Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 982/21 #1Usnesení ÚS ze dne 11.05.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.982.21.1
Datum podání14.04.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 150


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 982/21 ze dne 11. 5. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Dušana Stündla, zastoupeného JUDr. Mgr. Bohdanem Žáčkem, advokátem se sídlem Rytířská 16, Praha 1, směřující proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2021, č. j. 15 Co 49/2020-545, a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2019, č. j. 26 C 60/2016-496, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů (resp. jejich výrokových částí II.), neboť má za to, že jimi byla porušena jeho práva zaručená čl. 32 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a dále čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

2. Pro posouzení ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům řízení jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje uvést toliko základní fakta.

3. V řízení o zaplacení náhrady škody, která měla vzniknout porušením povinnosti žalované (INSIA a.s.), jakožto zprostředkovatelce pojištění, sjednat účinné pojištění včetně pojištění proti povodni, zamítl Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví označeným rozsudkem žalobu stěžovatele (výrok I.) a uložil mu za využití § 150 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů ("o. s. ř.") povinnost zaplatit žalované polovinu nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze ("městský soud") výše označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil a změnil pouze výrok o nákladech řízení (výrok I.). Současně uložil stěžovateli zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, neboť již neshledal důvody pro uplatnění moderačního práva soudu (výrok II.).

4. Právě proti výrokům o nákladech řízení směřuje ústavní stížnost. Stěžovatel tvrdí, že si obecné soudy byly vědomy jeho nemajetnosti a znaly i okolnosti, za jakých k tomu došlo. Stěžovatel v průběhu řízení opakovaně uváděl, že se jeho majetkové poměry nezlepšily. Namítá, že pokud měly obecné soudy za to, že nejsou dány důvody pro úplné osvobození stěžovatele hradit náklady řízení žalované, měly jej vyzvat ve smyslu § 118 o. s. ř., aby tvrdil a doložil i další okolnosti stran dopadů na rodinný život stěžovatele i na životy osob, ke kterým má vyživovací povinnost, za jejíž neplnění mu rovněž hrozí trestní postih. V neposouzení těchto dopadů obecnými soudy spatřuje stěžovatel porušení jeho práva na soudní ochranu a právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 36 a 32 Listiny a čl. 6 a 8 Úmluvy).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

6. Při hodnocení opodstatněnosti námitek stěžovatele je nutno především uvést, že otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své judikatuře zabýval opakovaně. Vypořádání se s náklady řízení je nedílnou a podstatnou součástí soudního řízení, z čehož plyne, že i na ně se vztahují požadavky spravedlivého procesu. Ústavní soud je tak v zásadě oprávněn podrobit přezkumu i nákladová rozhodnutí. Ústavní soud se však již dříve opakovaně vyjádřil tím způsobem, že problematika náhrady nákladů řízení obvykle nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož pouze výjimečně dosahuje nákladový spor intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS. 10/98, sp. zn. IV. ÚS 133/10, sp. zn. IV. ÚS. 3931/18 a další; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná z http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud je proto v případech ústavních stížností týkajících se (výhradně) nákladů řízení zdrženlivý a rozhodnutí obecných soudů ruší pouze výjimečně, což je dáno rovněž okolností, že proti nákladovým výrokům není rozhodnutím zákonodárce přípustné ani dovolání [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], takže nedává logický smysl, aby sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem bylo nahrazováno judikaturou Ústavního soudu. Dochází k tomu proto jen v případech extrémní nespravedlnosti svědčící o svévolném postupu obecných soudů, např. tehdy, nepřizná-li soud náhradu nákladů bezdůvodně vůbec [srov. k tomu přiměřeně např. nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2119/11 (N 70/65 SbNU 3)].

7. V nyní posuzované věci Ústavní soud především konstatuje, že obvodní soud podrobně odůvodnil, proč v nyní posuzovaném případě stěžovatele využil moderačního práva dle § 150 o. s. ř. a snížil celkovou výši náhrady nákladů řízení na polovinu. Ačkoliv městský soud následně přiznanou výši odměny nepatrně zvýšil za další úkony právní služby, snížení náhrady nákladů řízení na polovinu potvrdil a v tomto smyslu i patřičně odůvodnil. Postup obecných soudů dle názoru Ústavního soudu zcela koresponduje se závěry jeho judikatury, týkající se otázky aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., z nichž vyplývá, že úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a soud musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit, aby odpovídalo zákonnosti i učiněným skutkovým zjištěním.

8. Přestože si lze samozřejmě představit i podrobnější odůvodnění výroku o nákladech odvolacího řízení, nelze městskému soudu vytýkat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, shledal-li důvody ke snížení nákladů řízení pouze v řízení před obvodním soudem, a naopak v odvolacím řízení (ve kterém byly náklady vyčísleny v nepoměrně nižší výši) již důvody pro uplatnění moderačního oprávnění nenalezl. Jak totiž Ústavní soud uvedl již výše, jedná se o zcela výjimečný odklon od obecné zásady úspěchu ve věci, který i proto nemůže být garantován v plné výši a "jednou pro vždy" u každého stupně soudního řízení. Naopak, s ohledem na zásah do majetkové sféry úspěšného účastníka řízení, je nutné i jemu zaručit, že bude moderační právo využito pouze v odůvodněných případech, a nepovede současně k demotivaci neúspěšných účastníků své poměry zlepšit. Jistě totiž není bez významu, že ani v ústavní stížnosti stěžovatel například neuvedl, proč jsou jeho příjmy dlouhodobě podprůměrné. Z jeho vyjádření rovněž, přestože klade důraz na zachování rodinných vazeb a na životní úroveň čtyř nezletilých dětí, nevyplývá ani žádná zjevná snaha nepříznivou ekonomickou situaci řešit.

9. S ohledem na shora popsaný zdrženlivý přístup zdejšího soudu při přezkumu nákladových výroků obecných soudů proto Ústavní soud, který respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací praxe obecných soudů, neshledal důvod pro zpochybnění ústavnosti napadených výrokových částí obou rozsudků, jelikož dospěl k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, jimi porušena nebyla.

10. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru