Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1047/15 #1Usnesení ÚS ze dne 12.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 2
SOUD - MS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.1047.15.1
Datum podání09.04.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1047/15 ze dne 12. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci společnosti CF FLOP, s. r. o., se sídlem Nejedlého 383/11, Brno, doručovací adresa P. O. BOX 11, Ostrava - Poruba, IČ: 64608565, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 127/2012-45 ze dne 22. 11. 2013, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 115/2014-65 ze dne 10. 4. 2014 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3559/2014-82 ze dne 14. 1. 2014 (správně: 2015), takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 4. 2015, domáhala se stěžovatelka zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 4 odst. 4 Listiny.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti jako poslední v řadě brojí proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3559/2014-82 ze dne 14. 1. 2014 (správně: 2015). Toto rozhodnutí, jak sama stěžovatelka v ústavní stížnosti sdělila a jak si posléze Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 2 i ověřil, jí bylo doručeno dne 6. 2. 2015. Následujícím dnem od tohoto doručení počala stěžovatelce běžet dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, která uplynula dnem 7. 4. 2015. Byla-li ústavní stížnost podána k poštovní přepravě až dne 8. 4. 2015, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle výše citovaného § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.

Bez vlivu zůstává skutečnost, že jednatel navrhovatelky Ing. Ladislav Militký zaslal stížnost v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu do podatelny Ústavního soudu již dne 6. 4. 2015.

Dle § 63 zákona o Ústavním soudu pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.

V souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen "o. s. ř."), je možno učinit podání písemně, přičemž písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem. Dle ustanovení § 42 odst. 2 o. s. ř. písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, jinak se k tomuto podání nepřihlíží. Podle odstavce 3 téhož ustanovení v případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.

Porovnáním obsahu emailového podání (bez uznávaného elektronického podpisu), které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 6. 4. 2015, a podání v listinné podobě, jež mu bylo doručeno dne 9. 4. 2015 a jež je nyní předmětem přezkumu, je zjevné, že se nejedná o podání shodného znění, neboť se liší v označení stěžovatele. Jelikož tak nedošlo k doplnění stížnosti způsobem předvídaným v ustanovení § 42 odst. 2 o. s. ř., nezbylo Ústavnímu soudu, než tato podání považovat za dva samostatné návrhy.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatelka posuzovaným podáním nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka, jejímž jménem jedná jednatel Ing. Ladislav Militký, iniciovala v minulosti dvě desítky ústavních stížností, přičemž v průběhu řízení o mnoha z nich byla Ústavním soudem opakovaně, řádně a podrobně poučena o zákonných náležitostech ústavní stížnosti s důrazem na povinné zastoupení advokátem (před podáním této ústavní stížnosti naposledy ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 53/15). Nelze též pominout, že více než sto řízení bylo u Ústavního soudu zahájeno z podnětu Ing. Ladislava Militkého jako fyzické osoby, přičemž i jemu samému se dostalo opakovaného poučení o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh vady.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud má současně za to, že zákonná lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Z řečeného vyplývá, že i pokud by stěžovatelka podala návrh včas, Ústavní soud by nepovažoval za účelné ji znovu vyzývat k odstranění vad podání, neboť smyslem takové výzvy je primárně poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Pro důvody shora vyložené Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jednak jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a dále i jako návrh vadný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2015

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru