Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1046/11 #1Usnesení ÚS ze dne 19.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkrozhodčí nález
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1046.11.1
Datum podání11.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

216/1994 Sb., § 38, § 39


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1046/11 ze dne 19. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti společnosti Euro Capital 2000, a. s., se sídlem Pobřežní 224/20, 186 00 Praha 8 - Karlín, zastoupené Mgr. Petrem Neumannem, advokátem, AK se sídlem Revoluční 15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2010, č. j. 56 Co 559/2010-269 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva. Konkrétně stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a práva vlastnit majetek chráněného ustanoveními čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Porušení těchto práv spatřovala stěžovatelka v tom, že odvolací soud uznal nález Mezinárodního rozhodčího soudu a povolil jeho výkon, ačkoliv tento nález odporoval veřejnému pořádku České republiky. Rozpor rozhodčího nálezu s veřejným pořádkem tkvěl dle stěžovatelky ve skutečnosti, že jí byla uložena povinnost k náhradě nepřiměřeně vysokých nákladů řízení, ačkoliv se Mezinárodní rozhodčí soud její žalobou nezabýval meritorně a odmítl ji z procesních důvodů. Nepřípustnost tohoto postupu dokládala stěžovatelka i tím, že povinnost k náhradě nákladů řízení ve stejné výši byla uložena i druhému žalobci, jehož žalobou se však Mezinárodní rozhodčí soud zabýval meritorně a zamítl ji až po dlouhém a náročném řízení. Přitakání takovému postupu ze strany Krajského soudu v Ostravě nelze tudíž dle stěžovatelky z ústavněprávního pohledu akceptovat.

II.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadené rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze.

Krajský soud v Ostravě se v napadeném usnesení řádně vypořádal se všemi stěžovatelčinými námitkami a dostatečně vyložil, z jakého důvodu byl rozhodčí nález Mezinárodního rozhodčího soudu uznán a proč byl povolen jeho výkon.

Konkrétně Ústavní soud nemůže mít žádných ústavněprávních výhrad proti právnímu názoru odvolacího soudu, že samotná výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla stěžovatelka rozhodčím nálezem zavázána, nebyla v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Za přesvědčivý a z ústavněprávního hlediska akceptovatelný považuje Ústavní soud i závěr, podle něhož rozhodčí nález netrpěl žádnou z dalších vad, jež by jeho uznání (či povolení výkonu) bránily. Ve zbytku proto může Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí - maje je za ústavně konformní - odkázat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru