Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1056/12 #1Usnesení ÚS ze dne 27.11.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Správní soudnictví
poplatek/soudní
výzva
účastník řízení
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.1056.12.1
Datum podání20.03.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 9 odst.7

99/1963 Sb., § 50b odst.4 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1056/12 ze dne 27. 11. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 14/2012-287 ze dne 25. ledna 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 138/2007 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením č. j. 9 C 138/2007-267 ze dne 12. září 2011 zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 9 C 138/2007-224 ze dne 20. prosince 2010 a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že požádal o prominutí, resp. snížení soudního poplatku za odvolání, avšak nebylo mu vyhověno a výzvou doručenou právnímu zástupci stěžovatele dne 16. srpna 2011 byl soudem vyzván k jeho zaplacení ve stanovené lhůtě. Jelikož tak neučinil, bylo odvolací řízení zastaveno. Přitom podle stěžovatele je rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, proti kterému odvolání podal, nezákonné a na podporu tohoto tvrzení přináší též další argumentaci, kterou však Ústavní soud s ohledem na předmět ústavní stížnosti nepovažuje za potřebné rekapitulovat.

Stěžovatel namítá, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena pouze jeho zástupci, nikoliv jemu osobně, přestože v ust. § 50b odst. 4 písm. a) občanského soudního řádu je stanoveno, že má-li účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen jeho zástupci, ale i jemu samotnému. To se vztahuje dle názoru stěžovatele i na výzvu k zaplacení soudního poplatku. V této souvislosti stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 308/01 ze dne ze dne 11. března 2003.

Stěžovatel dále konstatuje, že soudní poplatek za podanou žalobu (dle obsahu spisu a ze souvislosti vyplývá, že stěžovatel má na mysli soudní poplatek za odvolání) ve výši 49.000,- Kč dne 16. listopadu 2011 uhradil, a to proto, že dříve neměl dostatečnou finanční částku k dispozici. Soudní poplatek byl tedy podle stěžovatele zaplacen v době, kdy ještě nebylo pravomocné usnesení o zastavení řízení a nezanikla tak poplatková povinnost.

Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Námitky stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 9 C 138/2007-224 ze dne 20. prosince 2010 a jemu předcházejícímu řízení jsou z hlediska předmětu ústavní stížnosti irelevantní, a proto se jimi Ústavní soud nezabýval.

Stran doručení výzvy k úhradě soudního poplatku pouze zástupci stěžovatele Ústavní soud konstatuje, že nemá co vytknout závěru odvolacího soudu, dle kterého zaplacení soudního poplatku představuje úkon, který může učinit též zástupce účastníka, a proto výzvu k zaplacení soudního poplatku účastníkovi zastoupenému zástupci s procesní plnou mocí lze doručit pouze tomuto zástupci. K tomu Ústavní soud odkazuje na závěry vyslovené v usnesení sp. zn. II. ÚS 671/02 ze dne 28. ledna 2004, v němž Ústavní soud shledal doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka za ústavně konformní. Odkaz stěžovatele na nález sp. zn. I. ÚS 308/01 ze dne ze dne 11. března 2003 pak není případný, neboť nosným důvodem tohoto (a dalších obdobných) rozhodnutí nebyl názor, že zaplacení soudního poplatku je natolik nezastupitelným úkonem, že by jej mohl vykonat jen účastník osobně. Závěr o povinnosti soudu doručit výzvu k zaplacení soudního poplatku nejen právnímu zástupci účastníka, ale i účastníku samému, Ústavní soud spojoval výlučně se specifičností tehdejší právní úpravy správního soudnictví a po přijetí nové právní úpravy v soudním řádu správním již od tohoto požadavku upustil [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 2/07 ze dne 13. 11. 2007 (N 193/47 SbNU 539)].

Na správnost a ústavnost v záhlaví citovaného rozhodnutí nemá žádného vlivu ani tvrzení stěžovatele o zaplacení soudního poplatku před právní moci usnesení o zastavení řízení a před zánikem poplatkové povinnosti. Podle ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v občanském soudním řízení soud, který usnesení vydal, zruší, pouze je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. To se však v projednávaném případě nestalo. Stěžovatel soudní poplatek za odvolání uhradil až příkazem k úhradě ze dne 16. listopadu 2011, tedy nejen po lhůtě stanovené ve výzvě soudu, ale též po lhůtě k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, která uplynula dne 30. září 2012. Nebyla tak naplněna ani podmínka, aby usnesení o zastavení řízení zrušil sám soud prvního stupně a nebyl dán ani žádný zákonný důvod, pro který by měl zasáhnout soud odvolací. Skutečnost, že (v souladu s týmž ustanovením) zaniká poplatková povinnost až právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, na věci ničeho nemění.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 27. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru