Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1241/11 #1Usnesení ÚS ze dne 11.07.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Nový Jičín
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
škoda/náhrada
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1241.11.1
Datum podání27.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 420 odst.1

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1241/11 ze dne 11. 7. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. Š., zastoupeného JUDr. Alenou Batkovou, advokátkou se sídlem na adrese Ostrava-Poruba, Alžírská 1521, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. září 2010 č. j. 18 C 222/2006-125 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2011 č. j. 11 Co 565/2010-151, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena 27. dubna 2011, se stěžovatel domáhal podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva upravená v čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 31, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") dne 28. června 2006 po žalovaném C. S. (dále jen "žalovaný") náhrady škody dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku - úhrady bolestného ve výši 10 800,- Kč s přísl. z důvodu, že žalovaný napnul v chatařské kolonii v obci Kletné drát mezi dva ocelové sloupky zabetonované mezi parcelou stěžovatele a žalovaného v souvislosti se spornou hranicí účastníků, o který stěžovatel dne 31. července 2004 kolem 18.00 hod. zakopl, přepadl přes něj a způsobil si zranění, jenž si vyžádalo lékařské ošetření. Stěžovatel poté drát, o který zakopl, sám odstranil. Dle bodového hodnocení lékařky činilo bodové hodnocení bolestného 90 bodů x 120,- Kč, tedy 10 800,- Kč. Věc byla rovněž šetřena Policií České republiky, bez konkrétního výsledku. Okresní soud podanou žalobu rozsudkem ze dne 2. září 2010 č. j. 18 C 222/2006-125 zamítl z důvodu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení právní povinnosti ze strany žalovaného. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. ledna 2011 č. j. 11 Co 565/2010-151 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadl celé důkazní řízení a tvrdil, že obecné soudy se řádně nevypořádaly se všemi důkazními návrhy a s provedenými důkazy. Podle názoru stěžovatele jej měl žalovaný upozornit, že natahuje nějaký drát, který nebyl v úrovni očí, ale při zemi, a to v hraničním území. Tím, že soudy nevzaly v potaz stěžovatelova tvrzení, měly zasáhnout do jeho zákonného práva na soudní a jinou právní ochranu, do práva na ochranu zdraví a do základního práva všech vlastníků na stejný zákonný obsah a ochranu.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě a srozumitelně odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s odůvodněním napadených rozhodnutí. Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by k zásahu do práv, jichž se dovolával došlo. Ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a v řízení provedly řadu důkazů. Okresní soud prováděl dokazování zejména ohledně zjištění, zda drát, který byl příčinou úrazu stěžovatele, žalovaný natáhl na pozemku stěžovatele. K objasnění této otázky byl vypracován znalecký posudek znalcem Ing. V. D. dne 15. prosince 2009 ve znění doplňku ze dne 22. února 2010 a znalec se k věci vyjádřil i v dodatku ke znaleckému posudku ze dne 9. srpna 2010. Okresní soud rovněž vycházel z předložené fotodokumentace stěžovatele a rovněž z fotodokumentace z policejního spisu. Dne 7. června 2010 provedl okresní soud ohledání na místě samém. Po zhodnocení všech provedených důkazů vzal za prokázané, že v dané lokalitě není možno dosáhnout vyšší kvality měření při souřadnicové chybě ve výši dvojnásobku základní střední souřadnicové chyby, tj. 0,52 m. Drát, o který se stěžovatel zranil, byl natažen v rozmezí této souřadnicové chyby. Krajský soud pak vycházel ze skutkového zjištění okresního soudu, rozporná tvrzení ohledně natažení předmětného drátu posuzoval s přihlédnutím k vypracovanému znaleckému posudku i ke skutečnosti, že soud měl možnost celou věc posoudit na místě samém. Provádění dalších důkazů, jak navrhoval stěžovatel, považoval odvolací soud za změněné současné situace v terénu za nadbytečné a nehospodárné. Napadená rozhodnutí jsou pak řádným, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné obecnými soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 11. července 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru