Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 963/14 #1Usnesení ÚS ze dne 17.04.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstříkDovolání
lhůta/zmeškání
EcliECLI:CZ:US:2014:3.US.963.14.1
Datum podání13.03.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 240 odst.1, § 240 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 963/14 ze dne 17. 4. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 č. j. 30 Cdo 3682/2013-90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 31. 5. 2012 č. j. 21 C 95/2011-37 zamítl žalobu stěžovatele proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti o náhradu nemajetkové újmy a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 2. 2013 č. j. 53 Co 437/2012-74 toto rozhodnutí potvrdil.

Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl jako opožděné. Z odůvodnění se podává, že rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 25. 3. 2013, dne 16. 9. 2013 stěžovatel soudu sdělil, že dne 11. 5. 2013 podal dovolání, které tímto podáním doplňuje o plnou moc pro zvoleného advokáta; na výzvu k doložení dokladu o odeslání dovolání (dodacího lístku) soudu prvního stupně, doručenou dne 5. 10. 2013, však nereagoval, resp. doklad, že dovolání dříve skutečně podal, nepředložil. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno (spolu s plnou mocí právního zástupce) prokazatelně až 16. 9. 2013, a proto nezbylo, než je posoudit jako opožděné (§ 240 o. s. ř.).

Stěžovatel oproti tomu - v ústavní stížnosti - má za to, že dovolání podal včas, což v řízení také dostatečně prokázal, když obvodnímu soudu dne 13. 10. 2013 zaslal požadované listiny, jmenovitě potvrzení pošty Ostrava 8 č. R 591703098Cz ze dne 11. 5. 2013 o odeslání dovolání, které je podle něj i obsahem soudního spisu. Pokud u obvodního soudu došlo k "nezařazení či ztrátě ... dovolání stěžovatele ze dne 13. 10. 2013", nelze podle něj "dopustit", aby tato skutečnost zapříčinila, že jeho dovolání nebylo řádně projednáno.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 45/94).

To se významně zjevuje i v dané věci, jestliže se stěžovatelovy námitky - hodnocené v ústavněprávní rovině - nemohou spojovat s ničím jiným, než s kritikou, že se mu nedostalo spravedlivého procesu (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny), a to tvrzením, že dovolací soud vadně posoudil jeho dovolání jako opožděně podané.

Zde - ve smyslu výše řečeného - platí, že o protiústavní výsledek může jít v dané věci tehdy, je-li výrazem zjevného a neodůvodněného procesního excesu, a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli; rozpor s požadavky kladenými na spravedlivý proces zakládá též zjištění, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, resp. že není adekvátně - srozumitelně a přesvědčivě - odůvodněno.

Oproti očekáváním stěžovatele však o protiústavnost - v uvedeném smyslu - nejde, neboť žádná z vyložených podmínek pro zásah Ústavního soudu splněna není, a to zcela zjevně.

Nadto není důvod ani pro úsudek, že v rovině samotného podústavního práva je výsledek řízení, jež byl dovolacím soudem ustaven, vadný. Z vyžádaného procesního spisu se nepodává ničeho o tom, že by již dne 11. 5. 2013 stěžovatel skutečně podal dovolání k poštovní přepravě a stěžovatel k tomuto tvrzení žádný důkaz v řízení nepodal, přičemž tak neučinil ani k následné výzvě obvodního soudu. Totéž platí o jeho tvrzení, že naopak na tuto výzvu dne 13. 10. 2013 reagoval; samo o sobě, opět bez adekvátního dokladu, způsobilé k průkazu, že takové podání (doplnění) bylo vskutku učiněno, není, jestliže se ani tato skutečnost z procesního spisu nepodává a stěžovatel k ní v ústavní stížnosti žádný důkaz neohlašuje.

Na podkladě řečeného je tedy namístě uzavřít, že podmínky, za kterých dovolacím soudem provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, tudíž splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru