Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1101/17 #1Usnesení ÚS ze dne 30.05.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - MS Brno
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Výživné
manžel
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.1101.17.1
Datum podání11.04.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 697 odst.1

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1101/17 ze dne 30. 5. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti A. K., zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2017, č. j. 15 Co 140/2016-219, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. 15 Co 140/2016-223, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2016, č. j. 21 C 190/2015-172, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně uložil rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 21 C 190/2015-172, žalovanému manželovi platit stěžovatelce za dobu od 18. 8. 2015 výživné v částce 20 000 Kč měsíčně; současně žalobu zamítl co do částky 15 000 Kč měsíčně a rozhodl o doplacení dlužného výživného. Krajský soud v Brně změnil rozsudkem ze dne 17. 1. 2017, č. j. 15 Co 140/2016-219, rozsudek městského soudu tak, že žalovanému uložil platit výživné za dobu od 18. 8. 2015 do 31. 8. 2016 ve výši 25 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2016 v částce 15 000 Kč měsíčně; ve zbytku žalobu zamítl a odpovídajícím způsobem upravil i výši nedoplatku.

Proti rozsudkům obecných soudů se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 11. 4. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v nepřiměřeně nízké výši výživného, která byla stanovena v rozporu s požadavky § 697 o. z.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva náleží obecným soudům. Pro přezkum není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí, ale pouze dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Žádné pochybení tohoto druhu v projednávané věci Ústavní soud neshledal.

Obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí ústavně konformním způsobem; podrobně zkoumaly majetkové poměry stěžovatelky i manžela, zohlednily relevantní okolnosti věci (manžel opustil společnou domácnost poté, co stěžovatelku fyzicky napadl a v době rozhodování o výživném probíhalo rozvodové řízení) i rozsah péče o jejich nezletilého syna, příjmy a výdaje s tím spojené. Ústavní soud je nucen konstatovat, že argumentace stěžovatelky nepřekračuje úroveň prostého zákona (podústavního práva). Stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas s tím, jakým způsobem nalézací a následně odvolací soud hodnotily skutková zjištění (která obsahově nijak nerozporuje, ba naopak z nich sama vychází) a jaké právní závěry z nich vyvodily. Je přesvědčena, že výživné bylo přiznáno v nepřiměřeně nízké výši a trvá na částce, kterou požadovala v žalobě.

Jak Ústavní soud naznačil již výše, jeho úlohou není opakovaně přezkoumávat skutková zjištění učiněná obecnými soudy a právní závěry učiněné na jejich základě - pokud by takto jednal, překročil by své pravomoci a de facto plnil roli třetí soudní instance, což mu nepřísluší. Ústavní soud je povolán výhradně k tomu, aby ověřil, zda v řízení nedošlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, tedy zda obecné soudy nepostupovaly v rozporu s procesními pravidly nebo zda jejich právní závěry nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. V projednávané věci ovšem žádné takové pochybení neshledal, přičemž prostý nesouhlas s tím, jak bylo soudy rozhodnuto, sám o sobě takové porušení představovat nemůže.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru