Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1272/20 #1Usnesení ÚS ze dne 30.06.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
Soudce zpravodajŠámal Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstříksprávní žaloba
EcliECLI:CZ:US:2020:4.US.1272.20.1
Datum podání03.05.2020
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 82


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1272/20 ze dne 30. 6. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti obchodních společností 1) Ostravské opravny a strojírny, s. r. o., sídlem Na Valše 237/21, Ostrava, a 2) Traťová strojní společnost, a. s., sídlem Na Valše 676/18, Ostrava, obou zastoupených JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti jinému zásahu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže spočívajícímu v nedostatečném vyřízení podnětu stěžovatelek ze dne 20. února 2020 vedeného pod sp. zn. ÚOHS-P0125/2020/DP, za účasti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelky brojí proti v záhlaví uvedenému jinému zásahu účastníka řízení s tvrzením, že jím porušil čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jejich ústavně zaručená práva podle čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že účastník řízení obdržel dne 20. 2. 2020 podnět stěžovatelek k zahájení řízení o přestupku spočívajícím v porušení zákazu zneužití dominantního postavení jiné obchodní společnosti (dále jen "soutěžitel") podle § 11 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, spočívajícím ve vyloučení stěžovatelek z výběrového řízení blíže určené zakázky a znemožnění jejich přístupu k interní normě soutěžitele, která je současně nutnou podmínkou účasti ve výběrových řízeních v oblasti, ve které stěžovatelky vyvíjí svou činnost. Přípisem ze dne 28. 2. 2020 č. j. ÚOHS-06659/2020/830/JHb účastník řízení stěžovatelkám sdělil, že o výsledcích šetření podnětu je bude informovat. Dne 24. 3. 2020 obdržel účastník řízení podání stěžovatelek, kterým se domáhaly informace o výsledku šetření jejich podnětu. Přípisem ze dne 25. 3. 2020 č. j. ÚOHS-09375/2020/830/DKl účastník řízení stěžovatelkám sdělil, že nemá dostatek informací a podkladů, které by mohly potvrdit či vyvrátit podezření, na která stěžovatelky upozornily, a uvedl, že stěžovatelky bude o svém dalším postupu informovat.

3. Přípisem ze dne 9. 4. 2020 č. j. ÚOHS-10833/2020/830/DKl účastník řízení sdělil stěžovatelkám, že v jednání soutěžitele neshledal protisoutěžní jednání. Uvedl, že došlo-li uvedeným jednáním k odmítnutí spolupráce se stěžovatelkami, stalo se tak z objektivních důvodů spočívajících v opakovaném porušování smluvních povinností stěžovatelkami. Ani soutěžitel s dominantním postavením na relevantním trhu totiž nemá povinnost za jakýchkoli okolností spolupracovat s jinými soutěžiteli. Nemohlo-li uvedeným jednáním dojít ke zneužití dominantního postavení, účastník řízení považoval za nadbytečné se blíže zabývat tím, zda soutěžitel na relevantním trhu dominantní postavení zaujímá. Závěrem přípisu účastník řízení uvedl, že jeho právní názor zde uvedený není na rozdíl od pravomocných rozhodnutí vydaných ve správním řízení právně závazný.

4. V ústavní stížnosti stěžovatelky nesouhlasí s tím, jak účastník řízení hodnotí jednání soutěžitele. Tvrdí, že soutěžitel svým jednáním bezdůvodně vylučuje ostatní soutěžitele z relevantního trhu, samotným stěžovatelkám vzniká škoda. Účastníkovi řízení vytýkají, že nedůsledně vyhodnotil skutečnosti, které mu stěžovatelky sdělily, nevypořádal se s jejich tvrzeními a důkazy a nepostupoval nestranně, vycházel-li nekriticky z informací a podkladů poskytnutých mu soutěžitelem. Tvrdí, že zahájil-li by účastník správní řízení, s největší pravděpodobností by rozhodl o přestupku soutěžitele a nezákonné jednání by zakázal.

5. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

6. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně ústavně zaručených práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Ochrana základních práv jednotlivce provedená Ústavním soudem nastupuje až jako prostředek ultimae rationis, tj. pouze byly-li vyčerpány ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem nebo selhávají-li jako nezpůsobilé či nedostatečné, a nebyla-li základní práva respektována ostatními orgány veřejné moci [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

7. V nyní posuzované věci stěžovatelky brojí proti postupu orgánu veřejné správy při vyřizování jejich podnětu a domáhají se zahájení řízení o přestupku spočívajícím v jednání, které jim podle jejich tvrzení mj. způsobuje újmu. Zaprvé, mají-li stěžovatelky za to, že uvedeným postupem zasahuje vedlejší účastník do jejich veřejných subjektivních práv, mohly využít tzv. zásahovou žalobu ve správním soudnictví podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (obdobně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2088/13 ze dne 1. 8. 2013).

8. Zadruhé, mají-li stěžovatelky za to, že jim soutěžitel svým jednáním uvedeným v podnětu způsobil újmu, mají možnost se domáhat u obecného soudu ochrany svých soukromých práv mj. prostřednictvím žaloby na náhradu škody způsobenou porušením pravidel hospodářské soutěže, jejichž některé hmotněprávní a procesněprávní aspekty upravuje zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže).

9. Bez konečného posouzení toho, prostřednictvím jakého konkrétního procesního prostředku se stěžovatelky mohly domáhat svých shora uvedených ústavně zaručených práv, lze uzavřít, že k jejich ochraně takový procesní prostředek k dispozici měly. Proto za dané procesní situace jde o ústavní stížnost podanou "předčasně."

10. Z těchto důvodů Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2020

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru