Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 1/21 #1Usnesení ÚS ze dne 26.01.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - nezletilá
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Jablonec nad Nisou
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ústí nad Labem
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Jablonec nad Nisou
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práv... více
Věcný rejstříkOpatrovník
dítě
Poškozený
Trestní řízení
rodiče
EcliECLI:CZ:US:2021:4.US.1.21.1
Datum podání01.01.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.1, čl. 10 odst.2, čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 45 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 1/21 ze dne 26. 1. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti Jana S. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. října 2020 č. j. 31 To 431/2020-474 a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. září 2020 č. j. 4 T 84/2020-453, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou a Mgr. Lenky Vančurové, advokátky, sídlem Na Pláni 3794/2, Jablonec nad Nisou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její důstojnost podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soukromý a rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny, právo na rodičovskou výchovu a péči o děti podle čl. 32 odst. 4 Listiny, právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti požádala o přednostní projednání věci.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") byla podle § 45 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelce jako nezletilé poškozené ustanovena opatrovnicí pro zastupování v trestním řízení vedeném proti obžalovanému M. P. pro zločin pohlavního zneužití advokátka Mgr. Lenka Vančurová. Okresní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatelka je podle znaleckého zkoumání na svůj věk 14 let nadprůměrně zralá, inteligentní, výborná studentka s uměleckým nadáním, po dlouhou dobu trvajícím konfliktním vztahu se svou matkou se pokusila o sebevraždu a následně byla na vlastní žádost umístěna do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s tím, že si nepřeje vrátit se domů, a vyhýbá se kontaktu s matkou. Se svým biologickým otcem se od rozvodu rodičů vídá jen sporadicky. Stěžovatelka doručila okresnímu soudu podání, ve kterém rozebrala svůj vztah k matce, která je zároveň její zákonnou zástupkyní, s tím, že k ní ani ke zmocněnkyni, kterou matka zvolila k tomu, aby hájila její zájmy jako poškozené, nemá důvěru. Současně poškozená vyjádřila obavu, že zmocněnkyně hájí zájmy matky, nikoliv její. Stěžovatelka není schopna ani ochotna v současné době komunikovat ani s jednou z těchto osob. Rovněž se ve svém podání přimlouvala za osobu obžalovaného a vyjádřila přání, aby soud při posuzování jeho jednání vůči ní byl shovívavý. Za této situace okresní soud konstatoval, že je vzhledem ke stěžovatelčině vyspělosti nepřípustné, aby její názory v řízení nebyly její zmocněnkyní reflektovány. Proto okresní soud stěžovatelce ustanovil opatrovnici z řad advokátů.

3. Stížnost proti usnesení okresního soudu podanou zmocněnkyní stěžovatelky zvolené její matkou Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud vyšel z lékařských zpráv, podle nichž zdroj zhroucení stěžovatelky a její sebevražedný pokus je důsledkem krize v rodině, hlavně s matkou, přičemž vztah poškozené s matkou nebyl dobrý ještě před navázáním vztahu stěžovatelky s obžalovaným. Stěžovatelka má i podle krajského soudu nedůvěru jak k matce, tak k jí zvolené zmocněnkyni. Poškozená stěžovatelka je nadprůměrně inteligentní a byla u ní zjištěna zvýšená úzkostnost a depresivita. Za dané situace je podle krajského soudu nepochybné, že stěžovatelka není osobou s ohledem na svůj věk ještě plně svéprávnou a musí být v probíhajícím trestním řízení zastoupena. Okresní soud tedy nepochybil, dospěl-li k závěru, že v tomto případě nemohou poškozenou zastupovat její zákonní zástupci, a proto je zapotřebí ustanovit jí opatrovníka. Vztahy mezi matkou a stěžovatelkou jsou zásadním způsobem narušeny, s otcem se stěžovatelka prakticky nestýká. Kroky, které činí zmocněnkyně stěžovatelky, nejsou se stěžovatelkou konzultovány, není s nimi ani předběžně seznámena. Obsah jednotlivých podání zmocněnkyně (například žádost na vzetí obžalovaného do vazby, návrh na rozšíření jeho trestního stíhání) svědčí podle krajského soudu o osobní zaujatosti matky stěžovatelky. Krajský soud je proto přesvědčen, že jsou dány důvodné pochybnosti, zda nedochází ke střetu zájmů mezi nezletilou stěžovatelkou a její matkou.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka, zastoupená v řízení před Ústavním soudem zmocněnkyní zvolenou matkou, mimo jiné namítá, že okresní soud vydal usnesení o ustanovení opatrovníka především na základě aktivního přístupu zmocněnkyně stěžovatelky, která se snažila poukázat na pochybení orgánů činných v trestním řízení během posuzování trestné činnosti obžalovaného. Především v této souvislosti poukazovala na skutečnost, že obžalovaný opakovaně kontaktoval stěžovatelku, ačkoliv mu to bylo předběžným opatřením zakázáno. Dále zmocněnkyně stěžovatelky ve svém návrhu na rozšíření trestního stíhání poukázala na nedostatečné závěry vyšetřování, kdy prokazatelně došlo ke spáchání více trestných činů. Soudy se ovšem dostatečně nezabývaly obsahem tohoto podání a zaměřily se toliko na osobu zmocněnkyně, kdy konstatovaly, že tato jedná spíše v zájmu matky než stěžovatelky. Soudy podle stěžovatelky opomíjí závěry odborné literatury i judikatury, že není významné to, z čí strany vyšla k pohlavnímu zneužití iniciativa, není podstatné, kdo byl v průběhu celého jednání aktivnější, zda k pohlavnímu zneužití došlo na základě citového vztahu a zda zneužitá osoba dala k pohlavnímu styku souhlas či nikoliv. Orgány činné v trestním řízení rovněž podle stěžovatelky nevyvinuly dostatečnou aktivitu, aby od obžalovaného získaly intimní fotografie, neboť stěžovatelka je osobou mladší 18 let.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, nemá samo o sobě význam, namítá-li stěžovatel jeho věcnou nesprávnost. Jde vždy pouze o to, zda tento orgán porušil ústavními předpisy chráněná práva a svobody stěžovatele nebo nikoliv. Stížnost, ve které stěžovatel namítá pouze pochybení orgánu veřejné moci při použití podústavního práva, aniž by náležitě zdůvodnil, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, shledává Ústavní soud zjevně neopodstatněnou.

7. Ústavní soud dále připomíná, jak opakovaně zdůrazňuje ve své judikatuře, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi běžícího řízení považuje za nepřípustné a nežádoucí, s výjimkou situací mimořádných (např. když by současně došlo k závažnému zásahu do osobní svobody jednotlivce). Kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, vymyká-li se postup orgánů činných v trestním řízení ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz). Jinak řečeno, Ústavní soud může zasáhnout toliko v situaci materiálního (obsahového) a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti nalézajícího výraz v prima facie nedostatečném odůvodnění rozhodnutí, jehož rozhodovací důvody jsou konstruovány obecným a povšechným způsobem [srov. usnesení ze dne 5. února 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467)].

8. V posuzované věci Ústavní soud neshledal svévoli obecných soudů či zjevné porušení kogentních ustanovení podústavního práva, které by se vymykalo příslušnému procesněprávnímu rámci. Přístup, podle kterého má i jen potencialita střetu zájmů mezi rodičem a dítětem za následek nemožnost, aby takový rodič - zde matka stěžovatelky - zastupoval (byť zprostředkovaně) zájmy svého dítěte, má bezpochyby svoje opodstatnění a představuje přiměřený zásah do práv, o něž se stěžovatelka opírá.

9. Ústavní soud připomíná, že má pravomoc především k přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž (případnou) neústavnost již nelze napravit procesními prostředky, které vycházejí z příslušných procesních norem. Vychází tudíž ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, a proto se řídí požadavkem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, zejména nebylo-li dosud meritorně rozhodnuto a příslušné řízení probíhá. S ohledem na nutnou zdrženlivost Ústavní soud neshledal napadená rozhodnutí neústavními.

10. Nad rámec uvedeného - s ohledem na argumentaci stěžovatelky (která je jen opakováním doposud uplatněných námitek její matky) - Ústavní soud doplňuje následující závěry. Vzhledem k předmětu dílčího řízení, v němž šlo o to, zda byly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka stěžovatelce (a v němž byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí), nemohl Ústavní soud jakkoliv hodnotit jakého (a zda vůbec nějakého) trestného činu se obžalovaný na stěžovatelce dopustil a za co má být nebo v jakém rozsahu stíhán. Obecné soudy svá rozhodnutí o ustanovení opatrovníka stěžovatelce z řad advokátů podrobně odůvodnily, když vycházely zejména z psychiatrického znaleckého posudku o duševním stavu stěžovatelky. Dospěly k předběžnému závěru, že když stěžovatelka utrpěla duševní újmu, pak tato újma nemá primární vazbu na citový vztah mezi stěžovatelkou a obžalovaným, ale je navázána na matku stěžovatelky a jejich dlouhodobý konflikt. Zde přitom není podstatné, jak duševní stav stěžovatelky hodnotí její matka (což nachází odraz v podáních formulovaných zvolenou zmocněnkyní, včetně ústavní stížnosti), ale jak jej hodnotí lékaři a odborné instituce, jež sama stěžovatelka v situaci pro ni bezvýchodné požádala o pomoc.

11. Uvádí-li stěžovatelka v závěru ústavní stížností, že okresní soud (po ustanovení opatrovníka) se zmocněnkyní, kterou stěžovatelce zvolila matka, nekomunikuje, nedoručuje jí informace o úkonech trestního řízení, pak i kdyby k tomu docházelo, nezakládá to neústavnost rozhodnutí, že vzhledem ke vztahu mezi stěžovatelkou a matkou bylo nutno stěžovatelce ustanovit opatrovníka z řad advokátů. Nic více než případné (ne)splnění takových podmínek pro ustanovení opatrovníka Ústavní soud v dané věci zkoumat nemohl.

12. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou. O žádosti stěžovatelky o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru