Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 103/2000Nález ÚS ze dne 20.06.2000Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v důsledku postupu ze strany soudu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/soudní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 92/18 SbNU 283
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.103.2000
Datum vyhlášení28.06.2000
Datum podání18.02.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 9 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 103/2000 ze dne 20. 6. 2000

N 92/18 SbNU 283

Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v důsledku postupu ze strany soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení

s upuštěním od ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti Ing.

E. O. a Ing. J. O., oba zastoupeni JUDr. E. H., advokátkou proti

usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2000, čj. 7A

157/99-17, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka

řízení, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2000, čj. 7

A 157/99-17, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se v ústavní stížnosti domáhali zrušení v záhlaví

uvedeného rozhodnutí, kterým bylo dle § 9 odst. 2 zákona č.

549/1991 Sb. zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku řízení

o jejich žalobě proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí

ČR ze dne 3. 8. 1999, čj. 870 /3/ 1469/ 99. Stěžovatelé namítají,

že soudní poplatek ve stanovené lhůtě uhradili. Tuto skutečnost

dokládají potvrzením České pošty, pobočka S., o nákupu kolkové

známky v hodnotě 1000,- Kč, kopií výzvy Vrchního soudu v Praze

s nalepenou kolkovou známkou v požadované hodnotě a podacím

lístkem České pošty, pobočka S., ze dne 23. 12. 1999, který

potvrzuje doporučené zaslání doplňujících skutečností, včetně

výzvy s nalepenou kolkovou známkou Vrchnímu soudu v Praze. Uvedené

důkazy dle názoru stěžovatelů svědčí o splnění jejich zákonné

povinnosti, neboť zákon o soudních poplatcích stanoví způsob

placení soudních poplatků buď v hotovosti nebo bezhotovostně,

přičemž úhrada kolkovou známkou je realizována nalepením obou dílů

kolkové známky na výzvu příslušného soudu. Zákon nestanoví

povinnost osobního doručení kolkové známky podatelně soudu.

Napadeným rozhodnutím soudu tak bylo porušeno ustanovení čl. 6

(správně patrně čl. 36) a čl. 2 Listiny základních práv a svobod.

Vrchní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že

stěžovatelé v době podání žaloby nezaplatili soudní poplatek, byli

proto usnesením soudu ze dne 6. 12. 1999, čj. 7 A 157/99-13,

prostřednictvím své zástupkyně vyzváni mimo jiné k zaplacení

soudního poplatku z návrhu. Na výzvu soudu reagovala zástupkyně

stěžovatelů podáním ze dne 23. 12. 1999, v němž rozšířila žalobní

námitky. Splnění poplatkové povinnosti v něm však neuvedla

a neoznačila ani žádné přílohy tohoto podání. Z podacího razítka

Vrchního soudu v Praze bylo rovněž zřejmé, že uvedené podání došlo

bez příloh. Vrchní soud proto napadeným usnesením řízení podle §

9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil. Po právní moci usnesení

právní zástupkyně stěžovatelů doložila kopií výzvy s nalepeným

kolkem v hodnotě 1000,- Kč, potvrzující, že soudní poplatek

z návrhu byl zaplacen. Originál výzvy s nalepeným kolkem byl také

dodatečně nalezen v obálce, v níž zástupkyně stěžovatelů odesílala

své podání ze dne 23. 12. 1999. K zastavení řízení pro nezaplacení

soudního poplatku ve stanovené lhůtě došlo v důsledku postupu ze

strany soudu (manipulací se zásilkou v podatelně soudu), ale

i v důsledku vadného postupu ze strany právní zástupkyně

stěžovatelů (§ 42 odst. 4 o.s.ř.).

Odkaz stěžovatelů na porušení ustanovení čl. 6 a čl. 2

Listiny základních práv a svobod se soudu jeví jako nepřípadný

a za této situace ponechal rozhodnutí o stížnosti na Ústavním

soudu.

Ministerstvo životního prostředí se svého postavení

vedlejšího účastníka ve smyslu ust. § 28 odst. 2 zákona č.

182/1993 Sb.vzdalo.

Z obsahu připojeného spisu Vrchního soudu v Praze, sp. zn.7A

157/99, Ústavní soud ověřil, že usnesením tohoto soudu ze dne 6.

1. 2000, čj. 7 A 157/99-17, došlo pro nezaplacení soudního

poplatku k zastavení řízení ve věci návrhu na přezkoumání

rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 3. 8. 1999, čj.

870/ 3/1469/ 99. Ústavní soud dále zjistil, že výzva soudu ze dne

6. 12. 1999, dle ustanovení § 43 o.s.ř. k doplnění podání

a zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy,

byla právní zástupkyni stěžovatelů doručena dne 10. 12. 1999. Na

tuto výzvu reagovala právní zástupkyně stěžovatelů přípisem ze dne

23. 12. 1999, ve kterém podala požadované vysvětlení ohledně

doručení žalobou napadeného rozhodnutí a dále k tomuto vyjádření

již bez dalšího výslovného zdůraznění přiložila tiskopis výzvy

soudu s vylepenou kolkovou známkou v hodnotě 1000,- Kč.

V citovaném soudním spise je rovněž přiložen podací lístek ze

dne 23. 12. 1999 a doklad ze dne 17. 12. 1999 o zakoupení kolku

v hodnotě 1000,- Kč. Z úředního záznamu na č.l. 20 soudního spisu

Ústavní soud ověřil vysvětlení vrchního soudu ohledně manipulace

se spisem na podatelně tohoto soudu, v jejímž důsledku došlo přes

splnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě k zastavení

soudního řízení.

Po posouzení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnosti je důvodná. Dle ustanovení § 8

odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. poplatky vybírají, vyměřují,

doměřují a vymáhají soudy. Poplatky se platí v české měně.

Poplatky, které nejsou vyšší než 5.000,- Kč, lze platit kolkovými

známkami, vydanými Ministerstvem financí ČR. Ostatní poplatky se

platí na účet státního rozpočtu, zřízený u České národní banky pro

jednotlivé soudy (dále jen "účet soudu").

V projednávané věci je z předložených důkazů a konečně

i z nesporného tvrzení účastníků zřejmé, že stěžovatelé zaplatili

soudní poplatek k výzvě soudu v soudem stanovené lhůtě, ve

stanovené výši a způsobem, který je stanoven zákonem - tzn.

kolkovou známkou, vylepenou na originále výzvy k zaplacení

soudního poplatku (tiskopis SEFT-15004 1-O.s.ř. č. 4a).

Skutečnost, že právní zástupkyně uvedený tiskopis s nalepenou

kolkovou známkou nezaslala soudu spolu s průvodním dopisem, či

tento tiskopis neuvedla jako přílohu ve svém přípisu Vrchnímu

soudu v Praze ze dne 23.12.1999, nelze považovat za jednání, které

by bylo možno považovat za postup neodpovídající ustanovení § 42

odst. 4 o.s.ř., jak uvádí ve svém vyjádření vrchní soud, a za

postup, který by mohl ospravedlnit zastavení řízení pro

nezaplacení soudního poplatku.

Ústavní soud také přezkoumal, zda nápravy uvedené situace

nebylo možné dosáhnout cestou řádných opravných prostředků, a zda

tedy nejde o návrh nepřípustný dle § 75 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb. Vzhledem k tomu, že správní soudnictví je vybudováno

na principu jednoinstančního řízení, který platí nejen pro

meritorní rozhodnutí, ale také pro rozhodnutí procesní povahy

(srov. III. ÚS 446/99), dle kterého je podání opravných prostředků

dle § 250j odst. 4 o.s.ř. pro řízení podle hlavy druhé části páté

vyloučeno, dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci nejde

o návrh nepřípustný ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

Ústavní soud již ve svých předchozích rozhodnutích (např. nález,

sp. zn. II. ÚS 310/97) zdůraznil, že právo na přístup k soudu,

chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6

odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,

zaujímá v každé demokratické společnosti natolik významné místo,

že nepřichází v úvahu ani jeho zužující výklad, ani formální

interpretační přístupy. Uvedené se plně vztahuje i na

projednávanou věc, kdy nedopatření ze strany soudu nelze vykládat

k tíži stěžovatele.

Vzhledem k tomu, že nápravy, jak shora uvedeno, nebylo možno

dosáhnout jiným způsobem, nezbylo Ústavnímu soudu než napadené

usnesení dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, zrušit, neboť jím došlo k porušení čl.

36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. června 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru