Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1087/09 #1Nález ÚS ze dne 24.11.2009Náhrada nákladů právního zastoupení státu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 5
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami
právo na soudní a jinou právní ochranu... více
Věcný rejstříkNáklady řízení
náhrada
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 243/55 SbNU 349
EcliECLI:CZ:US:2009:4.US.1087.09.1
Datum vyhlášení15.12.2009
Datum podání28.04.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

201/1992 Sb.

99/1963 Sb., § 142 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Z. K. zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 24. 11. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy výrok č. II. týkající se nákladů řízení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 16 C 33/2009-31 ze dne 26. 2. 2009 ve znění opravného usnesení č. j. 16 C 33/2009-38 ze dne 9. 6. 2009 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Rozsudkem obvodního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, jíž se domáhal zaplacení částky 514,-- Kč, a zároveň byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 5.400,-- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Opravným usnesením č. j. 16 C 33/2009-38 ze dne 9. 6. 2009 obvodní soud do napadeného rozsudku doplnil jméno právního zástupce, k jehož rukám mají být náklady řízení zaplaceny.

Stěžovatel napadl jednak výši úroků z prodlení, pro jejichž výpočet dle jeho názoru obvodní soud chybně stanovil počátek prodlení žalované, a dále zejména skutečnost, že mu byla uložena povinnost uhradit žalované České republice náhradu nákladů spočívající v právním zastoupení advokátem. Podle stěžovatele neměl soud žalované náhradu nákladů přiznat, když náklady vzniklé ústřednímu orgánu státní správy v souvislosti s právním zastoupením advokátem nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud se v prvé řadě vyjádřil k části ústavní stížnosti týkající se stěžovatelem namítané nesprávně vypočítané výše úroku z prodlení. Ústavní soud v této souvislosti uvedl, že mu nepřísluší zasahovat do volného hodnocení důkazů soudem, a to ani tehdy, pokud by se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Ústavní soud neshledal důvod pro zásah do hodnocení důkazů a ústavní stížnost ve výše uvedené části odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Ve vztahu k nákladům řízení spočívajícím v zastoupení advokátem Ústavní soud odkázal na své právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. I. ÚS 2929/07. Ústavní soud upozornil, že zákonem č. 201/2002 Sb. byl zřízen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a že ústřední orgány státní správy k výkonu právních agend mají právní odbory, zaměstnávající odborné pracovníky k zajišťování ochrany zájmů České republiky před soudy. Za dané situace nebylo dle Ústavního soudu možné považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva výdaje související se zastupováním advokátem v soudním řízení. Stejně tak nebylo možné spravedlivě žádat po stěžovateli, aby takto vzniklé náklady státu, s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, hradil. Ústavní soud uzavřel, že soud nevzal při rozhodování o náhradě nákladů řízení uvedené skutečnosti v úvahu a výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil pouze ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a příslušnými předpisy stanovícími výši odměny advokáta. Podle Ústavního soudu tak došlo k porušení principu řádného a spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny, a proto výrok č. II. napadeného rozsudku, týkající se náhrady nákladů, zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Holländer. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 1087/09 ze dne 24. 11. 2009

N 243/55 SbNU 349

Náhrada nákladů právního zastoupení státu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické - ze dne 24. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 1087/09 ve věci ústavní stížnosti Z. K. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 2. 2009 č. j. 16 C 33/2009-31 ve znění opravného usnesení ze dne 9. 6. 2009 č. j. 16 C 33/2009-38, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na zaplacení částky 514 Kč proti České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí a současně byla stěžovateli uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 5 400 Kč.

Výrok

I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 2. 2009 č. j. 16 C 33/2009-31 ve znění opravného usnesení ze dne 9. 6. 2009 č. j. 16 C 33/2009-38 se ve výroku II. o nákladech řízení zrušuje.

II. Ve zbytku se návrh odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel cestou včas podané ústavní stížnosti navrhl zrušení výše označeného rozsudku, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl jeho žalobu proti České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí, prostřednictvím které se domáhal zaplacení částky 514 Kč, a současně mu uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 5 400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Návrh odůvodnil tím, že se postupem soudu a jeho rozhodnutím cítí dotčen v právech na soudní ochranu a spravedlivý proces, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na důvody, pro něž uplatnil úrok z prodlení ve výši 514 Kč při opožděném plnění žalovanou, uloženém jí platebním rozkazem částkou 3 000 Kč a na nákladech řízení částkou 4 650 Kč, a uvedl, že i přes zamítnutí žaloby ve věci samé rozhodnutí o nákladech řízení považuje za nesprávné, učiněné nejen v rozporu s označenými články, ale také v rozporu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 9. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65). Konečně také za nedostatečný označil výrok o tom, komu měl náklady hradit, když nebylo jméno advokáta, k jehož rukám byl zavázán plnit, uvedeno. Vytkl dále, že soud nesprávně vyznačil právní moc platebního rozkazu, podle kterého mu mělo být žalovanou zaplaceno, a tím také nesprávně stanovil počátek prodlení povinného. Shodně s citovaným nálezem Ústavního soudu pak vyslovil přesvědčení, že v předmětné věci neměl soud náhradu nákladů řízení žalované straně přiznat, když náklady takto vzniklé ústřednímu orgánu státní správy v souvislosti s právním zastoupením advokátem nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Po obdržení vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 5 k obsahu ústavní stížnosti pak v podání doručeném Ústavnímu soudu 28. 7. 2009 setrval na tom, že mu úroky z prodlení náležely za dobu prodlení žalovaného, tedy od 28. 9. 2006 do 28. 6. 2007, a pokud jde o náklady řízení, vyslovil přesvědčení, že mělo být o nich rozhodováno v souladu s nálezem Ústavního soudu.

Ve vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 6. 2009 soudce, který ve věci samé a o nákladech řízení účastníků rozhodl, poukázal na odůvodnění stížností napadeného rozsudku a na zjištění vztahující se k poskytnutému plnění žalovaným. K námitce týkající se pochybení v označení právního zástupce sdělil, že to lze napravit vydáním opravného usnesení, a nikoliv cestou ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník - Česká republika, Ministerstvo práce a sociálních věcí - uvedl, že je mu znám nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2929/07, z něhož však nevyplývá zákaz jakémukoliv subjektu nechat se zastupovat advokátem či to, že by byla dána soudu pravomoc takové zastoupení odmítnout. Podle jeho přesvědčení tento nález na obdobné případy nedopadá obecně; jeho smyslem je zřejmě spíše apel na obecné soudy, aby přiznání náhrady nákladů řízení bylo odůvodněno z hlediska účelnosti uplatňování a bránění práva, nikoliv připuštění či nepřipuštění zastupování advokátem.

Zástupce stěžovatele i Obvodního soudu pro Prahu 5 k výzvě Ústavního soudu shodně vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání (§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).

Z obsahu ústavní stížnosti, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 2. 2009 č. j. 16 C 33/2009-31, spisů jmenovaného soudu sp. zn. 16 C 33/2009 a 11 C 394/2006 bylo zjištěno, že se stěžovatel podáním ze dne 29. 9. 2008 domáhal vydání platebního rozkazu, kterým požadoval uložení povinnosti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí zaplatit mu 514 Kč jako úroky z prodlení pro nezaplacení částky 3 000 Kč ve lhůtě splatnosti a nákladů řízení ve výši 4 650 Kč. Jak vyplývá ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 11 C 394/2006, k uvedenému plnění byla žalovaná zavázána platebním rozkazem ze dne 4. 8. 2006 do 15 dnů od jeho doručení, odpor proti němu byl dne 4. 4. 2007 odmítnut, takže platební rozkaz nabyl právní moci již dne 27. 9. 2006, žalovaná povinnost splnila až 29. 6. 2007, na úrocích uhradila po výzvě oprávněného dne 21. 1. 2008 částku 219 Kč. Rozsudkem ze dne 26. 2. 2009 byla žaloba o úhradu 514 Kč zamítnuta a žalobci uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 5 400 Kč, když výrok o nákladech řízení soud odůvodnil § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a poukazem na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění.

Ústavnísoud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Z ústavního principu nezávislosti soudců (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 občanského soudního řádu, a jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Pro uvedené a pro výši částky, která byla předmětem řízení, Ústavní soud neshledal důvody pro zásah do hodnocení důkazů vztahujících se k výpočtu výše úroku z prodlení, jenž by stěžovateli náležel za dobu, po kterou mu nebylo podle platebního rozkazu ze dne 4. 8. 2006 plněno. Proto byla ústavní stížnost napadající výrok o zamítnutí žaloby na zaplacení částky 514 Kč jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o stížností napadený výrok o povinnosti stěžovatele zaplatit žalované na nákladech řízení částku 5 400 Kč, která byla vynaložena na zastoupení advokátem a jeho odměnu, je nutno uvést, že Ústavnísoud ve své judikatuře opakovaně uvedl, že rozhodování o nákladech řízení náleží zásadně obecným soudům, což neplatí pouze tehdy, pokud by rozhodnutí obecného soudu bylo v extrémního rozporu s principy spravedlnosti, přičemž by nešlo pouze o porušení jednoduchého práva, nýbrž o procesní exces [nález ve věci sp. zn. III. ÚS 607/04 ze dne 16. 2. 2006 (N 39/40 SbNU 325)]. Poněvadž v přezkoumávané věci taková skutečnost nastala, byla ústavní stížnost proti výroku o nákladech řízení shledána důvodnou.

Z obsahu spisu Obvodníhosoudu pro Prahu 5 sp. zn. 11 C 394/2006 Ústavní soud zjistil, že se žalobce domáhal zaplacení částky 514 Kč po žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí, které je jedním z jejích ústředních orgánů. Vydáním zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, byl zřízen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových; konečně je známo, že ústřední orgány státní správy k výkonu právních agend mají právní odbory, zaměstnávající odborné pracovníky k zajišťování ochrany zájmů České republiky před soudy. Za této situace nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (ohledně částky 514 Kč) výdaje související se zastupováním advokátem v soudním řízení, a nelze tak spravedlivě žádat po stěžovateli, aby takto vzniklé náklady žalované, s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, hradil. V souladu s nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2929/07 je nutno zdůraznit, že tam, kde k hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených.

Vzhledem k tomu, že výše uvedené ve svém rozhodnutísoud nevzal v úvahu, výrok o nákladech řízení odůvodnil pouze odkazem na § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a na příslušné předpisy stanovící výši odměn advokáta, došlo v předmětné věci k porušení principu řádného a spravedlivého procesu, zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, a proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku v odstavci I. obsaženo - Ústavní soud tam, kde stěžovatel ústavní stížností brojil proti rozhodnutí o nákladech řízení této vyhověl a v tomto rozsahu také rozsudek soudu zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.]. K námitce vedlejšího účastníka lze dodat, že ve věci nákladů není soud oprávněn rozhodovat o tom, zda "připouští či nepřipouští zastupování účastníka advokátem", je však povinen při rozhodování o nákladech řízení zjišťovat, zda byly v uplatňované výši potřebné k účelnému uplatňování či bránění práva (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru