Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1106/13 #1Usnesení ÚS ze dne 09.07.2013

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkadvokát/odměna
EcliECLI:CZ:US:2013:4.US.1106.13.1
Datum podání02.04.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb., § 11 odst.1 písm.f


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1106/13 ze dne 9. 7. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. Miloše Rámeše, advokáta, právně zastoupeného JUDr. Renatou Volnou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Pellicova 25, směřující proti usnesením Městského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2012, č.j. 89 T 214/2011-49, a Krajského soudu v Brně ze dne 24. ledna 2013, č.j. 9 To 19/2013-61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 11, v čl. 26 odstavcích 1 a 3, v čl. 28, v čl. 36 odstavci 1, a v čl. 37 odstavci 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Městský soud v Brně napadeným usnesením přiznal stěžovateli, jakožto obhájci, odměnu a náhradu hotových výloh ve výši 2.700,- Kč (výrok I.) a nepřiznal mu částku 1.350,- Kč (výrok II.). Napadeným usnesením Krajský soud v Brně stížnost stěžovatele zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že postupem obecných soudů byl zkrácen ve svých zaručených právech, neboť mu byla přiznána jako odměna nižší částka, než jakou vyúčtoval v souladu vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů. Dále v ústavní stížnosti popsal, jak k výpočtu dospěl s tím, že podle advokátního tarifu mu přísluší odměna za každý jednotlivý úkon, bez ohledu na to, zda více úkonů poskytl v týž den či nikoliv.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 214/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Z předloženého spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl dne 4. listopadu 2011 ustanoven obhájcem, přičemž téhož dne proběhlo hlavní líčení, v jehož závěru byl vydán trestní příkaz, který ještě téhož dne nabyl právní moci. Stěžovatel si za poskytnuté služby vyúčtoval odměnu ve výši 4.050,- Kč, přičemž specifikovaným usnesením Městského soudu v Brně byla stěžovateli přiznána jen část. Stížnostní soud se s napadeným usnesením vypořádal, byť stručně, s argumentací stěžovatele, užitou i v ústavní stížnosti. Rozhodnutí soudu prvého stupně pak potvrdil s odkazem na ustanovení § 11 odstavce 1 písmeno f) advokátního tarifu.

Z lustra podání k Ústavnímu soudu je patrné, že stěžovatel podal souběžně dvě ústavní stížnosti, mimo právě projednávané věci (sp. zn. IV. ÚS 1106/13), v obdobné věci, vedenou pod sp. zn. I. ÚS 1107/13. Jakkoliv stěžovatel napadl dvě odlišná rozhodnutí ve dvou samostatných řízeních, v obou případech se jednalo o to, že stěžovateli nebyla přiznána celková jím požadovaná částka odměny za zastupování v trestní věci. V obou případech jak Městský soud v Brně tak i Krajský soud v Brně odůvodnily svá rozhodnutí shodně, právě s odkazem na příslušné ustanovení advokátního tarifu. Ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1107/13 rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 11. dubna 2013, jímž ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V rozhodnutí první senát Ústavního soudu důkladně popsal důvody, pro které není možné ústavní stížnosti vyhovět, přičemž odkázal na příslušnou judikaturu.

Čtvrtý senát pro stručnost odkazuje na rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1107/13, neboť zde aplikovaná argumentace se vztahuje i na projednávanou věc a uvedené rozhodnutí je stěžovateli dobře známo.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2013

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru