Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 100/99Nález ÚS ze dne 10.04.2000Uložení pořádkové pokuty soudem za podání, které bylo stížností na tento soud

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstříkpravomoc
správní sankce
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 53/18 SbNU 21
EcliECLI:CZ:US:2000:4.US.100.99
Datum vyhlášení12.04.2000
Datum podání24.02.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

335/1991 Sb., § 6

436/1991 Sb., § 26

99/1963 Sb., § 53


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 100/99 ze dne 10. 4. 2000

N 53/18 SbNU 21

Uložení pořádkové pokuty soudem za podání, které bylo stížností na tento soud

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti L. U.,

zastoupeného Mgr. S. F., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu

v Praze, sp. zn. 2 Co 46/98, ze dne 30. 11. 1998, za účasti

Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 2 Co 46/98, ze dne

30. 11. 1998, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn.

16 C 1/97, ze dne 18. 11. 1997, se zrušuje.

Odůvodnění:

V odůvodnění své včas podané ústavní stížnosti, směřující

proti shora označenému usnesení vrchního soudu, stěžovatel uvedl,

že u Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobu na ochranu

osobnosti, kterou se domáhal opravy novinového článku, a proti

umístění toho článku do veřejné vývěsky v Č. V průběhu jednání ve

věci samé dne 20. 10. 1997 použila soudkyně opatření při vedení

jednání, proti kterým se stěžovatel ohradil stížností podanou ve

smyslu § 6 zákona o soudech a soudcích k rukám předsedy Krajského

soudu v Hradci Králové. Přesto byla stížnost založena do

předmětného soudního spisu a soudkyně ji vyhodnotila jako podání

ve věci samé a stěžovateli uložila napadeným usnesením pořádkovou

pokutu ve výši 5.000,- Kč. Toto rozhodnutí, proti němuž stěžovatel

podal odvolání, bylo pak shora označeným rozhodnutím vrchního

soudu potvrzeno. Navrhovatel je přesvědčen, že tímto rozhodnutím

bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva obracet se na

státní orgány se stížností podle čl. 18 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod, když stěžovatel se svojí stížností obracel na

předsedu Krajského soudu v Hradci Králové a za tuto stížnost byl

pokutován soudkyní, na kterou stížnost podal. Dle jeho názoru je

nemožné, aby o stížnosti rozhodovala osoba, proti níž je stížnost

podávána, a není také možné, aby stěžovatel byl za svoji stížnost

sankcionován. Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení napadeného

usnesení.

Vrchní soud v Praze ve svém písemném vyjádření k obsahu

ústavní stížnosti uvedl, že jestliže se podání stěžovatele, které

došlo Krajskému soudu v Hradci Králové dne 24. 10. 1997, stalo

součástí spisu, sp. zn. 16 C 1/97, a soud I. stupně je považoval

za hrubě urážlivé a uložil stěžovateli pořádkovou pokutu, zabýval

se odvolací soud nejprve námitkou podjatosti soudkyně Krajského

soudu v Hradci Králové věc projednávající, kterou stěžovatel

uplatnil v odvolání proti usnesení soudu I. stupně. Poté, co

vrchní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti ve vztahu

k soudkyni krajského soudu není důvodná, zabýval se dále tím, zda

v dané věci byly stanoveny předpoklady pro postup soudu podle

ustanovení § 53 o.s.ř., a zda výše pokuty je přiměřená, přičemž

závěry, k nimž v tomto směru dospěl, jsou uvedeny v odůvodnění

napadeného usnesení, jímž bylo usnesení soudu I. stupně

o pořádkové pokutě potvrzeno, na které vrchní soud ve svém

vyjádření odkázal.

Ústavní soud zjistil z připojeného spisu Krajského soudu

v Hradci Králově, sp. zn. 16 C 1/97, že stěžovatel v průběhu

řízení, zahájeného u uvedeného soudu k jeho návrhu na ochranu

osobnosti, se podáním podle záhlaví a nepochybně i podle jeho

obsahu, určeným k rukám předsedy Krajského soudu v Hradci Králové,

na tohoto obrátil se stížností na soudkyni jeho občanskoprávní věc

u uvedeného soudu projednávající, jako reakci na její postup při

jednání konaném dne 20. října 1997. Toto podání, které bylo

založeno do označeného spisu (dlužno však podotknout, že se tak

stalo nikoliv z rozhodnutí této soudkyně samotné, jak tomu

nasvědčuje záznam v připojeném spise na č.l. 63 p.v.), bylo pak

soudem hodnoceno jako hrubě urážlivé vůči soudu, načež bylo soudem

I. stupně vydáno usnesení, jímž byla za toto podání stěžovateli

uložena pořádkové pokuta ve výši 5.000,- Kč. Vrchní soud v Praze,

který rozhodoval o odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení, pak

poté, co se nejprve zabýval otázkou podjatosti soudkyně

s negativním závěrem, napadené usnesení potvrdil, aniž vzal

v úvahu fakt ze spisu plynoucí, totiž že podání bylo nepochybně

míněno jako stížnost na postup soudu podané ve smyslu § 6 zákona

č. 335/1991 Sb., určené k rukám předsedy soudu (§ 26 a násl.

zákona č. 436/1991 Sb.). Právě tento fakt považuje Ústavní soud

- aniž by však jakkoliv chtěl omlouvat, či brát v ochranu, způsob,

jakým se stěžovatel vyjadřoval k jednání soudu - považuje za

významný pro posouzení ústavní stížnosti. Ze strany v podání

jmenované soudkyně bylo možno volit jiné zákonné prostředky

k ochraně jejího dobrého jména, z pohledu Ústavního soudu však

nelze akceptovat postup, aby o podání zjevně určeném správě soudu

rozhodoval ten, na jehož postup si stěžovatel, byť se tak stalo

způsobem nevhodným, stěžoval. Jinými slovy řečeno, za hrubě

urážlivé podání, za něž je možno uložit pořádkovou pokutu ve

smyslu ustanovení § 53 o.s.ř., je možno považovat jen takové

podání, které je určeno soudu danou věc projednávajícímu, tak tomu

však v posuzovaném případě, jak shora uvedeno, nebylo.

I když v daném případě nebylo shledáno porušení čl. 18

Listiny, neboť tento zaručuje právo petiční a v jeho rámci právo

podávat stížnosti, avšak ve veřejném a společném zájmu, který

v daném případě dán není, dospěl Ústavní soud z důvodů shora

uvedených k závěru, že soud napadeným usnesením překročil meze své

pravomoci, když sám posuzoval obsah podání, jehož řešení zákon

svěřuje do kompetence správy soudů, v důsledku čehož došlo

k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze

uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to

způsobem, který zákon stanoví. Z těchto důvodů bylo proto napadené

usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 82 odst. 1, odst. 3 písm.

a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zrušeno

a zároveň z důvodu procesní ekonomie i usnesenísoudu I. stupně.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. dubna 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru