Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1085/10 #1Usnesení ÚS ze dne 21.07.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříklhůta/zmeškání
správní žaloba
lhůta/procesněprávní
Služební poměr
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1085.10.1
Datum podání14.04.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 72 odst.1

361/2003 Sb., § 190 odst.8


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1085/10 ze dne 21. 7. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 21. července 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Z. R., zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem, AK se sídlem Svatojánské náměstí 47, 541 01 Trutnov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2010 č. j. 3 Ads 112/2009-53 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tím, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, jež jsou zakotvena v ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel v tom, že Nejvyšší správní soud nesprávně vyhodnotil počátek běhu lhůty pro podání správní žaloby, v důsledku toho chybně zrušil předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 2009 č. j. 30 Ca 17/2009-24 a správní žalobu podanou stěžovatelem sám odmítl.

Konstrukce Nejvyššího správního soudu, podle níž lhůta pro podání žaloby počala běžet již 28. 3. 2008, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí Policie ČR, Správy Východočeského kraje, ze dne 25. 3. 2008, je podle stěžovatele nesprávná především z toho důvodu, že uvedené rozhodnutí nebylo úplné. Obsahovalo totiž pouze výrok o zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a nikoliv výrok o zastavení řízení; ten byl jmenovaným správním orgánem do původního rozhodnutí doplněn až rozhodnutím dne 28. 11. 2008, od jehož doručení by dle stěžovatelova názoru měla být lhůta pro podání správní žaloby počítána.

Názor Nejvyššího správního soudu, podle něhož z ustanovení § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "služební zákon"), vyplývá, že se zrušením rozhodnutí je spojeno i zastavení řízení, považuje stěžovatel za nepřípadný a rozporný se zásadami správního řízení.

II.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i účastníku řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Tyto skutečnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu však ve věci splněny nebyly.

Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu je odůvodněn zcela srozumitelně a zjevně nejde o rozhodnutí svévolné či příčící se obecně uznávaným interpretačním technikám. Z ústavněprávního hlediska tak Ústavní soud nemá námitek proti stěžovatelem kritizovanému právnímu názoru, podle něhož z ustanovení § 190 odst. 8 služebního zákona vyplývá, že se zrušením rozhodnutí je spojeno i zastavení řízení.

Ačkoliv je nepochybně myslitelný i právní názor zastávaný Krajským soudem v Hradci Králové v rozsudku, jenž byl napadeným rozhodnutím zrušen, bylo vyřešení nastolené interpretační otázky (tj. zda rozhodnutí o zrušení rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ve služebních věcech muselo obsahovat i výrok o zastavení řízení a jaký byl vliv této skutečnosti na právní moc rozhodnutí) doménou obecných soudů, do níž Ústavní soud - s ohledem na shora vymezené mantinely a zejména i s přihlédnutím k tomu, že není, na rozdíl od Nejvyššího správního soudu, povolán ke sjednocování judikatury správních soudů - vstupovat nemůže.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru