Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1200/16 #1Nález ÚS ze dne 03.04.2018Znovu k poskytování informací o platu zaměstnanců

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Hradec Králové
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Hradec Králové
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuvyhověno
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
základní práva a svobody/ochrana osobních údajů
základní práva a svobody/svoboda projevu ... více
Věcný rejstříkosobní údaj
správní orgán
Ochrana osobnosti
orgán veřejné moci
zaměstnavatel
zaměstnanec
informace
veřejný zájem
veřejný statek
školy
plat
rozpočet/státní
PoznámkaTisková zpráva: https://www.usoud.cz/aktualne/dalsi-nalez-ustavniho-soudu-k-poskytovani-informaci-o-platech-zamestnancu/
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 64/89 SbNU 25
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.1200.16.1
Datum vyhlášení18.04.2018
Datum podání15.04.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 106/1999 Sb.; o svobodném přístupu k informacím; § 8b/1

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.3, čl. 17 odst.1, čl. 10 odst.2, čl. 17 odst.5

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 8 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

106/1999 Sb., § 8a, § 8b, § 2 odst.1, § 5 odst.3, § 12

150/2002 Sb., § 54 odst.2, § 12

500/2004 Sb., § 2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Příslušné orgány a povinné subjekty musejí v každém jednotlivém případě žádosti o poskytnutí informací o platech zaměstnanců provést test proporcionality, v rámci něhož budou hledat spravedlivou rovnováhu mezi právem na svobodu projevu a právem vyhledávat a šířit informace (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) na jedné straně a právem na ochranu soukromí (čl. 10 Listiny) na straně druhé. Je nezbytné zkoumat zejména to, jestli účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, informace samotná se týká veřejného zájmu, žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“ a zda informace existuje a je dostupná.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 3. 4. 2018 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele Pavla Mareše rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016 č. j. 4 As 216/2015-45 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2015 č. j. 30 A 65/2014-83, a to pro rozpor s čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Návrh stěžovatele na zrušení ustanovení § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, Ústavní soud odmítl.

Narativní část

Žadatel (dále také „žalobce“) požádal dle zákona o svobodném přístupu k informacím základní uměleckou školu, v níž stěžovatel pracuje, o poskytnutí informací o výši platů každého z pedagogů za roku 2013. Škola jakožto povinný subjekt žádosti částečně vyhověla a žadateli poskytla údaje o výši platu tří pedagogů, kteří s tím souhlasili; ve zbylé části žádost o poskytnutí informací odmítla s odkazem na právo zaměstnanců na soukromí. Žadatel se proti tomuto rozhodnutí odvolal k Magistrátu města Hradec Králové, který rozhodnutí školy změnil pouze formálně a v podstatě se ztotožnil s rozhodnutím školy. Žalobce proto podal správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud žalobě vyhověl a zavázal školu poskytnout žalobci ve stanovené lhůtě informace o výši platů každého z pedagogů školy (vč. stěžovatele) za rok 2013; stěžovatel měl v řízení před krajským soudem postavení osoby zúčastněné na řízení dle § 34 s. ř. s. V odůvodnění rozsudku poukázal krajský soud na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 A 55/2012-62, z něhož vyplývá, že informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují. Kasační stížnost stěžovatele proti uvedenému rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud zamítl, přičemž rovněž odkázal na citovaný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.

Stěžovatel brojil ústavní stížností proti výše uvedeným rozhodnutím krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, neboť měl za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na ochranu soukromí dle čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel rovněž navrhoval zrušení § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud v úvodu odkázal na nosné důvody nálezu sp. zn. IV ÚS 1378/16 ze dne 17. 10. 2017, které se dle jeho názoru plně vztahují i na projednávanou věc. Dále zdůraznil, že informace o platových poměrech zaměstnanců jsou osobními údaji, na které se vztahuje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a právo na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Tyto práva nejsou absolutní, takže je přípustné omezit je a v případě kolize s jiným základním právem nebo veřejným zájmem je vyvažovat, avšak pouze za předpokladu, že bude šetřena jejich podstata a smysl (čl. 4 odst. 4 Listiny). Jelikož je nutné vyjít z premisy, že všechna základní práva jsou rovnocenná, mají státní orgány v každém jednotlivém případě žádosti o poskytnutí informací o platech fyzických osob (§ 8b zákona o svobodném přístupu k informacím) povinnost vyvažovat právo na ochranu soukromí dle čl. 10 Listiny s právem na svobodu projevu a vyhledávání a šíření informací dle čl. 17 Listiny. Kolizi těchto práv je tudíž vždy nutné řešit s použitím principu proporcionality, v rámci něhož má být zkoumáno, jestli a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, b) informace samotná se týká veřejného zájmu, c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“ a d) informace existuje a je dostupná.

Aplikujíce tyto principy na projednávaný případ, Ústavní soud dospěl k závěru, že krajský soud a Nejvyšší správní soud porušily právo stěžovatele na ochranu před neoprávněnými zásahy do jeho soukromého života ve smyslu čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy, neboť nařídily škole poskytnout žadateli informace o platu stěžovatele, aniž by provedly test proporcionality. Dle Ústavního soudu ani jedno z ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí neobsahuje jakoukoliv zmínku o účelu poskytnutí údajů, o tom, zda měly být tyto informace poskytnuty ve veřejném zájmu, ani o tom, v čem měl tento veřejný zájem spočívat.

Ústavní soud dále konstatoval, že v projednávané věci nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Rovněž konstatoval, že návrh stěžovatele na zrušení § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím je zjevné neopodstatněný.

Soudcem zpravodajem byl v dané věci Jan Musil. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 1200/16 ze dne 3. 4. 2018

N 64/89 SbNU 25

Znovu k poskytování informací o platu zaměstnanců

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy - ze dne 3. dubna 2018 sp. zn. IV. ÚS 1200/16 ve věci ústavní stížnosti Pavla Mareše, Dis., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016 č. j. 4 As 216/2015-45 o zamítnutí stěžovatelovy kasační stížnosti týkající poskytování informací o platech zaměstnanců, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a 1. Krajského soudu v Hradci Králové, 2. JUDr. Vlastimila Marhana a 3. statutárního města Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 408, jako vedlejších účastníků řízení.

I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016 č. j. 4 As 216/2015-45 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2015 č. j. 30 A 65/2014-83 bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého života zaručené článkem 10 Listiny základních práv a svobod a článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové uvedené ve výroku I tohoto nálezu se ruší.

III. Návrh na zrušení ustanovení § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrh

1. V ústavní stížnosti ze dne 13. 4. 2016 Pavel Mareš, Dis., (dále jen "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vydaným v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánu veřejné správy bylo porušeno základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo zneužíváním údajů o své osobě dle čl. 10 odst. 3 Listiny, a toto rozhodnutí zrušil.

2. Spolu s ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušit ustanovení § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o svobodném přístupu k informacím").

II. Skutkové okolnosti

3. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 A 65/2014 vyplývají následující skutečnosti.

4. Podáním ze dne 2. 5. 2014 JUDr. Vlastimil Marhan, advokát, (dále jen "žadatel", případně "žalobce") požádal dle zákona o svobodném přístupu k informacím Základní uměleckou školu v Hradci Králové, Habrmanova 130, (dále též jen "povinný subjekt") o poskytnutí informací o výši platů každého z pedagogů této školy, mezi nimi i stěžovatele, vyplacených jim v roce 2013.

5. Dne 6. 6. 2014 rozhodnutím č. j. 079/2014/ZUS povinný subjekt žádosti částečně vyhověl a žadateli sdělil výši platu v roce 2013 u tří pedagogů, kteří se sdělením tohoto údaje žalobci souhlasili (výrok I). Výrokem II povinný subjekt žádost o poskytnutí informace odmítl s tím, že informace o platu je osobním údajem spadajícím do soukromí zaměstnanců.

6. Dne 2. 7. 2014 rozhodnutím sp. zn. SZ MMHK/114738/2014 KT1/Pla, č. j. MMHK/123452/2014 KT1/Pla, statutární město Hradec Králové, Magistrát města Hradec Králové, (dále též jen "odvolací orgán") rozhodnutí povinného subjektu ze dne 6. 6. 2014 č. j. 079/2014/ZUS změnil jen formálně a žadateli sdělil výše platu pouze u tří pedagogů, ve vztahu ke zbývajícím pedagogům jeho žádost odmítl.

7. Dne 24. 8. 2015 rozsudkem č. j. 30 A 65/2014-83 Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen "správní soud") rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 2. 7. 2014 sp. zn. SZ MMHK/114738/2014 KT1/Pla, č. j. MMHK/123452/2014 KT1/Pla, a výrok II rozhodnutí povinného subjektu ze dne 2. 7. 2014 sp. zn. SZ MMHK/114738/2014 KT1/Pla, č. j. MMHK/123452/2014 KT1/Pla, zrušil (výrok I) a povinný subjekt zavázal poskytnout žalobci ve stanovené lhůtě informace o výši platů každého z jeho pedagogů poskytnutých v roce 2013 (výrok II). Stěžovatel měl v řízení o správní žalobě postavení osoby zúčastněné na řízení dle § 34 s. ř. s.

8. Podle správního soudu podstata daného sporu spočívala v zodpovězení otázky, zda se - s ohledem na střet práva na informace s právem na ochranu soukromí - informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím poskytuje v zásadě "bez dalšího" (neboť test proporcionality ohledně přednosti některého ze shora uvedených práv provedl již v obecné rovině zákonodárce a vyřešil jej v případě příjemců veřejných prostředků zásadně ve prospěch práva na informace), či zda naopak poskytnutí uvedených informací musí předcházet test proporcionality, provedený subjektem povinným k poskytnutí takové informace ve vztahu k příjemci veřejných prostředků. Správní soud konstatoval, že v odpovědi na tuto otázku se v minulosti rozcházely i jednotlivé senáty Nejvyššího správního soudu, a proto byla věc předložena k posouzení jeho rozšířenému senátu. Ten o věci rozhodl rozsudkem ze dne 22. 10. 2014 č. j. 8 As 55/2012-62. Jeho závěry pak byly jednoznačné, tedy že informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují.

9. Dne 21. 1. 2016 rozsudkem č. j. 4 As 216/2015-45 Nejvyšší správní soud (dále též jen "kasační soud") kasační stížnost stěžovatele (jako osoby zúčastněné na řízení) proti rozsudku správního soudu ze dne 24. 8. 2015 č. j. 30 A 65/2014-83 zamítl (výrok I).

10. Kasační soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že k otázce poskytování platů zaměstnanců veřejného sektoru se vyjádřil již ve výše zmiňovaném rozsudku svého rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2014 č. j. 8 As 55/2012-62, jehož závěry na projednávanou věc přímo dopadají.

III. Argumentace stěžovatele

11. Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozsudkem kasačního soudu ze dne 21. 1. 2016 č. j. 4 As 216/2015-45 byla porušena základní práva dle čl. 36 odst. 1 a čl. 10 odst. 3 Listiny.

12. Základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny bylo dle stěžovatele porušeno nesprávnou aplikací závěrů rozsudku rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2014 č. j. 8 As 55/2012-62 na věc stěžovatele kasačním soudem, která je dle jeho přesvědčení skutkově odlišná. Stěžovatel je toho názoru, že pro tuto skutkovou odlišnost měl senát kasačního soudu jeho věc předložit rozšířenému senátu k rozhodnutí, a nikoliv jenom převzít argumentaci citovaného rozsudku.

13. Základní právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě dle čl. 10 odst. 3 Listiny bylo porušeno (což stěžovatel tvrdil již v kasační stížnosti) nepřiměřeným upřednostněním základního práva vedlejšího účastníka na informace dle čl. 17 odst. 1 Listiny, neaplikací testu proporcionality při střetu obou základních práv.

14. Návrh na zrušení ustanovení § 8b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím stěžovatel odůvodnil poukazem na citovaný rozsudek rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2014 č. j. 8 As 55/2012-62, z něhož dle jeho názoru v podstatě vyplývá, že konformní výklad citovaného ustanovení není možný.

IV. Vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků řízení

15. Nejvyšší správní soud jako účastník řízení ve vyjádření ze dne 7. 12. 2017 k ústavní stížnosti uvedl, že i nadále setrvává na závěrech, které vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku ze dne 21. 1. 2016 č. j. 4 As 216/2015-45, a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou, případně aby ji zamítl. Pro případ, že by Ústavní soud shledal ústavní stížnost důvodnou, účastník řízení navrhl zrušit i rozsudek odvolacího soudu ze dne 24. 8. 2015 č. j. 30 A 65/2014-83 a věc tomuto soudu vrátit k dalšímu řízení.

16. Jelikož vyjádření účastníka řízení k ústavní stížnosti neobsahovalo nové a podstatné skutečnosti, nebylo zasláno stěžovateli k případné replice.

17. Vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové k ústavní stížnosti nebylo za daných okolností pro nadbytečnost vyžadováno, neboť jeho stanovisko k otázce zveřejňování platů zaměstnanců je zřejmé z jeho rozhodnutí.

18. JUDr. Vlastimil Martan jako vedlejší účastník řízení ve vyjádření ze dne 12. 3. 2018 k ústavní stížnosti uvedl, že napadený rozsudek kasačního soudu ze dne 21. 1. 2016 č. j. 4 As 216/2015-45 považuje za správný a s jeho odůvodněním se ztotožňuje a že obsáhlé polemické vývody stěžovatele nemají oporu v zákoně. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

19. Statutární město Hradec Králové jako vedlejší účastník řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřilo.

V. Posouzení podmínek řízení

20. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl osobou zúčastněnou na řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

VI. Upuštění od ústního jednání

21. Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, pročež od něj upustil dle ustanovení § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.

VII. Posouzení Ústavním soudem

K návrhu na zrušení ustanovení § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím

22. K otázce ústavně konformní vyložitelnosti ustanovení § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, resp. k návrhu na jeho zrušení, se Ústavní soud již vyjádřil ve svém nálezu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (N 188/87 SbNU 77), kde v bodu 119 uvedl, že ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím je ústavně konformně vyložitelné a aplikovatelné tak, aby zajistilo spravedlivou rovnováhu mezi dodržováním základního práva na svobodu projevu, v jeho rámci pak práva na informace ve veřejném zájmu na straně jedné a dodržováním práva na soukromí na straně druhé. Akcesorický návrh stěžovatele na zrušení citovaného ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím byl proto odmítnut jako zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu.

K tvrzení o porušení základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny

23. K porušení základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny mělo dle tvrzení stěžovatele dojít nesprávnou aplikací závěrů rozsudku rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2014 č. j. 8 As 55/2012-62 na jeho (skutkově odlišnou) věc a tím, že kasační soud do svého ústavní stížností napadeného rozsudku jen převzal nosné důvody rozsudku svého rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2014 č. j. 8 As 55/2012-62 a obsáhle je v odůvodnění citoval.

24. Ústavní soud připomíná, že již ve svém nálezu ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. IV. ÚS 415/11 (N 220/63 SbNU 539, bod 23) uvedl, že "[s] požadavky spravedlivého procesu není rozporná taková praxe odvolacího soudu, který si jednoduše osvojí důvody napadeného rozhodnutí nalézacího soudu zcela nebo zčásti a ve svém rozhodnutí pouze na ně odkazuje, to ovšem s podmínkou, že nadřízený soud skutečně přezkoumal napadené rozhodnutí na základě argumentů uvedených v opravném prostředku" (srov. též Repík, Bohumil. Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo. Orac 2002, str. 152). Obdobně Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku (stížnost č. 20772/92, odst. 60, http://www.echr.coe.int) mj. zdůraznil, že "pojetí spravedlivého procesu vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který odůvodnil své rozhodnutí buď tak, že odkázal na důvody nižší instance, nebo jiným způsobem, skutečně přezkoumal rozhodující otázky, které mu byly položeny, a nespokojil se s tím, že jednoduše převzal závěry soudu nižšího stupně". V rozsudku ze dne 9. 12. 1994 ve věci Hiro Balani proti Španělsku (stížnost č. 18064/91, odst. 27, http://www.echr.coe.int) Evropský soud pro lidská práva připomněl, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zavazuje soudy uvádět důvody svých rozsudků, ale nemůže být vykládán tak, že vyžaduje detailní odpověď na každý argument. Rozsah povinnosti soudu odůvodňovat svá rozhodnutí se může měnit podle povahy rozhodnutí; proto otázka, zda soud porušil svoji povinnost odůvodnit rozhodnutí vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, může být posouzena jen ve světle okolností daného případu.

25. Ústavní soud je toho názoru, že kasační soud v napadeném rozsudku výše uvedené požadavky spravedlivého procesu respektoval, a tudíž stěžovatelem tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny nedostatečným odůvodněním rozhodnutí neshledal.

K tvrzení o porušení základního práva dle článku 10 odst. 3 Listiny

26. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba zcela vyhovět, protože ve výroku uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové porušují základní právo stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života.

27. Článek 10 odst. 1 a 2 Listiny zaručuje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a před shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů. Obdobná práva zaručuje článek 8 Úmluvy, zaručující právo na respektování soukromého života.

28. Uvedené články Listiny a Úmluvy je za okolností daného případu nutno aplikovat současně s článkem 17 Listiny, zaručujícím svobodu projevu a právo na informace, a odpovídajícím článkem 10 Úmluvy, zaručujícím svobodu projevu a v jejím rámci též právo na informace ve veřejném zájmu.

Obecné principy

29. Ústavními aspekty zveřejňování informací o platech fyzických osob z hlediska výše uvedených článků Listiny a Úmluvy se Ústavní soud již zabýval v nálezu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (viz výše, dostupný též, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na adrese http://nalus.usoud.cz), jehož nosnými důvody je v projednávaném případě vázán a od nichž neshledal důvod se odchýlit. Důvody, které k citovanému nálezu vedly, jsou v podrobnostech obsaženy v jeho odůvodnění, na které Ústavní soud odkazuje, neboť považuje za nadbytečné je v odůvodnění tohoto nálezu (mimo jiné pro jejich rozsáhlost) opakovat.

30. Ústavní soud nicméně opakuje a připomíná, že informace o platových poměrech zaměstnanců jsou osobní údaje spadající pod ochranu článků 10 Listiny a 8 Úmluvy, zaručujících právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a právo na informační sebeurčení, umožňující jednotlivci spoléhat na své právo na soukromí z hlediska dat, která jsou shromažďována, zpracovávána a šířena.

31. Předmětná základní práva a svobody nejsou absolutní, z čehož plyne, že do jejich výkonu lze za podmínek primárně stanovených citovanými články Listiny a Úmluvy zasahovat, musí však být dodržen požadavek vyslovený v článku 4 odst. 4 Listiny na respektování mezí základních práv a šetření jejich podstaty a smyslu.

32. Je proto nutno v každém jednotlivém případě poskytnutí informací o platech fyzických osob poměřovat práva chráněná článkem 10 Listiny a článkem 8 Úmluvy s právem na svobodu projevu a s právem vyhledávat a šířit informace zaručenými článkem 17 Listiny a článkem 10 Úmluvy a zajistit mezi nimi spravedlivou rovnováhu.

33. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu kolizi základních práv je nutno řešit s použitím principu proporcionality [nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007, bod 28 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.)]. V nálezu ze dne 20. 6. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 38/04 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.), stejně jako v nálezu ze dne 13. 8. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 3/02 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.) Ústavní soud konstatoval, že v případech střetů základních práv či svobod s veřejným zájmem, resp. jinými základními právy či svobodami, je třeba posuzovat účel (cíl) takového zásahu ve vztahu k použitým prostředkům, přičemž měřítkem pro toto posouzení je zásada proporcionality (přiměřenosti v širším smyslu), jež může být také nazývána zákazem nadměrnosti zásahů do práv a svobod.

34. Před poskytnutím informací o platu a odměnách zaměstnance, vyžádaných žadatelem na základě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, je nezbytné provést test proporcionality a v jeho rámci posoudit zejména, zda poskytnutí informací je klíčové pro výkon práva žadatele na svobodu projevu, přičemž je třeba zejména zkoumat, zda

a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu,

b) informace samotná se týká veřejného zájmu,

c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. "společenského hlídacího psa",

d) informace existuje a je dostupná.

35. Při střetu základních práv je nutno vycházet z principu, že všechna základní práva jsou rovnocenná. Orgány aplikující relevantní právní úpravu - tj. v posuzovaném případě povinná osoba, správní orgány a soudy v systému správního soudnictví - musí v každém jednotlivém případě testem proporcionality porovnat dotčená, v konfliktu stojící základní práva a zajistit, aby mezi nimi byla dodržena spravedlivá rovnováha.

Aplikace obecných principů na projednávaný případ

36. V projednávaném případě byl žadatelem o informace advokát. Z vyžádaného spisu správního soudu sp. zn. 30 A 65/2014 neplyne jakákoliv zmínka o účelu, k jakému měly být osobní údaje požadované žadatelem užity, natož zda měly být užity ve veřejném zájmu a v čem by tento veřejný zájem měl spočívat. Nemohlo proto být posuzováno, zda byla dodržena spravedlivá rovnováha mezi v konfliktu stojícími základními právy.

37. Ze shromážděných podkladů je zřejmé, že povinná osoba byla - pod tlakem pravomocných rozhodnutí vydaných ve správnímsoudnictví - nucena údaje o platu stěžovatele (a dalších zaměstnanců) žadateli bez dalšího poskytnout.

38. Za okolností posuzovaného případu je Ústavnísoud toho názoru, že uložení povinnosti správním soudem a kasačním soudem povinné osobě poskytnout žalobci informace o výši platu stěžovatele, jako jednoho z pedagogů Základní umělecké školy v Hradci Králové, bylo porušením ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na ochranu před zasahováním do soukromého života a do práva na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních dat.

39. Z vyložených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti vyhověl podle ustanovení § 82 zákona o Ústavním soudu a konstatuje, že v posuzovaném případě správní soud i kasační soud svými rozhodnutími ukládajícími povinné osobě poskytnout osobní informace o platech a odměnách stěžovatele (a dalších zaměstnanců), aniž by posoudily, zda na straně žadatele skutečně existuje této povinnosti odpovídající právo, porušily právo stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním osobních údajů a právo na respektování soukromého života, zaručené článkem 10 odst. 2 a 3 Listiny a článkem 8 odst. 1 Úmluvy.

40. Ústavnísoud zrušil jak ústavní stížností napadené rozhodnutí kasačního soudu, tak jemu předcházející rozsudek správního soudu ze dne 24. 8. 2015 č. j. 30 A 65/2014-83, neboť obě tato rozhodnutí trpí stejnými protiústavními vadami.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru