonného, chápáno jako osvobození pouze osob fyzických.

Ústavní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že ústavní

stížnost je důvodná.

Zásada rovnosti stran je stěžejní zásadou spravedlivého

procesu. Je zakotvena v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst.

l Ústavy ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních

předpisů. Občanský soudní řád výslovně rovnost účastníků řízení

stanoví v ustanovení § 18, z něhož pro soudy plyne povinnost

zajistit účastníkům stejné, tj. rovnocenné možnosti k uplatňování

jejich práv. Je proto třeba také při interpretaci ustanovení §

138 odst. 1 o.s.ř., z jehož dikce plyne, že jeho použití se může

dovolávat každý účastník, vycházet z pohledu uvedené ústavní

zásady rovnosti. Právnické osoby, mezi něž patří i jednotky

územní samosprávy, mají způsobilost být účastníkem řízení a soud

s nimi tedy musí zacházet stejným způsobem jako s účastníkem

řízení, který je fyzickou osobou. Skutečnost, že zjišťování

poměrů právnické osoby při rozhodování o osvobození od soudních

poplatků by mělo být obtížné či nákladné, sama o sobě nemůže být

důvodem k tomu, aby u takového účastníka řízení byla předem a bez

dalšího vyloučena možnost použití ustanovení § 138 odst. 1

o.s.ř., jehož aplikace může ve svých důsledcích ovlivnit i tak

významné právo jako je právo na přístup k soudu. Je pak věcí

judikatury obecných soudů, aby vymezila kritéria poměrů, z nichž

bude při aplikaci tohoto ustanovení u právnických osob vycházet.

Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem

Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo

k porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, a proto výše uvedená usnesení

podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání

přípustné.

V Brně dne 3. září 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru