Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 999/11 #1Usnesení ÚS ze dne 09.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkdružstvo/bytové
žaloba/na určení
Byt
právní úkon
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.999.11.1
Datum podání05.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 231 odst.4

99/1963 Sb., § 80 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 999/11 ze dne 9. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. M., zastoupeného JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem Ostrava - Vítkovice, Ruská 2887/101, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011 č. j. 26 Cdo 3570/2010-192 a rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009 č. j. 11 Co 651/2009-130 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2008 č. j. 61 C 58/2008-59, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v jeho civilní věci pro porušení jeho základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod, které však blíže nespecifikoval.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 61 C 58/2008 se podává, že tento soud rozsudkem ze dne 24. 9. 2008 č. j. 61 C 58/2008-59 zamítl žalobu stěžovatele, jíž žádal, aby žalovanému Bytovému družstvu Alberta Kučery 10, jehož je členem, byla uložena povinnost zrušit hmotněprávní úkon učiněný v písemné formě dne 19. 11. 2007 a nadepsaný "Druhá výstraha". Soud konstatoval, že žaloba není důvodná, protože žalovaný touto listinou v souladu s ustanovením § 692 odst. 3 občanského zákoníku (toliko) vyzval stěžovatele k zpřístupnění jím užívaného bytu za účelem revize plynových rozvodů.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 11. 2009 č. j. 11 Co 651/2009-130 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem, a vyjádřil právní názor, dle kterého žaloba nemá oporu v hmotném právu, protože výstrahou není pouhé upozornění, nemíní-li se jím založit možnost zániku členství v bytovém družstvu ve smyslu ustanovení § 231 odst. 4 obchodního zákoníku, případně výpovědi z nájmu bytu.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 1. 2011 č. j. 26 Cdo 3570/2010-192 stěžovatelovo dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť stěžovatelovy dovolací námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nesměřovaly k výkladu procesního předpisu, a nebyly tak dovolacími důvody způsobilými založit přípustnost dovolání ve smyslu rozhodného (zde jedině použitelného) ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; kromě toho námitky nebyly ani opodstatněné.

Stěžovatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že druhá výstraha nijak neohrozila jeho členství v bytovém družstvu. Jednak proto, že byla podána v návaznosti na první výstrahu, v níž byl poučen o možnosti vyloučení z družstva, a také proto, že výstraha takové poučení obsahovat nemusí, neboť již samotná výstraha je "poučením toho, že člověk je za něco trestán". V případě, že by o výstrahu nešlo, žalovaný by stěžovatele pouze "poprosil, ať zůstane doma". Dále stěžovatel soudům vytýká, že se nevypořádaly s "celou škálou" jeho námitek a s výtkou "nezákonného veřejného citování stěžovatelových citlivých osobních údajů"; také "nebyla vyřešená otázka svědků + předložení dokumentů". Má rovněž za to, že "žalobu měl v první instanci řešit krajský soud" a konečně upozorňuje, že odvolací soud se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž však dokazování sám zopakoval, a napadený rozsudek potvrdil na základě jiných skutečností.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu"].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů; ústavněprávním požadavkem však je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

Právě řečené je významné potud, že tak je tomu i v nyní posuzované věci.

Pro posouzení povahy listiny, jež byla stěžovateli žalovaným doručena, je klíčový její obsah a nikoli pouhý název, o který stěžovatel opírá především svoji argumentaci. Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4002/2009 ze dne 21. 12. 2010 výstraha ve smyslu ustanovení § 231 odst. 4 obchodního zákoníku musí obsahovat alespoň (skutkové) vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení se člen družstva dopouští, jakož i konkrétní označení následků, které jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva). To předmětná listina neobsahovala, a proto odvolací soud adekvátně posoudil předmětnou listinu nikoli jako výstrahu ve smyslu výše uvedeném.

Z hlediska ústavněprávního přezkumu (dotčení základních práv a svobod, jeho subsidiarita) je významná i okolnost, že sama "výstraha", i kdyby byla dána, ještě zásah do práv nepředstavuje; ten je identifikovatelný až s následky, jež by na jejím základě byly posléze vyvozovány, avšak jejich existenci stěžovatel netvrdí.

Také ostatní vznesené námitky postrádají opodstatněnost. Tvrzené zveřejnění stěžovatelových osobních údajů nemohlo mít vliv na výsledek sporu a námitka věcné nepříslušnosti okresního soudu a výtky ohledně zjištěného skutkového stavu jsou formulovány natolik obecně, že závěr o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv učinit na první pohled nedovolují.

Na podkladě řečeného se uzavírá, že podmínky, za kterých soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou; nelze dovodit ani excesivní odklon od výkladových nebo procesních standardů obecných soudů ani od zásad ústavnosti, traktovaných v judikatuře Ústavního soudu. Stěžovateli se tedy zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Tím je výše předznačený úsudek, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem zjevně neopodstatněným, odůvodněn. Ústavní soud jej proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2011

Jiří Mucha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru