Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1019/11 #1Usnesení ÚS ze dne 03.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
POLICIE - Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminality
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor a pozemků
zákla... více
Věcný rejstříktrestní stíhání/zahájení
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
odnětí/vydání věci
Policie České republiky
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1019.11.1
Datum podání06.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11, čl. 12

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 8

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 84, § 78, § 158


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1019/11 ze dne 3. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelek Ing. J. Z. a M. K., zastoupených JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem Nerudova 3, Třebíč, o ústavní stížnosti proti příkazu Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 1578/2011 ze dne 27. 3. 2011 k domovní prohlídce a proti provedení této prohlídky dne 30. 3. 2011 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelky domáhaly, aby Ústavní soud 1) zrušil v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce, 2) konstatoval, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, služba kriminální policie a vyšetřování a odbor hospodářské kriminality, porušila ústavně zaručená práva stěžovatelek ve smyslu čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že provedla ve věci vedené pod č. j. KRPB-28862/TČ-2010-060081-sov domovní prohlídku v domě č. p. 102 postaveném na parcele p. č. 139 v obci a katastrálním území Čechočovice, okres Třebíč, aniž se zabývala posouzením tohoto úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného za situace, kdy ještě nebylo zahájeno trestní stíhání a kdy stěžovatelka M. K. byla ochotna požadované věci dobrovolně vydat, a 3) zakázal Policii České republiky v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelek pokračovat a přikázal jí obnovit stav před porušením.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") vydal dne 27. 3. 2011 pod sp. zn. 70 Nt 1578/2011 příkaz k domovní prohlídce rodinného domku, jehož spoluvlastníky byly Ing. J. Z. (dále jen "1. stěžovatelka") s podílem ideální 1/6 domu a M. K. (dále jen "2. stěžovatelka") s podílem ideálních 4/6 domu. Toto rozhodnutí bylo vydáno v souvislosti s trestním řízením vedeným Policií ČR pod č. j. KRPB-28862/TČ-2010-060081 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měla dopustit 1. stěžovatelka. Na základě zmíněného příkazu byla domovní prohlídka dne 30. 3. 2011 za přítomnosti 2. stěžovatelky skutečně vykonána, přičemž nebyly zajištěny žádné věci důležité pro trestní řízení.

Stěžovatelky ve své ústavní stížnosti poukázaly na skutečnost, že domovní prohlídka byla nařízena a provedena ve fázi prověřování, tj. před zahájením trestního stíhání, přičemž takto lze postupovat pouze tehdy, jedná-li se o úkon neodkladný či neopakovatelný. V odůvodnění příkazu k provedení domovní prohlídky však nic takového uvedeno nebylo. Konkrétní důvody, v nichž byla neodkladnost či neopakovatelnost úkonu spatřována, měly být zachyceny i v protokolu o provedení domovní prohlídky, což se rovněž nestalo; policejní orgán toliko obecně citoval ustanovení trestního řádu. Stěžovatelky dále vytýkaly policejnímu orgánu, že před realizací prohlídky neprovedl předchozí výslech dle § 84 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a ani nevyzval 2. stěžovatelku k dobrovolnému vydání věcí dle § 78 odst. 1 téhož předpisu. Nadto bylo zjevně možno výsledku sledovaného domovní prohlídkou docílit i jinak, neboť 1. stěžovatelka již více než tři měsíce před provedením domovní prohlídky s policejním orgánem spolupracovala a věci, o něž tehdy žádal, mu sama vydala. Policejní orgán měl dle stěžovatelek pochybit i v tom, že zkoumal obsah soukromého notebooku 2. stěžovatelky, který s účelem prohlídky zjevně nesouvisel. Stěžovatelky dále vyslovily domněnku, že policejní orgán zneužil svou pravomoc, když pokračoval v úkonech dle § 158 odst. 3 trestního řádu, přestože měl správně zahájit vyšetřování (jako další fázi trestního řízení). Pokud šlo o příkaz k provedení domovní prohlídky, stěžovatelky poukazovaly na absenci náležitého vymezení rozsahu prohlídky a poučení o povinnosti majitele domu strpět prohlídku a o možnosti policie překonat případný odpor nebo vytvořenou překážku. Příkaz neobsahoval ani upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení s tím, že v opačném případě může dojít k jejich odejmutí. Především ale v příkazu, jak již bylo uvedeno výše, chyběly úvahy o nutnosti vykonat domovní prohlídku jako neodkladný úkon. Příkaz k provedení domovní prohlídky byl rovněž pro stěžovatelky překvapivý, neboť v něm nebylo specifikováno, co má být v domě stěžovatelek nalezeno. Na podporu své argumentace odkázaly stěžovatelky na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1132/08 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 474/07 a II. ÚS 362/06 a žádaly, aby Ústavní soud rozhodl jak uvedeno výše.

Stěžovatelky následně zaslaly Ústavnímu soudu na vědomí vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 KZN 1169/2010-91 ze dne 20. 4. 2011, z nějž plynulo, že ze strany krajského státního zastupitelství nebylo shledáno žádné pochybení policejního orgánu, které by mělo za následek nezákonnost domovní prohlídky.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k meritornímu přezkumu napadeného rozhodnutí.

Stěžovatelky v ústavní stížnosti vytýkaly orgánům činným v trestním řízení řadu pochybení, týkajících se jak příkazu k domovní prohlídce, tak i samotného výkonu této prohlídky, v nichž spatřovaly porušení svých ústavně zaručených práv obsažených zejména v čl. 8, 11 a 12 Listiny.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že se již skutkově i argumentačně obdobným podáním zabýval v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky č. 1 směřujícím proti příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2011 sp. zn. 70 Nt 1580/2011 k prohlídce jiných prostor a pozemků, přičemž neshledal námitky stěžovatelky důvodnými a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou (usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1018/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V citovaném usnesení se Ústavní soud při posuzování náležitostí příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, jakož i jejího následného provedení, přiklonil k širšímu výkladu pojmu "obydlí" a s ním souvisejícího pojmu "soukromý život" (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, odst. 14 a násl., dostupný na http://nalus.usoud.cz a v tomto nálezu citovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Niemitz proti Německu), proto se otázkou porušení práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podrobně zabýval. Závěry obsažené v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1018/11 je proto možné v plném rozsahu vztáhnout i na nyní projednávanou věc, přestože se citované usnesení týkalo prohlídky jiných prostor, zatímco nyní je předmětem řízení příkaz k domovní prohlídce.

Jelikož Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro nějž by se od názoru vysloveného v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1018/11 odchýlil, v podrobnostech na toto rozhodnutí odkazuje a toliko stručně konstatuje, že i v nyní projednávané věci byly splněny všechny podmínky ústavnosti zásahu do domovní svobody podle čl. 12 odst. 2 a 3 Listiny (prohlídka provedená podle zákona, za účelem trestního řízení, na výslovný příkaz soudce). Podobné podmínky (omezení na základě zákona, sledující veřejný zájem a je nezbytné v demokratické společnosti) stanoví čl. 11 Listiny i pro zásah do práva na ochranu majetku a jeho pokojného užívání a ani v tomto případě Ústavní soud nezjistil, že by orgány činné v trestním řízení vybočily z mezí ústavně konformního postupu. Čl. 8 Listiny, který chrání právo na osobní svobodu, nemohl být porušen již z toho důvodu, že ani jedna ze stěžovatelek nebyla v době domovní prohlídky trestně stíhána ani zbavena osobní svobody.

Vzhledem k tomu, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by svědčily o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelek, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru