Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 101/96Nález ÚS ze dne 26.06.1996K pojmu "tíseň" podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkinterpretace
Tíseň
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 55/5 SbNU 425
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.101.96
Datum podání09.04.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

87/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.g


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 101/96 ze dne 26. 6. 1996

N 55/5 SbNU 425

K pojmu "tíseň" podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 26. června 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) M. F., 2) J. B., 3) H. M.,

4) L. B., všech zastoupených advokátem JUDr. J. A., proti rozsudku

Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1995, čj. 19 Co 125/95-79,

za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení,

a vedlejšího účastníka Vojenského opravárenského podniku,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1995, čj. 19

Co 125/95-79, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozsudek Okresního

soudu v Prostějově ze dne 1. 12. 1994, čj. 4 C 82/92-56, jímž

návrh, aby odpůrci bylo uloženo vydat stěžovatelům nemovitosti

v k. ú. L., ve výroku tohoto rozsudku blíže označené, byl

zamítnut, stěžovatelé uvádějí, že obecné soudy zjišťovaly skutkový

stav věci nedostačujícím způsobem, neboť jinak navrhovanými, leč

neprovedenými, důkazy, by muselo být prokázáno, že matka

stěžovatelů uzavírala předmětnou kupní smlouvu v tísni za nápadně

nevýhodných podmínek. Navíc tyto soudy při svém rozhodování

nevzaly v úvahu celkové politické ovzduší, jaké existovalo v době

uzavírání smlouvy v podmínkách komunistického režimu. Tímto

postupem obecných soudů došlo k porušení základních práv

stěžovatelů, totiž práva na spravedlivý proces, jakož i práva na

vlastnictví podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"). Z uvedených důvodů navrhují proto

stěžovatelé zrušení napadených rozhodnutí.

Účastník řízení Krajský soud v Brně ve vyjádření ze dne 17.

6. 1996 uvedl, že právo účastníků na spravedlivý proces porušeno

nebylo a současně odkázal na důvody napadeného rozsudku. Navrhl

proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Vojenský opravárenský podnik M. se k podané

ústavní stížnosti nevyjádřil.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad

jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru Ústavní soud

zjistil z obsahu spisu 4 C 82/92 Okresního soudu v Prostějově, že

oba soudy se restitučním nárokem stěžovatelů, opřeným o ustanovení

§ 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních

rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, skutkově i právně

zabývaly, přičemž dospěly k závěru, že k převodu nemovitostí

předmětnou kupní smlouvou došlo nikoli ve stavu tísně, podle

názoru okresního soudu pak ani za nápadně nevýhodných podmínek.

Krajský soud ve svém rozhodnutí považuje sice za nepochybné, že

matka stěžovatelů byla přinucena k zastavení výkonu mlynářské

živnosti již v roce 1952 a jako osoba náležející ke společensky

nežádoucí skupině obyvatel nesla důsledky spojené s předchozím

provozováním této živnosti, ani tento stav nemohl však, podle jeho

názoru, vyvolat na její straně takový stav tísně, aby se rozhodla,

jako pro výlučné řešení dané situace, k prodeji mlýna. Restituční

předpisy vycházejí ze zásady legality právních vztahů, vzniklých

před listopadem 1989 na základě tehdy platných právních předpisů,

a ze zásady nabytých práv nových vlastníků. Jestliže při právním

posuzování daného případu je nutno vyloučit princip jakési jen

obecné tísně, potom nejsou splněny ani konkrétní podmínky

uplatňovaného restitučního důvodu.

Již ve svém nálezu ze dne 24. 5. 1994, publikovaném pod č.

131/1994 Sb., zaujal Ústavní soud v souvislosti se zrušením

některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických

vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších

předpisů, stanovisko, že protiprávnost, vedoucí k restituci, nutno

interpretovat výlučně v návaznosti na účel zákona, a proto i pojem

tísně je třeba vykládat v souvislosti s politickým nátlakem,

spojeným s obdobím let 1948 - 1989. Obdobně jako v případě tohoto

restitučního zákona je i účelem zákona č. 87/1991 Sb.,

o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů,

aplikovaného v projednávané věci obecnými soudy, "zmírnit následky

některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období let

1948 - 1989". Povinností obecných soudů, totiž povinností

vyplývající z vázanosti soudce zákonem (článek 95 odst. 1 Ústavy

ČR), i jeho účelem, bylo tedy interpretovat i v projednávané věci

pojem tísně v těchto širších souvislostech. Politický nátlak nelze

zde, podle názoru Ústavního soudu, chápat jen jako jednorázový

akt, ale rovněž jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to,

že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní

právní úkon, který by v právním státě jinak neučinila. Jak

konstatoval Ústavní soud i ve svém nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS

59/95, také vědomí nedostatku zákonné ochrany soukromého

vlastnictví je objektivně působícím a existujícím stavem, tedy

tísní, a tato potom je i pohnutkou vůle jednající osoby, vyjma

případů, kdy vlastnictví k věci pozbylo pro jednotlivce smysl bez

ohledu na, v uvedeném období panující, politické poměry. O posléze

uvedený případ však, podle názoru Ústavního soudu, v projednávané

věci nejde, uváží-li se, že administrativním opatřením byla již

v roce 1951 výroba v předmětném mlýně zastavena, a dále, že

výměrem průmyslové komise bývalého Okresního národního výboru v P.

z 2. 6. 1961, zn. Prům. 580/61, bylo matce stěžovatelů uloženo

okamžitě demontovat stávající zařízení mlýna s tím, že o využití

volných prostor bude rozhodnuto podle vládního nařízení č.

111/1950 Sb., o hospodaření s některými místnostmi. Pojem tísně

podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 87/1991 Sb.,

o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů,

vyložily tedy obecné soudy zcela stranou účelu citovaného zákona,

neboť v právním státě by matka stěžovatelů k převodu předmětných

nemovitostí stěží měla důvod.

Protože tedy krajský soud svým rozhodnutím porušil článek 36

odst. 1 Listiny, článek 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i článek 6

odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,

Ústavní soud podané ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu,

napadené rozhodnutí zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 26. června 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru