Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1142/15 #1Usnesení ÚS ze dne 26.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Městský úřad Sokolov
Dotčený orgánSOUD - OS Sokolov
SOUDNÍ EXEKUTOR - Praha 1 - Luhan Ivo
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.1142.15.1
Datum podání17.04.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

jiný právní předpis; 177/1996 Sb.; vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); § 14b/2

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb., § 14b odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1142/15 ze dne 26. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci ústavní stížnosti Městského úřadu Sokolov, Rokycanova 1929, Sokolov, právně zastoupeného advokátem JUDr. Václavem Krondlem, Jiráskova 1343/2, Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 2. 2015 č. j. 27 EXE 7318/2014-55, usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 12. 2014 č. j. 27 EXE 7318/2014-48 a příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Ivo Luhana ze dne 28. 11. 2014 č. j. 099 EX 9137/14-17, spojené s návrhem na zrušení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 17. 4. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí orgánů veřejné moci.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Napadeným usnesením okresního soudu bylo potvrzeno předchozí usnesení téhož soudu ze dne 29. 12. 2014, kterým byly zamítnuty námitky stěžovatele proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaným soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanským ze dne 28. 11. 2014 č. j. 099 EX 9137/14-17. Citovaným příkazem bylo rozhodnuto, že povinný je povinen nahradit oprávněnému náklady exekuce ve výši 484,- Kč. Soudní exekutor vycházel při svém rozhodování z ustanovení § 14b advokátního tarifu, podle kterého ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000,- Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100,- Kč za každý z těchto úkonů.

Podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Podle § 270 odst. 3 téhož zákona, oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů rozhodnutí.

Stěžovatel má za to, že pokud exekutor a následně i obecný soud aplikoval na posuzovaný případ ustanovení § 14b odst. 2 advokátního tarifu, nejednali v souladu s ústavně zaručeným principem rovnosti účastníků řízení. Nerovnost spatřuje stěžovatel zejména ve skutečnosti, kdy případné náklady na straně povinné by byly stanoveny obecným způsobem zejména podle § 7 dotčené vyhlášky, tj. pokud jde o první dva úkony právní služby, byla by odměna na straně povinné v tomto případě v jedenáctinásobné výši oproti výši odměny na straně oprávněné. Pro uvedenou nerovnost nelze podle stěžovatele dohledat rozumný důvod. Stěžovatel rovněž odmítá, že by se na jeho straně jednalo o úkony jednoduché a typově shodné.

Soudem přiznaná částka neodpovídá ani zákonnému principu o náhradě všech účelně vynaložených nákladů, přičemž nelze myslet vážně, že by částka 484,- Kč odpovídala skutečně vynaloženým nákladům.

III.

Ústavní stížnost je podána osobou zjevně neoprávněnou.

Čtvrtý senát Ústavního soudu v předmětném případě podotýká, že prakticky totožnou ústavní stížností téhož stěžovatele se v minulosti již zabýval pod sp. zn. IV. ÚS 952/15, o níž bylo rozhodnuto dne 12. 5. 2015, přičemž na svých závěrech nemá čeho měnit a na své závěry přiměřeně odkazuje. Projednávaná ústavní stížnost nebyla podána Městem Sokolov, nýbrž jeho městským úřadem, který na rozdíl od města, jehož je orgánem, není právnickou osobou.

Z předloženého usnesení Okresního soudu v Sokolově č. j. 27 EXE 7318/2014 vyplývá, že podle stěžovatele mu měla být přiznána na nákladech exekuce částka 3.412,20 Kč včetně DPH. K uvedenému Ústavní soud konstatuje, že se jedná o částku bagatelní, která ve své podstatě není zpravidla schopna představovat porušení základních práv a svobod. Současně Ústavní soud opakuje svoji pochybnost o tom, zda byla předmětná kauza natolik složitá, aby se musel dát městský úřad zastupovat advokátem.

Z výše vyložených důvodů nebyl stěžovatel oprávněn k podání ústavní stížnosti a Ústavní soud proto rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu o jejím odmítnutí. Ze stejného důvodu odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) téhož zákona i akcesorický návrh na zrušení § 14b odst. 2 advokátního tarifu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru