Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1018/11 #1Usnesení ÚS ze dne 16.05.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor a pozemků
zákla... více
Věcný rejstříktrestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
Policie České republiky
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1018.11.1
Datum podání06.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 12, čl. 11

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 8

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83a, § 160 odst.4, § 82


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1018/11 ze dne 16. 5. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ing. J. Z., zastoupené JUDr. Karlem Holubem, advokátem, AK se sídlem v Třebíči, Nerudova 3, proti příkazu Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2011 sp. zn. 70 Nt 1580/2011 k prohlídce jiných prostor a pozemků takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 5. 4. 2011 se Ing. J. Z. (dále též "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem:

I. Konstatoval, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, služba kriminální policie a vyšetřování a odbor hospodářské kriminality, porušila základní práva dle čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že dne 30. 3. 2011 provedla ve věci vedené pod č. j. KRPB-28862-282/TČ-2010-06008-SOV prohlídku jiných prostor a pozemků v kancelářích č. 215 až 218 ve druhém nadzemním podlaží objektu občanské vybavenosti č. p. 1190 postaveného na p. č. 939/4 v obci a k. ú. Třebíč, aniž se zabývala posouzením tohoto úkonu jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného za situace, kdy byla stěžovatelka ochotna požadované věci dobrovolně vydat a kdy ještě nebylo zahájeno trestní stíhání ve smyslu ustanovení § 160 a násl. tr. řádu.

II. Uložil Polici České republiky, aby nepokračovala v uvedeném porušování základních práv a svobod stěžovatelky a obnovila stav před tímto porušením.

III. Zrušil příkaz Městského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2011 k prohlídce jiných prostor a pozemků sp. zn. 70 Nt 1580/2011.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 27. 3. 2011 soudce Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") k návrhu Krajského státního zastupitelství v Brně na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a odst. 1 tr. řádu přikázal prohlídku shora uvedených prostor, které užívala stěžovatelka, s tím, že prohlídku provede v době od 29. 3. 2011 do 13. 4. 2011 policejní orgán Policie ČR, KŘP JmK, SKPV, odd. HK, kpt. Mgr. J. S. a další policisté KŘ PČR JmK Brno.

Prohlídka jiných prostor a pozemků byla provedena dne 30. 3. 2011, jak plyne z protokolu o jejím provedení z téhož dne.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že Policie ČR a městský soud svým postupem porušily shora uvedená základní práva dle čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 Listiny.

Namítla, že prohlídka byla provedena v rozporu s požadavky trestního řádu; nejednalo se o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, nebyl proveden předchozí výslech ve smyslu § 84 tr. řádu, nebyla vyzvána k vydání věci ve smyslu § 78 odst. 1 tr. řádu. V průběhu prohlídky byly stěžovatelce odňaty účetní doklady obchodní společnosti CARRYBOY, spol. s r. o., na něž se důvod provedení prohlídky nevztahoval; provedení prohlídky bylo zcela zbytečné s ohledem na to, že stěžovatelka byla ochotna Policii ČR vydat vše, co požadovala. Prohlídka byla provedena před zahájením trestního stíhání, aniž by bylo zdůvodněno, proč provedení úkonu nebylo možné odložit na pozdější stadium trestního řízení; nebyly tak naplněny požadavky § 160 odst. 4 věty poslední tr. řádu.

Stěžovatelka poukázala na judikaturu Ústavního soudu, tj. usnesení ze dne 25. 6. 2009 III. ÚS 1132/08, nález ze dne 27. 9. 2007 II. ÚS 474/07 a nález ze dne 1. 11. 2006 II. ÚS 362/06.

Následně stěžovatelka zaslala Ústavnímu soudu vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 20. 4. 2011 o přezkoumání postupu policejního orgánu.

IV.

K tvrzení o porušení čl. 2 odst. 2 Listiny Ústavní soud uvádí, že tento článek samostatná základní práva či svobody nezakládá; jedná se o rámcové ustanovení, které nemůže být porušeno samostatně. Tvrzení o porušení čl. 8 odst. 2 Listiny je prima facie zjevně neopodstatněné, neboť stěžovatelka nebyla v době zásahu trestně stíhána ani zbavena osobní svobody.

Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v tvrzení, že nařízením a uskutečněním prohlídky jiných prostor bylo porušeno základní právo stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny a na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny; ústavní stížnost lze posoudit i z pohledu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zaručujícího základní právo na respektování soukromého a rodinného života (v části týkající se soukromého života) a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě zaručujícího ochranu majetku.

K tvrzení o porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.

Obecné principy

Článek 12 Listiny má následující znění:

Čl. 12

(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

(3) Jiné zásady do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.

Článek 8 úmluvy zní:

Článek 8

Právo na respektování rodinného a soukromého života

1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Výše uvedené články se o ochraně "jiných prostor" výslovně nezmiňují; článek 12 Listiny chrání nedotknutelnost "obydlí", článek 8 Úmluvy hovoří o právu na respektování "obydlí". Jelikož činnosti v rámci profese či podnikání lze vykonávat v privátních prostorách a naopak činnosti ryze soukromé povahy lze vykonávat v profesních, obchodních podnikatelských a jiných provozovnách (tj. v prostorách nesloužících k bydlení, v dikci § 82 odst. 2 tr. řádu "jiných prostorách"), a navíc takové rozlišování by mohlo vést k nerovnosti v zacházení, přiklonil se Ústavní soud stejně jako Evropský soud pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") k širšímu výkladu pojmu "obydlí" a s ním souvisejícího pojmu "soukromý život" (srov. nález ze dne 16. 2. 2010 Pl. ÚS 3/09, odst. 14 a násl., dostupný na http://nalus.usoud.cz a v tomto nálezu citovaný rozsudek Evropského soudu ze dne 16. 12. 1992 ve věci Niemitz proti Německu, stížnost č. 13710/88, odst. 27 a násl., dostupný na http://www.echr.coe.int). Soudem podle ustanovení § 82 odst. 2 nařízenou prohlídku jiných prostor tudíž nutno považovat za zásah do práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.

Jak vyplývá z výše citovaných čl. 12 odst. 3 Listiny a čl. 8 odst. 2 Úmluvy, základní práva jimi chráněná nejsou absolutní a stát do nich může za podmínek stanovených citovanými články zasáhnout. Těmito podmínkami jsou obecně "soulad se zákonem", sledování legitimního cíle a "nezbytnost v demokratické společnosti".

Jinak řečeno, důvody uvedené k ospravedlnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality. Nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ve vztahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povahu prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce.

Aplikace obecných principů na projednávaný případ

A. Jednalo se o "zásah"?

Ze shora uvedených důvodů lze učinit závěr, že nařízením prohlídky jiných prostor příkazem soudce ze dne 27. 3. 2011 a jeho provedením bylo zasaženo do základního práva stěžovatelky na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.

B. Byl zásah "v souladu se zákonem"?

Stěžovatelka tvrdila, že předmětný zásah nebyl "v souladu se zákonem", neboť byl proveden jako neodkladný úkon, aniž by pro jeho provedení byly splněny zákonné podmínky ustanovení § 160 odst. 4 tr. řádu.

Ústavní soud z příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 27. 3. 2011 a protokolu o provedení prohlídky prostor a pozemků ze dne 30. 3. 2011 (v rámci níž byla zajištěna mj. i úřední razítka finančních orgánů) dospěl k závěru, že k provedení prohlídky existovaly dostatečné důvody ve smyslu požadavků § 82 odst. 1 tr. řádu, stejně jako k provedení prohlídky jako neodkladného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu; opačný názor stěžovatelky v ústavní stížnosti je tvrzením postrádajícím dostatečné odůvodnění. Tvrzený zásah do základních práv proto považuje za uskutečněný "v souladu se zákonem."

C. Sledoval zásah legitimní cíl nebo cíle?

Ústavní soud je toho názoru, že inkriminovaný zásah sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (plnění úkolů veřejné správy) i čl. 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti).

D. Byl zásah "nezbytný v demokratické společnosti"?

Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud se přiklání k názoru že důvody uvedené pro něj v příkazu městského soudu ze dne 27. 3. 2011 k prohlídce jiných prostor a pozemků mohou být považovány za odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky.

Ústavní soud tak uzavírá, že čl. 12 Listiny, resp. čl. 8 Úmluvy, nebyly porušeny.

K tvrzení o porušení základního práva na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě

Stejně jako výše uvedené základní právo na nedotknutelnost obydlí resp. na respektování soukromého života, ani základní právo na ochranu majetku chráněné výše uvedenými články Listiny a Úmluvy není absolutní a stát do něj může za podmínek stanovených těmito články zasáhnout. Test ústavnosti zásahu státu do práva na ochranu majetku je obdobný testu aplikovanému při posuzování zásahů do soukromého života; takový zásah tudíž musí být "souladný se zákonem," "nezbytný v demokratické společnosti" a sledovat legitimní cíl.

Při posuzování inkriminovaných zásahů státu do práva na pokojné užívání majetku stěžovatelky Ústavní soud dospěl ke stejným závěrům, jako při posuzování ústavní souladnosti zásahu do nedotknutelnosti obydlí, resp. soukromého života. K zásahu do práva na pokojné užívání majetku stěžovatelky (tj. zejména jí užívaných kancelářských prostor) dle názoru Ústavního soudu skutečně došlo, nejednalo se však o zásah protiústavní, neboť sledoval legitimní cíl, byl proveden na základě zákona a byl nezbytný v demokratické společnosti.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru