Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1006/11 #1Usnesení ÚS ze dne 25.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Praha
SOUD - OS Kolín
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
spoluvlastnictví/vypořádání
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.1006.11.1
Datum podání06.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 142

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1006/11 ze dne 25. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti J. B., právně zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, Legerova 44, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. 22 Cdo 4185/2008, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. 24 Co 138/2008 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 1. 2008 sp. zn. 8 C 129/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu došlo ke zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a stěžovatele. Současně byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání vzájemných podílů částku 935.000,- Kč. Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud podané dovolání odmítl.

Se závěry, k nimž dospěly obecné soudy, stěžovatel zásadně nesouhlasí, neboť mu nebyl poskytnut hodnotový ekvivalent v penězích, který by mu umožňoval obstarání obdobné věci, jako představoval podíl spoluvlastníka. Obvyklá cena nemovitosti stanovená znalcem na částku 3.740.000,- neodpovídá realitě, k tomuto tvrzení předložil stěžovatel obecným soudům znalecký posudek, podle něhož je tržní cena nemovitosti 8.170.000,- Kč. Obecné soudy se s tímto rozporem ve znaleckých posudcích nijak nevypořádaly a ani nevyslechly zpracovatele posudku. V průběhu prakticky celé ústavní stížnosti stěžovatel polemizuje a otázkou hodnověrnosti znaleckého posudku, který si nechal zpracovat obecný soud. Metody, jimiž byl tento zpracován, nebyly vhodně zvoleny a znalec se navíc dopustil celé řady chyb. Posuzovaná nemovitost má secesní fasádu a s ohledem na lokalitu je odhad ceny soudem určeného znalce značně nepřiměřený. Stěžovatel investoval v minulosti do nemovitosti řádově statisíce korun, přičemž tyto investice se nijak neprojevily do hodnoty oceňované nemovitosti. Z ustanovení § 142 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že spoluvlastník může o svůj spoluvlastnický podíl přijít pouze za přiměřenou náhradu, která bude představovat hodnotový ekvivalent vyjádřený v penězích, umožňující podle místních podmínek obstarání obdobné věci. Za soudem přiřknutou částku si však stěžovatel v dané lokalitě nemůže pořídit věc obdobnou. Z výše uvedených důvodů je stěžovatel toho názoru, že došlo k zásahu do jeho základních práv garantovaných mu jak čl. 36, tak i čl. 11 Listiny.

III.

Ústavní soud posoudil předmětnou ústavní stížnost, načež dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Již okresní soud v Kolíně se věnoval namítanému rozporu ve vypracovaných znaleckých posudcích, přičemž z odůvodnění jsou zřejmé důvody, pro které vyšel nalézací soud z posudku odhadujícího cenu nemovitosti na 3.740.000,- Kč. Při zpracování konkurujícího posudku bylo vycházeno ze součtu tržní ceny jednotlivých bytových jednotek a nebytových prostor, tedy ze stavu, který právně neexistoval, neboť dům na jednotky rozdělený nebyl. Rozhodnutí odvolacího soudu právní názor nalézacího soudu toliko prohlubuje a prakticky mu není čeho vytknout, z toho důvodu lze v dalším na odůvodnění rozhodnutí krajského i okresního soudu toliko odkázat. Co se týče napadeného usnesení Nejvyššího soudu, jsou z odůvodnění zřejmé okolnosti, pro které nelze v předmětném případě založit přípustnost dovolání.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru