Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1108/21 #1Usnesení ÚS ze dne 11.05.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
KRAJ / KRAJSKÝ ÚŘAD - KÚ Pardubického kraje
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní ... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
advokát
Přestupek
EcliECLI:CZ:US:2021:4.US.1108.21.1
Datum podání28.04.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

250/2006 Sb., § 80 odst.4

361/2000 Sb., § 125c odst.1 písm.f


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1108/21 ze dne 11. 5. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Kalabzy, zastoupeného JUDr. Michaelou Kindlovou, advokátkou, sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. února 2021 č. j. 6 As 366/2020-24, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jehož součástí je i právo na přístup k soudu a právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že Magistrát města Pardubice (dále jen "magistrát") rozhodnutím ze dne 7. 1. 2020 č. j. OSA/P-1156/19-D/39 uznal stěžovatele vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že dne 26. 6. 2019 jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 11 km/h. Uvedenému rozhodnutí předcházelo předvolání stěžovatele k ústnímu jednání, které mu bylo doručeno 21. 11. 2019. Termín ústního jednání stanovil magistrát na 11. 12. 2019. Necelé dva dny před tímto jednáním (dne 9. 12. 2019) doručila právní zástupkyně stěžovatele magistrátu plnou moc pro zastupování stěžovatele ve správním řízení (plná moc byla datována dnem 6. 12. 2019) a zároveň žádost o odročení ústního jednání. V žádosti uvedla, že dne 10. 12. 2019 odjíždí pracovně mimo Českou republiku s tím, že jí ústní jednání koliduje se zastupováním jiného klienta. K tomu doložila elektronickou jízdenku bez uvedení jména cestujícího a data pořízení pro dvě osoby na cestu z Prahy do Berlína, a to s odjezdem večer 10. 12. 2019. Magistrát neuznal omluvu jako důvodnou a konal ústní jednání v nepřítomnosti stěžovatele, přičemž na tomto jednání došlo k výslechu dvou strážníků městské policie přítomných jeho přestupkovému jednání. Následně magistrát vydal rozhodnutí, kterým stěžovatele uznal vinným a v odůvodnění vysvětlil důvody, pro které omluvu stěžovatele neakceptoval, neboť věděl-li advokát, že na termín ústního jednání má již jiný program, záleželo na jeho odpovědnosti ke klientovi, zda zastupování převezme, ačkoliv předem ví, že nebude schopen jeho zájmy hájit. Časová kolize mezi zastupováním u různých jednání (procesních úkonů) totiž podle magistrátu zpravidla není dostatečným důvodem pro odročení nařízeného jednání a je na samotném zástupci, aby případnou časovou kolizi řešil substitucí.

3. Stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí magistrátu zamítl vedlejší účastník rozhodnutím dne 27. 2. 2020 č. j. KrÚ 20805/2020/ODSH/16 a rozhodnutí magistrátu potvrdil, neboť se ztotožnil s jeho zjištěními a závěry. Zároveň konstatoval, že o pracovní cestě musela právní zástupkyně stěžovatele vědět již v době, kdy přijala plnou moc udělenou stěžovatelem.

4. Následnou stěžovatelovu žalobu zamítl Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 10. 2020 č. j. 61 A 6/2020-61 (a rozhodl o náhradě nákladů řízení). Krajský soud zejména konstatoval, že právní zástupkyně stěžovatele měla podniknout takové kroky, aby se jí podařilo zajistit za sebe u ústního jednání substituci. Právní zástupkyně působí v advokátní kanceláři, v níž pracují další tři advokáti a dva koncipienti. Přesto právní zástupkyně neprokázala ani netvrdila, že by se za sebe pokusila zajistit na ústní jednání substituci a že by tato její snaha byla neúspěšná. Ani podle krajského soudu nebylo prokázáno, že se právní zástupkyně stěžovatele o překážce v účasti na ústním jednání dozvěděla až v době po převzetí právního zastoupení, neboť svou omluvu poslala současně s plnou mocí. Uvedenou okolnost ani sama netvrdila.

5. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění mimo jiné odkázal na rozsudek ze dne 21. 6. 2013 č. j. 6 As 25/2013-23 a zdůraznil, že případná akceptace omluvy z ústního jednání je podmíněna neodkladnou omluvou obviněného z přestupku, tedy ihned, jak mu to okolnosti dovolí. Musí uvést konkrétní důvod, který mu účast na jednání znemožňuje, a tento důvod doložit. Omluva stěžovatele akceptovatelná není, neboť magistrátu byla doručena až 9. 12. 2019 (necelé dva dny před ústním jednáním), i když o termínu ústního jednání stěžovatel věděl již od 21. 11. 2019. Navíc právní zástupkyně stěžovatele doručila magistrátu omluvu až spolu s plnou mocí. Nelze tedy ani podle Nejvyššího správního soudu dovozovat, že by se o nutnosti zahraniční pracovní cesty dozvěděla až po převzetí právního zastoupení stěžovatele. Měl-li stěžovatel podle Nejvyššího správního soudu k dispozici takové skutečnosti, které mohly ve věci vyvrátit jeho vinu, potom mu nic nebránilo uplatnit je písemně či osobně na ústním jednání bez přítomnosti právní zástupkyně.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel uvádí, že jeho právní zástupkyně se pokoušela o změnu termínu zahraniční pracovní cesty, která jí bránila v účasti na jednání v jeho věci, avšak neuspěla. Konstatuje-li Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku, že bez ohledu na nemožnost účasti právní zástupkyně mohl stěžovatel výslech svědků provést osobně sám, pak nerespektuje judikaturu Ústavního soudu. Právo účastníka nechat se zastoupit totiž nelze omezovat například tím, že nepotřebuje být zastoupen, když by byl schopen před orgánem veřejné moci jednat sám [stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 1674/14 ze dne 23. 9. 2014 (N 174/74 SbNU 511)]. Respektování práva na právní pomoc je nezbytným předpokladem pro naplnění práva na efektivní přístup k soudu. Výklad, který ve věci zvolily správní soudy, ve svém důsledku podle stěžovatele znamená, že kolize povinností zástupce vylučuje jeho svobodnou volbu. Stěžovatel žádal o odročení jednání poprvé, nešlo tedy o žádnou jeho obstrukci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení proběhlo v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li obecné soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.

9. Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí s odkazem na vlastní judikaturu - jejíž závěry nemá Ústavní soud důvod jakkoliv zpochybňovat, neboť je považuje za ústavně konformní - objasnil, že k akceptaci omluvy a žádosti o odročení jednání v přestupkovém řízení je nutné splnit tři základní podmínky; omluva musí být včasná, odůvodněná a důvod omluvy vyvolávající nutnost odročení jednání musí být správnímu orgánu doložen. Ve stěžovatelově případě omluva - vzhledem k okolnostem případu popsaným shora - včasná nebyla a nebyla řádně doložena (nebylo možno zjistit, pro koho byla jízdenka na cestu do Berlína zakoupena a kdy byla zakoupena). Rozhodnutí správních orgánů a správních soudů ve věci stěžovatele tedy nelze vykládat tak, že by kolize pracovních povinností právního zástupce přestupce nikdy nemohla vést k odročení jednání, ale že žádost o odročení může být úspěšná jen tehdy, je-li zjevné, že taková kolize povinností v konkrétním případě existuje a není možné ji vyřešit jinak než přesunutím jednání. Takové okolnosti však stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí.

10. Odkázal-li Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí na to, že stěžovatel se mohl ústního jednání účastnit sám, učinil tak jen pro dokreslení hodnocení věci, když důvody, pro něž nedošlo k vyhovění žádosti, jsou jiné a jsou vysvětleny výše. Nadto i podle Ústavního soudu lze akceptovat úvahu Nejvyššího správního soudu, že stěžovateli nic nebránilo alespoň se pokusit hájit svá práva bez účasti právní zástupkyně a ukázalo-li by se, že absence právní zástupkyně byla tou skutečností, kterou práva stěžovatele byla u ústního jednání v přestupkovém řízení poškozena, neakceptování omluvy a žádostí o odročení jednání by mohlo být podle okolností hodnoceno jinak. V dané souvislosti Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nevyužil plně možnosti právního zastoupení ani v řízení o ústavní stížnosti, když do návrhu nezařadil věcnou argumentaci, kterou by použil u ústního jednání na svoji obranu za přítomnosti právní zástupkyně. V ústavní stížnosti nereaguje důsledně ani na důvody, na nichž Nejvyšší správní soud své rozhodnutí skutečně vystavěl, a vystačí si s poněkud triviální obranou, že o odročení jednání žádal teprve poprvé.

11. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru