Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 916/11 #1Usnesení ÚS ze dne 21.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Klatovy
SOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkOpatrovník
manžel
způsobilost k právním úkonům/omezení/zbavení
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.916.11.1
Datum podání29.03.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 10 odst.2

94/1963 Sb., § 19 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 916/11 ze dne 21. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. J., zastoupené JUDr. Josefem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. 10. 2010 č. j. 11 P 320/2008-286 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2011 č. j. 12 Co 7/2011-305, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva dle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že opatrovník stěžovatelky, která je omezená ve způsobilosti k právním úkonům v nakládání s majetkem v částce vyšší než 10.000,- Kč, se domáhal schválení právního úkonu - úhrady dluhu z účtu stěžovatelky. Dluh ve výši 73.851,- Kč vznikl tím, že manžel stěžovatelky, před uzavřením manželství se stěžovatelkou, nehradil řádně faktury za elektřinu. Stěžovatelka uvádí, že jediným příjmem jejího manžela je důchod ve výši 8.588,- Kč a není tedy v jeho schopnosti dluh uhradit. Úhrada předmětného dluhu je předpokladem pro zapojení elektřiny a opravu elektroinstalace v bytě, který stěžovatelka obývá se svým manželem. Stěžovatelka dále nesouhlasí s názorem obecných soudů, podle kterého může rovněž užívat nájemní byt v domě s pečovatelskou službou, který jí byl přidělen. Namítá, že tento byt nemůže užívat se svým manželem, ale výlučně sama. Postup obecných soudů je dle stěžovatelky v rozporu s principem ochrany rodiny a manželství a práva na rodinný život dle čl. 32 Listiny.

Po přezkoumání napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech, kterým tento soud zamítl návrh na schválení právního úkonu - uhrazení dluhu za elektřinu a opravu elektrických rozvodů. Odvolací soud shledal jako věcně správný závěr soudu prvního stupně, že není v zájmu stěžovatelky, aby za svého manžela platila dluhy, které mu vznikly již před uzavřením manželství. Zdůraznil, že tvrzení kolizního opatrovníka, že stěžovatelka potřebuje péči třetí osoby a není schopna bez pomoci osmdesátiletého manžela se o sebe postarat, je v rozporu s obsahem spisu. Ze spisu totiž vyplývá, že stěžovatelka je schopna bydlet sama a po materiální stránce se o sebe postarat. Závěr soudu prvního stupně o tom, že stěžovatelka může provádět praní prádla sama v domě s pečovatelskou službou, považuje odvolací soud za správný. V této souvislosti uvádí, že tvrzení opatrovníka stěžovatelky, že v nájemním domě s pečovatelskou službou nemůže stěžovatelka žít se svým manželem, neboť jde o jedinou místnost, není relevantní. Na ubytovně, ve které s manželem stěžovatelka v současné době žije, užívají totiž také jednu místnost. Odvolací soud dále uvedl, že nelze očekávat, že zadlužený a nemajetný, o 45 starší manžel se se stěžovatelkou v budoucnu vyrovná, jak tvrdí opatrovník. Hlavní problémy stěžovatelky, pro něž byla částečně omezena v právní způsobilosti, vyplývaly právě z nakládání s penězi. V této souvislosti odvolací soud upozornil na skutečnost, že trvalý opatrovník stěžovatelky ve svých předchozích zprávách konstatoval, že rodina manžela stěžovatelky stěžovatelku využívá. Odvolací soud se zabýval i dalšími námitkami opatrovníka stěžovatelky, vznesenými v odvolacím řízení, a opět uplatněnými stěžovatelkou i v ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).

Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s rozhodnutím obecných soudů, kterým nevyhověly návrhu na schválení právního úkonu uhrazení dluhu a opravy elektrických rozvodů.

Ústavní soud připomíná, že ani skutečnost, že obecné soudy se opřely o právní názor (resp. o výklad zákona či jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, str. 281).

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi kvalifikoval mnoho případů, ve kterých shledal, že ústavně nekonformní interpretací obecného hmotného práva došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod fyzické nebo právnické osoby. Ústavní soud se za takové situace zabývá výkladem obecného práva jen při splnění určitých podmínek, podrobněji zmíněných např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 74/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 28, str. 85). V přezkoumávané věci Ústavní soud ústavně rozpornou interpretaci a aplikaci obecného práva neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá, než odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. V tom, jakým způsobem obecné soudy posoudily návrh na schválení předmětného právního úkonu, Ústavní soud nic ústavně nekonformního neshledal. K porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky tedy v projednávaném případě nedošlo.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru