Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 101/06Usnesení ÚS ze dne 21.08.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.101.06
Datum podání01.03.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 85, § 96

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 101/06 ze dne 21. 8. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. H., Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Plynární 6, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2005 č.j. 8 Co 2048/2005-105, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2005, č.j. 11 P 25/2005-68, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před nalézacím a odvolacím soudem, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobně rekapitulovat, neboť jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

Obě rozhodnutí se týkají zvýšení výživného, které je stěžovatel povinen platit na svou nezletilou dceru. Sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že nebrojí proti stanovení tak razantního navýšení vyživovací povinnosti, ale proti výroku, kterým tato povinnost je stanovena k rukám matky. Dle jeho názoru nejsou zajišťovány potřeby nezletilé, nýbrž zvyšování životní úrovně její matky. Stěžovatel uplatňuje názor, že určitá část jím placeného výživného měla být stanovena jako spořící částka, která by zajišťovala životní úroveň nezletilé, zejména po dosažení zletilosti. Stěžovatel dále vyjadřuje nesouhlas se zvýšením vyživovací povinnosti od roku 2003, dle jeho názoru mělo ke zvýšení dojít až od 1. 4. 2004. Vzhledem k tomu, že, jak uvádí stěžovatel, soudy neposkytly nejen jemu, ale hlavně jeho nezletilé dceři zákonem stanovenou ochranu jejich práv, navrhuje zrušení obou v záhlaví uvedených rozsudků.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i obou napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Především je třeba zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavních garancí, tj. z pohledu, zda v řízení před obecnými soudy a rozhodnutím z něj vzešlým nebyla dotčena práva nebo svobody chráněné ustanoveními ústavního pořádku. Zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je tak vázán na splnění jistých podmínek (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93).

Z textu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel takto vymezenou funkci Ústavního soudu nezohlednil a domáhá se běžného instančního přezkumu napadených rozhodnutí obou soudů. Uplatněné argumenty jsou vyjádřením nesouhlasu se závěrem obou soudů, ovšem bez přesahu do ústavněprávní roviny. Rozhodnutí obou soudů jsou náležitě odůvodněna a na základě pouhé nespokojenosti s výsledkem řízení nelze namítat porušení práva na spravedlivý proces. K námitkám uplatněným v ústavní stížnosti se pak vyjadřuje především odvolací soud, neboť byly zřejmě již obsahem stěžovatelova odvolání. V tomto směru lze na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odkázat.

Na závěr je možno dodat, že sám stěžovatel v závěru své stížnosti naznačuje, že jsou to především práva jeho nezletilé dcery, která měla být dle jeho názoru obecnými soudy porušena a jejichž ochrany se on cestou ústavní stížnosti domáhá. Ústavní stížnost je však oprávněna podat fyzická osoba, která tvrdí, že došlo k porušení jejích práv. Není přípustná ústavní stížnost podaná ve prospěch třetí osoby.

Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

za správnost : Svozilová

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru