Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 120/06 #1Nález ÚS ze dne 28.05.2007K pravomoci soudů v občanskoprávní a správněprávní větvi soudnictví ve věcech souvisejících s nemocenským pojištěním

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Karviná
ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ - Okresní správa sociálního zabezpečení Karviná
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
pravomoc
Pojištění
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 90/45 SbNU 317
EcliECLI:CZ:US:2007:4.US.120.06.1
Datum vyhlášení14.06.2007
Datum podání09.03.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 2

99/1963 Sb., § 9 odst.1 písm.d, § 7, § 104


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Postup obecného soudu, kterým bez dalšího vyloučil svou pravomoc rozhodovat ve věcech souvisejících s nemocenským pojištěním, byl v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.

Je věcí jednoduchého práva, aby stanovilo rozhraní veřejného a soukromého práva. Z hlediska práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny není rozhodné, zda tuto ochranu poskytují soudy v občanském soudním řízení nebo soudy ve správním soudnictví.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele V. J. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 28. května 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2005 č.j. 33 Odo 1213/2005-45, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2005 č.j. 8 Co 76/2005-30 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 8. prosince 2004 č.j. 21 C 324/2003-16. Ústavní stížnost proti postupu Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné odmítl pro nepříslušnost.

Narativní část

Stěžovatel se u Okresního soudu v Karviné domáhal žalobou vůči okresní správě sociálního zabezpečení zaplacení nemocenské dávky. Okresní soud řízení zastavil z důvodu, že nemá pravomoc rozhodovat ve věcech nemocenského pojištění. Krajský soud v Ostravě v řízení o odvolání potvrdil rozhodnutí okresního soudu. Nejvyšší soud v dané věci dovolání odmítl. Podle jeho názoru je rozhodování o dávkách nemocenského pojištění vyňato z pravomoci soudů.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Podle názoru Ústavního soudu došlo v dané věci k pochybení ze strany okresního soudu. Ten se nezabýval ani postavením okresní správy sociálního zabezpečení, ani otázkou, zda právo, jehož ochrany se stěžovatel domáhal, má povahu soukromoprávní nebo subjektivního veřejného práva. Dané pochybení se vztahovalo i na rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu. Ústavní soud se přitom neztotožnil se závěry obecných soudů, že ve věcech dávek nemocenského pojištění je bez dalšího vyloučen soudní přezkum. V této souvislosti poukázal na pravomoc obecných soudů rozhodovat ve sporech o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění podle § 9 odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu a především na pravomoc soudů ve správním soudnictví poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům podle § 2 soudního řádu správního. Svým postupem obecné soudy zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny a § 6 odst. 1 Úmluvy.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Miloslav Výborný. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 120/06 ze dne 28. 5. 2007

N 90/45 SbNU 317

K pravomoci soudů v občanskoprávní a správněprávní větvi soudnictví ve věcech souvisejících s nemocenským pojištěním

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 28. května 2007 sp. zn. IV. ÚS 120/06 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. J. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2005 č. j. 33 Odo 1213/2005-45, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2005 č. j. 8 Co 76/2005-30 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 8. prosince 2004 č. j. 21 C 324/2003-16, jimiž bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele z důvodu absence pravomoci soudu ve věcech nemocenského pojištění, a proti postupu Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné při výplatě dávky nemocenského pojištění stěžovateli.

I. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2005 č. j. 33 Odo 1213/2005-45, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2005 č. j. 8 Co 76/2005-30 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 12. 2004 č. j. 21 C 324/2003-16 se zrušují.

II. Ústavní stížnost proti postupu Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 30 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Uvedl, že mu v dubnu 2003 vznikl nárok na nemocenskou dávku ve výši 7 470 Kč, a přestože mu Okresní správa sociálního zabezpečení v Karviné (dále též jen "okresní správa") dávku v této výši zaslala poštovní poukázkou, neobdržel ji, neboť Česká pošta, s. p., vyplatila poukázku jiné, podvodně jednající osobě. Stěžovatel tak fakticky dávku neobdržel, a proto se jejího vyplacení po okresní správě domáhal žalobou. Okresní soud v Karviné (dále též "okresní soud") ústavní stížností napadeným usnesením řízení zastavil z důvodu absence pravomoci soudu ve věcech nemocenského pojištění; toto rozhodnutí potvrdil jak Krajský soud v Ostravě, tak i Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele zamítl pro neopodstatněnost.

2. Stěžovatel s právním závěrem obecných soudů nesouhlasil a měl za to, že pravomoc soudu k rozhodnutí věci byla dána, neboť předmětem sporu byla otázka, kdy došlo k zániku závazku, byť správněprávní povahy, jeho splněním. Podle jeho názoru to nebylo okamžikem zaslání poštovní poukázky, ale až její výplatou. Upozornil, že podle právního názoru obecných soudů by neměl žádný právní prostředek k tomu, aby se svého práva na výplatu dávky domohl, neboť postup správního orgánu nebylo možné napadnout opravným prostředkem ani v rámci správního řízení, ani správní žalobou. Nevyloučil však, že by postup okresní správy mohl být posouzen jako neústavní, a navrhl, aby se Ústavní soud touto otázkou zabýval a nálezem vyslovil, že postupem okresní správy byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva, a zakázal jí v tomto porušování pokračovat.

3. Okresní správa sociálního zabezpečení v Karviné ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 19. 6. 2006 uvedla, že stěžovatel jako zaměstnanec malé organizace evidované u okresní správy byl účasten nemocenského pojištění a v době od 1. 4. do 30. 4. 2003 byl uznán dočasně práce neschopným. Za toto období mu okresní správa byla povinna vyplatit dávku nemocenského pojištění ve výši 7 470 Kč, což učinila a stěžovateli ji poukázala poštovní poukázkou. Technicky to proběhlo tak, že okresní správa dodala České poště, s. p., podklady pro vystavení příslušné poukázky a Česká pošta, s. p., prostřednictvím závodu VAKUS Vítkov vyhotovila ke dni 21. 5. 2003 poštovní poukázku č. 74754 na jméno stěžovatele, kterou doručila. Poté, co stěžovatel reklamoval, že příslušnou částku neobdržel, Česká pošta, s. p., šetřením zjistila, že poštovní poukázka byla vyplacena dne 23. 5. 2003 fyzické osobě, která se představila jménem stěžovatele, předložila příslušnou poštovní poukázku a prokázala svoji totožnost průkazem totožnosti č. VS 583963. Podle okresní správy byly zákonné podmínky nároku na dávku z nemocenského pojištění splněny a při její výplatě bylo postupováno v souladu s ustanovením § 78 odst. 4 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění. Okresní správa ve svém vyjádření detailněji popsala, jak probíhá rozhodování o dávkových věcech nemocenského pojištění, odkázala na příslušná ustanovení zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, týkající se řízení ve věcech dávkových, a upozornila, že v případě, kdy je na dávku zákonný nárok a splnění všech stanovených podmínek je nesporné, okresní správa nerozhoduje a na její postup se nevztahuje správní řád (§ 56 a 57 citovaného zákona). Stran výplaty peněžní částky okresní správa uvedla, že její průběh nemohla ovlivnit, neboť výplatu samotnou provádí Česká pošta, s. p., oprávněnému subjektu poté, co doloží svoji totožnost příslušnými doklady. Okresní správa dodala, že nemohla (a ani v současné době nemůže) žalovanou částku vyplatit opětovně, neboť by se jednalo o plnění bez právního důvodu; dle jejího názoru stěžovatel neunesl důkazní břemeno, neboť žádným hodnověrným způsobem neprokázal a nedoložil, že by poukázanou částku neobdržel, zatímco okresní správa sociálního zabezpečení své tvrzení, že předmětnou částku svěřila k doručení České poště, s. p., prokázala, neboť pošta ji vyplatila osobě prokazující se jménem stěžovatele a dokládajícím svoji totožnost příslušným občanským průkazem.

4. Okresní soud v Karviné v přípisu ze dne 4. 9. 2006, podepsaném příslušnou soudkyní, vyjádřil svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání a uvedl, že se k ústavní stížnosti nevyjadřuje.

5. Krajský soud v Ostravě (dále též "krajský soud"), zastoupený předsedou senátu 8 Co, ve vyjádření ze dne 18. 4. 2007 označil ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhl, aby byla zamítnuta. Krajský soud uvedl, že stěžovateli byla poskytnuta soudní ochrana v souladu s občanským soudním řádem, a k uplatněné námitce, že věc patří do soudní pravomoci, zcela odkázal na písemné odůvodnění svého usnesení napadeného ústavní stížností s tím, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.

6. Nejvyšší soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 10. 4. 2007, podepsaném předsedkyní senátu 33 Odo, poukázal na to, že se stěžovatel snaží dovodit oprávnění soudů projednat věc vyplývající ze správněprávního vztahu, jakým je oblast nemocenského pojištění, a aplikací občanskoprávního institutu zániku závazku splněním v oblasti správního práva fakticky dovozuje, že výplatou dávky nemocenského pojištění třetí osobě ztratil vztah upravený zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, charakter vztahu správněprávního a změnil se na vztah občanskoprávní. Nejvyšší soud považuje takový názor za nesprávný, v rozporu s dosud platnou rozhodovací praxí, opírající se o rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR z března 1965 sp. zn. 6 Cz 42/65, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 51/65. Nejvyšší soud vyjádřil přesvědčení, že napadeným usnesením práva stěžovatele zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny neporušil, a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta, případně zamítnuta jako nedůvodná, s připojením souhlasu, aby tak bylo rozhodnuto mimo ústní jednání.

7. Na vyjádření krajského soudu, Nejvyššího soudu a okresní správy stěžovatel nereagoval a k výzvě Ústavního soudu, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, se nevyjádřil. Ústavní soud tedy předpokládal, že stěžovatel neměl námitky proti rozhodnutí jeho věci bez nařízeného ústního jednání, a to na základě aplikace ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."); o této možnosti stěžovatele předem poučil.

8. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 21 C 324/2003, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovateli vznikl nárok na nemocenskou dávku za dobu od 1. 4. do 30. 4. 2003. Dávku mu poskytla okresní správa, neboť stěžovatel byl zaměstnancem malé organizace, pro kterou okresní správa prováděla nemocenské pojištění ve smyslu ustanovení § 6 odst. 4 písm. g) bodu 2 zákona č. 582/1991 Sb. Okresní správa tvrdila, že dávka ve výši 7 470 Kč byla stěžovateli zaslána poštovní poukázkou, která byla vyplacena poštou Havířov 12 dne 23. 5. 2003; stěžovatel oponoval, že žádnou poukázku neobdržel a požadované částky se domáhal po okresní správě žalobou. Okresní soud v Karviné nejprve žalobě vyhověl vydáním platebního rozkazu ze dne 26. 11. 2003 č. j. 32 Ro 1506/2003-3, po jeho zrušení (v důsledku odporu podaného okresní správou) zjišťoval, kdy a komu byla poštovní poukázka vyplacena, dokazování však nedokončil a ústavní stížností napadeným usnesením řízení zastavil s tím, že ve věcech nemocenského pojištění není dána jeho pravomoc (§ 7 o. s. ř.). V odůvodnění usnesení uvedl, že "vzhledem k tomu, že o věci již bylo rozhodnuto žalovanou, věc nepostoupil". K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil, dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako neopodstatněné s odůvodněním, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nebyl dán. Podle Nejvyššího soudu stěžovatel v dovolání nezastíral, že žalobou uplatněný nárok směřoval k výplatě dávky nemocenského pojištění, tvrdil však, že to, co z jeho požadavku činilo nárok občanskoprávní, souviselo se zánikem závazku řádným splněním, tj. s institutem občanského práva. K této námitce dovolací soud poukázal na dřívější, dle jeho názoru stále použitelný judikát Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 3. 1965 sp. zn. 6 Cz 42/65 (R 51/65), podle kterého je rozhodování o dávkách nemocenského pojištění vyňato z pravomoci soudů.

9. Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti nim směřující je důvodná.

10. Stěžovatel argumentoval porušením čl. 30 Listiny, podle jehož odstavce 1 občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, a čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech jiného orgánu, a svoje tvrzení odůvodnil odepřením soudní ochrany.

11. Ústavní soud zcela akceptuje, že obecný soud je kdykoli v průběhu řízení povinen přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnut ve věci samé, a že nedostatek pravomoci soudu je nedostatkem, který nelze odstranit. Pro posouzení, zda taková situace nastala, bylo pro ústavněprávní přezkum rozhodující posouzení předmětu řízení před okresním soudem, neboť odpověď na tuto otázku byla určující pro posouzení, zda se stěžovatel domáhal ochrany svých práv stanoveným způsobem.

12. Podle relevantních ustanovení zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném v rozhodné době, platilo, že nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti uplatnil zaměstnanec předložením předepsaného tiskopisu vystaveného příslušným lékařem u své organizace, která poskytla dávku v případě, byl-li na ni zákonný nárok a všechny podmínky pro její poskytovány byly nesporné (§ 56 odst. 1). V projednávaném případě byl stěžovatelův zaměstnavatel tzv. malou organizací (zaměstnávající méně než 25 zaměstnanců), u které prováděla nemocenské pojištění okresní správa [§ 6 odst. 4 písm. g) bod 2], která plnila přiměřeně také úkoly, které jinak měla při provádění nemocenského pojištění organizace (§ 32 a § 56 odst. 2). Na postup organizace a okresní správy plnící úkoly organizace se nevztahoval správní řád (§ 56 odst. 3). Okresní správa rozhodovala pouze tehdy, vznikl-li spor o nárok na dávku nebo o její výši [§ 57 písm. a)], či v dalších v zákoně č. 582/1991 Sb. stanovených případech (pro projednávanou věc nerelevantních).

13. Okresní soud v Karviné zastavil řízení s odůvodněním, že jeho pravomoc k rozhodování nebyla dána, neboť šlo o věc týkající se nemocenského pojištění, kterou nelze podřadit pod pravomoc soudu v civilním řízení (§ 7 o. s. ř.); tento závěr byl následně podpořen odkazem na v odstavci 6 citovaný judikát Nejvyššího soudu ČSSR z roku 1965. Ústavní soud má však za to, že posuzovanou věc nelze bez dalšího automaticky vyloučit z pravomoci soudu pouze na základě zjištění, že obsahuje prvek související s nemocenským pojištěním, neboť např. krajské soudy projednávají v občanském soudním řízení jistý druh sporů, které vznikají při nesprávném provádění nemocenského pojištění [srov. § 9 odst. 2 písm. d) o. s. ř.]. V projednávané věci bylo namístě, aby okresní soud nejprve uvážil, že okresní správa plnila úkoly příslušející organizaci (zaměstnavateli) a že o nároku na dávku jako o subjektivním veřejném právu stěžovatele v roli orgánu veřejné moci nerozhodovala, neboť dávka ani její výše nebyla sporná. Posouzení role okresní správy a charakteru úkolů, které plnila, pak mělo být určující pro rozhodnutí, zda se stěžovatel domáhal ochrany svých práv plynoucích z předpisů hmotného práva občanského či hmotného práva správního, neboť pokud by nedošlo k porušení subjektivního veřejného práva, neměl by stěžovatel možnost domáhat se nápravy u správního soudu. Okresní soud v Karviné však předtím, než rozhodl o zastavení řízení z důvodu nedostatku své pravomoci, se postavením okresní správy, identifikací práv, o jejichž ochranu stěžovatel žádal, a úvahou, zda má pravomoc k poskytnutí ochrany právům ve smyslu čl. 90 Ústavy České republiky nezabýval, což Ústavní soud považuje za porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kteréžto porušení dopadá i na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu, neboť ani tyto soudy pochybení Okresního soudu v Karviné nenapravily. Nejvyšší soud argumentoval judikátem Nejvyššího soudu ČSSR z roku 1965, tedy z doby, kdy soudní přezkum ve věcech dávek nemocenského pojištění byl vyloučen; právní názor v něm vyslovený je v současné době již neudržitelný, a to nejen s přihlédnutím k již citovanému ustanovení § 9 odst. 2 písm. d) o. s. ř., ale i pro jeho překonání novou právní úpravou správního soudnictví (srov. zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle jehož ustanovení § 2 ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických osob).

14. Úkolem Ústavníhosoudu je zajistit, aby se stěžovateli dostalo soudní ochrany; zda to bude v soustavě soudů rozhodujících v občanském soudním řízení či soudy ve správním soudnictví, je pro něj nerozhodné, neboť rozhraničení veřejného a soukromého práva je záležitost práva jednoduchého, nikoliv základních lidských práv a svobod (hmotných či procesních). Ta mohou být stejně dobře ochráněna nebo opomíjena jak civilní, tak i správní větví českého soudnictví. Pokud by tedy Okresní soud v Karviné v řízení, které bude následovat po kasačním nálezu Ústavního soudu, i nadále setrval na tom, že věc (výplata nemocenské dávky) nenáleží do jeho pravomoci, a přezkoumatelným způsobem odůvodní, jaká skutková zjištění odůvodňují jeho právní závěr, pak v případě nového rozhodnutí o zastavení řízení bude třeba, aby se vypořádal s otázkou, zda věc vůbec lze postoupit jinému příslušnému orgánu (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) nebo zda věc náleží do věcné příslušnosti správního soudu (§ 104b o. s. ř.). V případě druhém musí dát účastníkům řízení možnost se k otázce věcné příslušnosti vyjádřit (§ 104b odst. 3 o. s. ř.) a poučit ho o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví (§ 104b odst. 1 o. s. ř.), neboť tento postup vede k zachování lhůty pro podání správní žaloby (§ 72 odst. 3 s. ř. s.).

15. Ústavněprávní argumentaci zpochybňující postup okresní správy, jehož možnou protiústavnost stěžovatel spatřoval v nevyplacení nemocenské dávky, když navrhl, aby Ústavnísoud zakázal tomuto správnímu orgánu pokračovat v porušování jeho ústavně zaručených práv, Ústavní soud považoval za stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Ten je podle dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu nutno chápat tak, že "zpravidla jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok orgánu veřejné moci vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu. Tato podmínka není splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná právním řádem (žaloba, opravné prostředky, apod.)"; srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 170/98, U 55/12 SbNU 447.

16. Při zkoumání formálních náležitostí a přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti postupu Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné Ústavnísoud nepřehlédl rozpor mezi tvrzením stěžovatele, že mu dávka nebyla (fakticky) vyplacena, a jím nezpochybněnou skutečností, že mu dávka v požadované výši byla zaslána poštou. Tento rozpor vyplývá z okolností celého případu, z nichž plyne, že rozhodnutí o tom, zda dávka byla "vyplacena" či nikoliv, má být předmětem rozhodnutí obecných soudů; stěžovatel tedy k dispozici prostředky k obraně svých práv dosud má.

17. Z výše uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti proti rozhodnutím Okresního soudu v Karviné, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil; ústavní stížnost směřující proti postupu Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru