Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1049/10 #1Usnesení ÚS ze dne 20.05.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 3
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkPromlčení
advokát/ustanovený
Exekuce
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.1049.10.1
Datum podání12.04.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb.

40/1964 Sb., § 110 odst.1

99/1963 Sb., § 30


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1049/10 ze dne 20. 5. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H., zastoupené Mgr. Romanou Hamplovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Zelenky Hajského 1631/12, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2010 č. j. 28 Co 14/2010-35, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. června 2009 č. j. 55 Nc 20769/2009-2 a exekučnímu příkazu ze dne 1. října 2009 č. j. 067EX 224487/09-12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. dubna 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich zásah do práv zajištěných čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 55 Nc 20769/2009 (dále jen "soudní spis") Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 16. června 2009 č. j. 55 Nc 20769/2009-2 nařídil obvodní soud exekuci podle vykonatelného rozhodnutí - platebního rozkazu vydaného obvodním soudem dne 10. června 1998 pod sp. zn. 1 Ro 2091/98 k uspokojení pohledávky oprávněného Dopravního podniku hl. m Prahy, a. s., ve výši 206,- Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 1 150,- Kč. Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., poté dne 1. října 2009 vydal exekuční příkaz č. j. 067EX 224487/09-12, kterým rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného. Stěžovatelka podala proti usnesení obvodního soudu o nařízení exekuce odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 10. února 2010 č. j. 28 Co 14/2010-35 usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Dne 19. dubna 2010 pak stěžovatelka doručila obvodnímu soudu návrh na zastavení exekuce, který byl soudem dne 12. května 2010 postoupen pověřenému soudnímu exekutorovi.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že jí v řízení před obvodním soudem o 206,- Kč nebyla doručena žaloba, předvolání k soudnímu jednání ani platební rozkaz sp. zn. 1 Ro 2091/98, přičemž jí soud ani neustanovil opatrovníka a neprovedl absolutně žádná šetření po jejím pobytu. Stěžovatelka se tak neměla možnost účastnit řízení a tudíž jí byla odepřena právní ochrana. Stěžovatelka se rovněž domáhala zastavení exekuce a namítala, že vymáhaná pohledávka je již ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 o. s. ř promlčena a že jí příslušné formuláře k její žádosti o ustanovení advokáta byly doručeny až dne 26. března 2010, tedy po skončení odvolacího řízení.

Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatelka očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že se celou věcí odpovídajícím způsobem zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil včetně poučení o vznesené námitce promlčení. Odvolací soud zejména zdůraznil, že "...z obsahu spisu obvodního soudu sp. zn. 1 Ro 2091/98 je zřejmé, že zákonné předpoklady nezbytné pro nařízení exekuce byly naplněny. Příslušný platební rozkaz byl stěžovatelce doručen (spolu s žalobou) do vlastních rukou dne 17. června 1998 (jak vyplývá z doručenky založené ve spise obvodního soudu), stěžovatelka odpor proti platebnímu rozkazu nepodala a platební rozkaz nabyl dne 3. července 1998 právní moci. Vykonatelný exekuční titul, podle kterého byla nařízena exekuce obvodním soudem, tedy existuje." Pokud pak stěžovatelka nesouhlasí se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.

K námitce stěžovatelky, že jí příslušné formuláře k její žádosti ze dne 21. prosince 2009 o ustanovení zástupce k řízení byly doručeny až po skončení odvolacího řízení Ústavní soud z obsahu soudního spisu zjišťuje, že stěžovatelka podala dne 12. října 2009 odvolání proti usnesení obvodního soudu o nařízení exekuce. Podané odvolání stěžovatelka doplnila podáním ze dne 16. listopadu 2009 a dále podáním ze dne 21. prosince 2009 včetně žádosti o ustanovení zástupce dle § 30 o. s. ř., které ovšem adresovala Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze dne 12. ledna 2010 doručil podání ze dne 21. prosince 2009 obvodnímu soudu, který téhož dne (tj. 12. ledna 2010) doručil soudní spis Městskému soudu. Stěžovatelka poté dne 5. března 2010 doručila Nejvyššímu soudu dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu a současně žádala o přidělení advokáta. Nejvyšší soud postoupil toto dovolání obvodnímu soudu dne 10. března 2010 a následně dne 24. března 2010 obvodní soud zaslal stěžovatelce příslušný formulář. Ústavní soud konstatuje, že pokud odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, aniž by stěžovatelce ustanovil podle § 30 o. s. ř. zástupce, sice pochybil, toto pochybení však nedosahuje ústavně právní roviny, neboť ani to, že by byl stěžovatelce ustanoven právní zástupce, nemohlo nic zvrátit na rozhodnutí odvolacího soud, které bylo vydáno zcela v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř.

Ústavní soud k celé věci připomíná, že v posuzované věci jde o tzv. bagatelní částku, která často jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž ani námitky stěžovatelky nebyly způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 a ze dne 29. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 142/08 dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru