Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1107/11 #1Usnesení ÚS ze dne 11.07.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUDNÍ EXEKUTOR - Praha 2 - Fendrych Jan
SOUD - OS Karviná
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
výkon rozhodnutí/náklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1107.11.1
Datum podání14.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 89

99/1963 Sb., § 142


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1107/11 ze dne 11. 7. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky V. J., zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem na adrese Ostrava - Slezská Ostrava, Občanská 18, proti příkazu k úhradě nákladů exekuce Exekučního úřadu Praha 2, soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha ze dne 21. září 2010 č. j. 132 EX 19184/09-32/Fe a usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 3. února 2011 č. j. 49 Nc 715/2008-60, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena 14. dubna 2011, se stěžovatelka domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Exekuční úřad Praha 2, soudní exekutor JUDr. Jan Fendrych, vydal dne 21. září 2010 pod č. j. 132 Ex 19184/09-32/Fe příkaz k úhradě nákladů exekuce ve věci oprávněné České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, proti stěžovatelce jako povinné (na základě exekuce vedené dle pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 15. února 2006 č. j. 23 C 48/2006-8 k vymožení pohledávky ve výši 1 236,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. února 2003 jakož i nákladů soudního řízení ve výši 6 133,50 Kč) ve výši 7 800,- Kč jako nákladů exekuce exekutora a ve výši 4 320,- Kč jako nákladů exekuce oprávněného. K odvolání oprávněné i stěžovatelky Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 3. února 2011 č. j. 49 Nc 715/2008-60 námitky k úhradě nákladů exekuce oprávněného v částce 4 320,- Kč zamítl (výrok I.) a příkaz úhradě nákladů exekuce exekutora určené ve výši 7 800,- Kč potvrdil (výrok II.).

Stěžovatelka nesprávnost napadených rozhodnutí spatřovala zejména ve skutečnosti, že odvolací soud se nevypořádal s jejími námitkami spočívajícími v tvrzení, že návrh na exekuci byl podán dne 2. ledna 2008, přičemž stěžovatelka ještě před podáním návrhu dne 11. dubna 2006 zaplatila částku 6 134,- Kč (náklady soudního řízení) a po podání návrhu zaplatila dne 8. října 2008 částku ve výši 1 400,- Kč. Dle názoru stěžovatelky oprávněná neměla plný úspěch při vedení exekuce a soudní exekutor i okresní soud měli rozhodnout o nákladech oprávněné dle poměru úspěchu ve věci a nikoliv z celkové vymáhané částky ve výši 7 370,- Kč s úroky z prodlení. Z uvedených důvodů má stěžovatelka za to, že napadená rozhodnutí mají prvky libovůle, neboť závěry rozhodnutí nákladech exekučního řízení nevyplývají ze skutkových zjištění učiněných v daném případě.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě a srozumitelně odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutími o uložení povinnosti k náhradě nákladů exekučního řízení vedeného u okresního soudu. Argumenty, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila, nevedou k závěru, že by k zásahu do práv, jichž se dovolávala došlo. Ve věci rozhodující exekutor i okresní soud se celou věcí podrobně zabývali a jejich vydaná rozhodnutí jsou pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Stěžovatelka zcela pominula skutečnost, že soudní exekutor vymáhal náklady exekuce oprávněného a náklady soudního exekutora z důvodu, že částka 1 400,- Kč byla zaplacena až po podání návrhu na nařízení exekuce, přičemž základem výpočtu odměny nákladů soudního exekutora i nákladů exekuce oprávněného je vymožené plnění ve výši 1 236,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 16. února. 2003 a nikoliv celková částka ve výši 7 370,- Kč s úroky z prodlení. Argumentace stěžovatelky při polemice s rozhodovacími důvody tak postrádá jakoukoliv logiku. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí toliko odkázat.

Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které byly ve věci v řízení vyvozeny, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 11. července 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru