Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1255/10 #1Usnesení ÚS ze dne 01.11.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkžaloba/na určení
Pracovní poměr
žaloba/na plnění
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1255.10.1
Datum podání30.04.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

65/1965 Sb., § 65

99/1963 Sb., § 80 písm.c, § 80 písm.b


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1255/10 ze dne 1. 11. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky ve věci stěžovatele Ing. L. K., zastoupeného JUDr. Gerardem Wranikem, advokátem se sídlem Na Poliklinice, Karviná - Mizerov, Žižkova 2379, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu čj. 21 Cdo 1830/2009-108 ze dne 11.2.2010, co do odmítnutí dovolání proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby ohledně částky 38.105,- Kč, ve stejném rozsahu proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 16 Co 184/2007-53 ze dne 10.12.2007 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě čj. 26 C 1/2007-27 ze dne 23.5.2007, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 30. 4. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě a dále zmiňovaného rozsudku krajského soudu, pokud jím byl potvrzen výrok I. prvostupňového soudu o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 38.105,- Kč s příslušenstvím, a dále rozsudku Nejvyššího soudu, pokud jím bylo odmítnuto dovolání ohledně téhož, to znamená ohledně potvrzujícího výroku odvolacího soudu o zamítnutí žaloby co do částky 38.105,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatel má za to, že těmito rozhodnutími (jejich jednotlivými výroky) došlo k porušení jeho základních subjektivních práv garantovaných mu zejména článkem 36 až 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V řízení před obecnými soudy, z něhož vzešla i napadená rozhodnutí (resp. jejich jednotlivé výroky), se stěžovatel přitom domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 16. 9. 2003 a náhrady mzdy za období a ve výši v řízení před obecnými soudy specifikované.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolával ochrany zejména svého základního práva na spravedlivý proces v širším slova smyslu. Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ke konkrétním námitkám stěžovatele v ústavní stížnosti uvádí Ústavní soud následující:

Obecné soudy se nedopustily žádného procesněprávního ani hmotněprávního pochybení, jež by mělo ústavněprávní relevanci (k procesním námitkám stěžovatele se ostatně dostatečně vyjádřil již Nejvyšší soud). Předmětné ustanovení § 65 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., obecné soudy vyložily ústavněkonformním způsobem - srov. k tomu i Součková, M. a kol. Zákoník práce: komentář 3. vyd. Praha : C.H. Beck, 2001, str. 200 a násl.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Z toho důvodu nemohl vyhovět ani návrhu stěžovatele ve smyslu § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu [v této souvislosti Ústavní soud připomíná, že o případné náhradě nákladů řízení před Ústavním soudem nerozhoduje soud prvostupňový (například okresní), ale Ústavní soud sám; Ústavní soud rovněž není příslušný k tomu, aby obecným soudům svým výrokem určoval, o čem budou v případném novém řízení - následujícím po případném vyhovujícím nálezu Ústavního soudu - rozhodovat].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2010

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru