Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1029/18 #1Usnesení ÚS ze dne 27.03.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Praha-západ
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
odůvodnění
výživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.1029.18.1
Datum podání19.03.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 913

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1029/18 ze dne 27. 3. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti V. V., zastoupeného JUDr. et Bc. Nikolou Hönigovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, č. j. 25 Co 325/2017-265, a Okresního soudu Praha - západ ze dne 2. 6. 2017, č. j. 29 Nc 74/2016-146, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - západ jako účastníků řízení a vedlejších účastníků 1) nezletilého Š. V., 2) O. V., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha - západ svěřil rozsudkem ze dne 2. 6. 2017, č. j. 29 Nc 74/2016-146, nezletilého do střídavé péče rodičů (výrok I.), uložil stěžovateli (otci) povinnost přispívat na výživu syna částkou 10 000 Kč měsíčně (výrok II.), zaplatit dluh na výživném 15 000 Kč (výrok III.), vedlejší účastnici 2) [matce] uložil přispívat na výživu částkou 2 000 Kč měsíčně (výrok IV.) a zaplatit dluh na výživném 8 000 Kč (výrok V.); o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok VI.). Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tím, že svěření dítěte do střídavé péče je nejvhodnějším řešením nastalé situace, a to i s ohledem na skutečnost, že rodiče se na této formě péče dohodli a jsou schopni spolu komunikovat; střídavá péče již fakticky probíhá a nezletilý je na ni zvyklý. O povinnosti stěžovatele přispívat na výživu syna částkou 10 000 Kč měsíčně bylo rozhodnuto s ohledem na jeho nadstandardní majetkové poměry. Stěžovatel měl pravidelný příjem 33 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení a automobil mu však hradí zaměstnavatel - společnost Purple Sky s. r. o., jejímž je zároveň jediným společníkem, jednatelem a zaměstnancem. Vzhledem k tomu, že matka nastoupila po rodičovské dovolené zpět do zaměstnání, byla jí uložena povinnost přispívat na výživu syna nižší částkou 2 000 Kč, neboť dosahuje příjmu 17 540 Kč.

Ohledně vyživovací povinnosti Krajský soud v Praze rozhodnutí změnil rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 25 Co 325/2017-265, a to tak, že uložil otci povinnost přispívat na výživu nezletilého 8 000 Kč měsíčně a zaplatit dluh na výživném 24 000 Kč; ve vztahu k matce byl rozsudek potvrzen a byla jí uložena povinnost zaplatit dlužné výživné 26 000 Kč. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že odůvodněné potřeby nezletilého a jeho majetkové poměry odpovídají stanovenému výživnému, které je upraveno spravedlivě také s ohledem na schopnosti, možnosti a majetkové poměry obou rodičů. Otec výši svých příjmů podle odvolacího soudu záměrně zkresloval, přitom z dokazování vyplynulo, že mimo pracovní smlouvy měl s vlastní společností uzavřenu také výhodnou smlouvu o provedení práce, podle které mu náležela hodinová odměna 400 Kč, a podle výpovědi svědka měl stěžovatel denní příjem 6000 - 7000 Kč. O dobrých majetkových poměrech stěžovatele vypovídá i to, že v období březen 2015 - září 2016 vybral z firemního účtu 1,5 mil. Kč. V rámci zkoumání majetkových poměrů matky zjistil odvolací soud, že darovala svému synovi z předchozího manželství dům s pozemkem, učinila tak ovšem již v létě 2013, tj. ještě před rozpadem vztahu se stěžovatelem v listopadu 2016. Matka se nezbavovala majetku účelově, ale naopak jej chránila před dluhy a exekucí vedenou proti jejímu bývalému manželovi.

Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení; namítá porušení svých ústavních práv - zejména na ochranu soukromí podle čl. 10 odst. 2, na podnikání podle čl. 26 odst. 1, spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že obecnými soudy zjištěná výše jeho příjmu neodpovídá skutečnosti ani provedenému dokazování, tvrdí, že tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Rovněž je přesvědčen, že byla porušena zásada rovnosti účastníků v řízení, jelikož obecné soudy měly přihlédnout pouze k důkazům předloženým vedlejší účastnicí (matkou). Soudy také nesprávně zjistily majetkové poměry vedlejší účastnice, která se podle stěžovatele měla účelově zbavit rodinného domu, a navíc má vysokou životní úroveň díky stávajícímu partnerovi, s nímž vede společnou domácnost.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost není nepřípustná podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) - je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Úkolem Ústavního soudu je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") výhradně ochrana ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny. Nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej nález ze dne ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93).

Ústavní stížnost postrádá relevantní ústavněprávní argumentaci, která by svědčila o porušení některého z ústavně chráněných práv stěžovatele. Z napadených rozsudků je zřejmé, že stěžovatel zkresloval své majetkové poměry s cílem snížit svoji vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Obecné soudy se majetkovými poměry obou rodičů dostatečně zabývaly a dospěly k jednoznačným závěrům, které řádně odůvodnily. Bylo prokázáno, že majetkové poměry stěžovatele (otce) jsou příznivé a odůvodněným potřebám nezletilého odpovídá výživné otce ve výši 8 000 Kč měsíčně, které je v souladu se schopnostmi, možnostmi a celkovými poměry stěžovatele. Měl-li stěžovatel za to, že obecné soudy zjišťují jeho majetkové poměry nesprávně, měl věrohodně tvrdit a prokázat, že má odlišné příjmy, což úspěšně neučinil. Důkazní břemeno je v tomto ohledu na něm, stěžovatel musí soud věrohodně přesvědčit, jaké jsou jeho faktické poměry a opatrovnický soud může v případě nevěrohodných tvrzení o majetkových poměrech vycházet i z fikce příjmu ve výši pětadvacetinásobku životního minima (§ 916 obč. zák.) a z něj určit výživné. Přispívat na výživu nezletilého syna je primární povinností stěžovatele jako rodiče a nelze v tom spatřovat porušení ústavních práv, jestliže bylo výživné stanoveno v souladu se zákonem - jako v nyní souzené věci.

Napadená rozhodnutí jsou založena na dostatečně provedeném dokazování a učiněné právní závěry vyplývají ze správně zjištěného skutkového stavu. Obecné soudy postupovaly při dokazování v duchu zásady volného hodnocení důkazů a zásadu rovnosti v řízení neporušily; navíc nebyly v předmětném nesporném řízení ovládaném vyšetřovací zásadou vázány důkazními návrhy účastníků.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru