Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1107/10 #1Usnesení ÚS ze dne 07.12.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na projednání věci bez zbytečných průtahů
právo na soudní a jinou právní ochranu /spr... více
Věcný rejstříklhůta/procesněprávní
lhůta/soudcovská
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1107.10.1
Datum podání16.04.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

6/2002 Sb., § 174a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1107/10 ze dne 7. 12. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze, Uruguayská 178/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010 sp. zn. UL 22/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí.

Uvedeným rozhodnutím v neskončeném řízení zahájeném k žalobě stěžovatele odvolací soud zamítl návrh stěžovatele, opírající se o ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, na určení lhůty k nařízení jednání v dané věci a částečně jeho návrhu vyhověl, když soudu I. stupně určil lhůtu jednoho týdne k rozhodnutí o návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření.

Proti zamítavé části tohoto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po podrobném popisu průběhu dané věci, jímž dokumentuje průtahy v řízení (zahájeném v roce 1993), dává najevo nesouhlas s napadeným rozhodnutím, odůvodňujícím v zamítavé části nemožnost vyhovět jeho návrhu na určení lhůty k nařízení jednání tím, že řízení bylo přerušeno, přitom zároveň zpochybňuje samotné přerušení řízení.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V posuzované věci, jakkoliv se z obsahu stížnosti, z obsahu napadeného rozhodnutí a také z obsahu rekonstruovaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 7 C 132/99 (připojeného u spisu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS. 1028/2010, jehož předmětem řízení je další ústavní stížnost stěžovatele), podává, že úkony provedené procesním soudem v dané věci naprosto neodpovídají délce trvání řízení a proces rekonstrukce spisu neprobíhá zcela v souladu s ustanovením § 200a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org, nelze ústavní stížnosti vyhovět, neboť Ústavní soud, jak již dal opakovaně ve své judikatuře najevo, je vázán petitem ústavní stížnosti a tento tvrzeným průtahům v řízení či jinému zásahu soudu neodpovídá [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.]. Stěžovatel navrhuje "pouze" zrušení napadeného rozhodnutí, samotným tímto rozhodnutím však k zásahu do práv, jichž se stěžovatel dovolává, podle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo. Městský soud v Praze, který část svých zjištění, z nichž při vydání napadeného rozhodnutí vycházel, činil z příslušného soudního rejstříku, přitom záznamy v rejstříku jsou mimo jiné ve smyslu ustanovení § 200a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org. podkladem pro provádění rekonstrukce spisu, v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vysvětlil, z jakého důvodu bylo možno návrhu stěžovatele podanému s odvoláním na ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích vyhovět pouze částečně a proč nemohl vyhovět návrhu na určení lhůty k nařízení jednání. Naznačil přitom, že stěžovatel sám svým vlastním úkonem - návrhem na pokračování v řízení může překážku, pro kterou nebylo možno lhůtu k nařízení jednání určit, odstranit. Na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze odkázat. Ke stěžovatelovu zpochybňování pravosti záznamů v rejstříku pak třeba uvést, že sám žádný konkrétní důkaz svědčící o nezákonné manipulaci se spisem neoznačil. Dodat pak možno, že pokud stěžovateli skutečně rozhodnutí o přerušení řízení doručeno nikdy řádně nebylo a podle zákona pro takový postup podmínky dány nebyly, měl by procesní soud toto pochybení okamžitým doručením uvedeného rozhodnutí stěžovateli napravit, případně samotný návrh na určení lhůty k nařízení jednání logicky považovat za návrh na pokračování v řízení a o tomto urychleně rozhodnout.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 7. prosince 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru