Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 105/99Usnesení ÚS ze dne 07.04.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
odmítnuto - pro 2b
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
Tíseň
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.105.99
Datum podání01.03.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 8 odst.3, § 8 odst.4, § 8 odst.5


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 105/99 ze dne 7. 4. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 105/99

Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Vladimíra Čermáka ve věci ústavní stížnosti 1) V. J., 2) M. J., obou zastoupených JUDr. A. Z., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 12. 1993, čj. 1 C 673/93-23, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 1996, čj. 21 Co 57/96-91, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 1998, čj. 2 Cdon 574/97-109, a návrhu na zrušení části ustanovení § 8 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

takto:

Ústavní stížnosti i návrh se odmítají.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že krajský soud zhodnotil obsah kupní smlouvy ryze formálně, neboť jinak by nutně musel dojít k závěru, že byly prodány všechny převáděné nemovitosti, tedy i pozemky v užívání socialistické organizace. Stěžovatelé rovněž obsáhle polemizují s názorem obecných soudů, že v případě, kdy pozemky byly převáděny v souvislosti s prodejem budovy, k níž pozemky patřily, nebylo třeba prokazovat stav tísně a klade v této souvislosti otázku, jakou jistotu vůbec má občan uzavírající jakýkoli přípustný typ smlouvy o převodu nemovitosti, když při změně politických poměrů stát favorizuje jednu ze smluvních stran. Z uvedených důvodů domáhají se proto stěžovatelé zrušení napadených rozhodnutí a v souvislosti s podanou ústavní stížností podávají i návrh na zrušení ustanovení § 8 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a to v částech dotýkajících se bezúplatnosti převodů.

Z obsahu spisu 1 C 673/93 Okresního soudu v Semilech Ústavní soud zjistil, že žalobci V. J., B. J., ing. Z. J. a J. J. podali návrh na zrušení kupní smlouvy ze dne 10. 1. 1973, a to pokud se týče pozemků převedených v souvislosti s prodejem domu čp. 101 ve V. Okresní soud v Semilech již citovaným rozsudkem tento návrh zamítl, přičemž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 1. 9. 1994, čj. 17 Co 177/94-52, tak, že rozsudek Okresního soudu ve věci samé potvrdil, a to ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozsudku. O ústavní stížnosti žalobců rozhodl Ústavní soud ČR nálezem ze dne 22. 3. 1995, sp. zn. IV. ÚS 189/94, tak, že uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl Ústavní soud, že jakkoli smlouva ze dne 10. 1. 1975 byla označena jako smlouva kupní, obsahovala ve skutečnosti také bezúplatný převod zemědělských pozemků, takže byla nepochybně naplněna skutková podstata uvedené v ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl poté rozsudkem ze dne 29. 11. 1996, čj. 21 Co 57/96-91, tak, že kupní smlouvu ze dne 10. 1. 1975 v části týkající se bezúplatného převodu pozemků zrušil. K dovolání stěžovatelů rozhodl Nejvyšší soud ČR již konstatovaným rozsudkem tak, že toto dovolání zamítl. V důvodech svého rozhodnutí poukázal Nejvyšší soud ČR na závaznost vykonatelného nálezu Ústavního soudu v projednávané věci a současně poukázal na již konstantní judikaturu při aplikaci ustanovení § 8 odst. 4 zákona o půdě shodující se v právním názoru, že soud může rozhodnout o zrušení smlouvy (její části) podle tohoto ustanovení ve dvou případech: jestliže vlastník pozemky daroval fyzické osobě v tísni, nebo jestliže je bezúplatně na fyzickou osobu převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, přičemž tíseň zákon předpokládá pouze v prvním případě, zatímco ve druhém nikoli.

K uvedenému Ústavní soud dodává, že při aplikaci ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, postupují obecné soudy i Ústavní soud již zcela konstantním způsobem, přičemž z nálezů Ústavního soudu, jako např. ve věci sp. zn. I. ÚS 260/95 (Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, ročník 1997 - I. díl, str. 73), vyplývá, že judikaturu obecných soudů v souvislosti s výkladem citovaného ustanovení lze považovat za ústavně konformní. Jak se uvádí v uvedeném nálezu Ústavního soudu, Směrnice vydané dne 19. 5. 1964 Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství uvedly v souvislosti s převodem obytných částí zemědělských usedlostí do praxe i jakési smluvní donucení u zemědělských pozemků k této usedlosti náležejících, takže byly uzavírány různé smíšené smlouvy, pro jejichž obsah bylo nerozhodné jejich označení. Obdobné stanovisko zaujal i Nejvyšší soud ČR v jiném rozsudku ve věci sp. zn. 3 Cdon 1341/96 (Soudní judikatura, ročník 1998, sešit 9, poř. č. 18). Také v projednávané věci Ústavnímu soudu nezbývá proto, než konstatovat, že výklad ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. (nyní po novelizaci zákonem č. 30/1996 Sb. ustanovení § 8 odst. 4 citovaného zákona) byl ze strany obecných soudů učiněn ústavně konformním způsobem.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout a současně podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) citovaných zákonů odmítnout i návrh na zrušení části ustanovení § 8 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. dubna 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru